Jak jsem byla lyžovat......
(Manžel se rozhodl, že budeme na hory jezdit spolu , a že je tedy potřeba oprášit moje zkušenosti ze dvou lyžáků.)

Po osmi letech jsem nazula lyžáky a lyže a hned jsem se postavila  k vleku. Už to pro mě byla velká práce. První talířek mě majznul do zad, druhý mě těsně minul a třetí mě zase majznul do zad, to všechno než jsem se stačila narovnat. Pak jsem ten čtvrtý chytla a dala si ho mezi nohy, škublo to se mnou ,málem jsem spadla, vysoce jsem zaječela na celou sjezdovku a naštěstí to vyrovnala.

Cesta nahoru celkem ušla.Dokonce jsem vystoupila bez řevu a bez pádu.Nahoře seděli hustý snowborďáci a spousta lyžařů, ty se tam snad opalovali nebo co.Musím Vám ještě přiblížit můj oděv, měla jsem klasický tepláky  a  hnědou vycházkovou(!) bundu. Já jediná neměla lyžařský oděv.No takže jsem vystoupila z toho vleku a velmi opatrně jsem se posunula, bokem ke svahu, o trochu níž pod ty snowborďáky. Traverzou jsem ujela první čtyři metry  na kraj sjezdovky, s nohama postavenýma do širokého pluhu.

Tam jsem začala být zoufalá, protože jsem nevěděla jak se mám obrátit na druhou stranu, aniž bych sjela šusem dolů. Po pětiminutovém váhání a přesvědčování manžela , že se bojím dát špičky lyží směrem ze svahu, jsem se o to přece jen pokusila. Manžel  mi celou tu dobu ukazoval , co mám jako dělat a jak se mám otáčet, což mělo bohužel za následek to, že se mi vzdaloval.

Můj první pokus o otočení skončil pádem. Zadkem jsem ohoblovala kus sjezdovky.Dalo mi nesmírnou práci zvednout zadek ze sněhu a postavit se. To vše se odehrávalo asi 2 metry od toho publika, co se tam vyhřívalo. Když jsem chtěla začít s pokusem o druhou otočku někdo vykřikl ' Hele už jede!'. Pevně doufám, že to nebylo míněno na mě.Pootočila jsem se a uhladila zadkem další kus sjezdovky.

Teď bohužel přišla ta netrapnější chvíle, protože jsem se nemohla zvednout. Píchala jsem okolo sebe hůlkama do sněhu jako kdybych hledala někoho v lavině. Nakonec jsem si musela ty lyže potupně odepnout, abych mohla vstát. Ty lidi se museli dusit smíchy.

Jelikož už jsem se bála znovu spadnout, protože bych se nezvedla, tak jsem rozhodla , že to sejdu, přestože svah byl prudký a 530 metrů dlouhý. Dala jsem si lyže podpaží a neměla daleko k pláči. Sešla jsem asi 350 metrů a tam jsem se zastavila, protože se mi zdálo, že velmi mírný sklon kopce co tam byl, by mohl být vhodný k novému začátku mého lyžování. Nasadila jsem si lyže a nechala přejet asi 4-letého lyžaře . Popojela jsem zase asi 3 metry a otočila  se, zůstala jsem bohudíky na nohou a povzbuzena úspěchem jsem se hned vrhla na další otočku. Skončila samozřejmě pádem a před sundáním  lyží mě zachránil manžel, který mě zvedl.

Teď už nevím proč jsem to ještě nevzdala, ale zkusila jsem ještě jednu otočku zakončenou sáňkováním a pak už jsem sundala lyže a sešla to pěšky až dolů. Byla jsem zpocená  a rudá jak kdybych šla směrem nahoru s se svými  dětmi na zádech. Neměla jsem čepici, takže moje splihlý , provázkový vlasy ten dojem jen dokreslovali. Dole jsem se snažila vypadat co nejnápadněji, což mi šlo velice špatně, vzhledem ke svému oblečení, zjevu v obličeji a těm dlouhatánskejm starejm lyžím svého tchána.

Šla jsem si sednout na lavičku, abych počkala na manžela a v duchu jsem se přesvědčovala, že tak malej človíček nemůže být tak zřetelný na té sjezdovce a že si mě přece nemusel nikdo všimnout . Bohužel při pohledu na sjezdovku jsem zjistila, že cestou dolů jsem se zbytečně tvářila neviditelně, protože by tam bylo vidět i přeběhnout veverku, natožpak turistku v přeskáčích, s lyžema v podpaží....

Takže mám takovej pocit, že na hory bude manžel asi jezdit beze mne.:)
 
 A taky není špatný , žádat o napsání trapasů a mít tam hned dva překlepy : dbnešní i leptité:)))

 

Od trapného editora: Trapné to je, ale ne tak jako to, že neumíš lyžovat a lezeš na sjezdovku. A navíc se ani do mejlu nepodepíšeš, takže se o nejtrapnější výhru trapně připravíš sama. A je to stejně trapné jako to že jsem ti začal bez dovolení tykat.

Jen to do nás perte, další trapárna je na spadnutí :) Děkujeme za ně a berte dnešního editora s rezervou. Neví co píše a šéfredaktorku má na dovolené.. TRAPÁRNY SEM

A protože jsem se rozhodl dát naší nepodepsané trapce šanci vyhrát zde podotek :

 Milý trapný editore, je dobře, že jsem trapnější než Ty ( když už si teda tykáme), protože o to šlo, být nejtrapnější.Takže děkuji za poklonu.

A s tím podpisem jsem se sekla, protože jsem myslela, že stačí má mailová adresa. Jestli to půjde, tak mi to ještě podepiš ať nevyhraješ tu soutěž sám.Díky       Síma

A mám to!

TÉMATA:
ZAHRANIČÍ