Foto: Shutterstock
Je to sice jednatřicet let, ale ona si pamatuje snad každý detail. Se Štefanem (49) tehdy stáli před školou naproti sobě a drželi se za ruce. Věděli, kam jejich vztah směřuje. Respektive oba cítili, že přišel jeho konec. Po dvou letech se rozcházeli, protože každého z nich zavál život jiným směrem. Ona šla studovat ekonomiku na jeden konec republiky, on práva na druhý. Mohli se sice vídat o víkendech, mít vztah na dálku, jenže ani jeden z nich nebyl přesvědčený o tom, že jde o dobrý nápad.
Rozum zvítězil nad láskou
„Moc hezky jsme si promluvili, uznali, že jsme ještě mladí na velké závazky, měli bychom poznat svět i jiné lidi. I když jsme byli zajedno, svým způsobem nám to trhalo srdce. A tak jsme tam jen tak stáli a užívali si posledních společných okamžiků,“ vzpomíná Zlata, která pak odjela na téměř celé prázdniny na brigádu. Navíc si dali závazek, že si nebudou psát ani se vídat, aby si ještě víc neubližovali. A taky to dodrželi.
Na Silvestra už byl asi zadaný
„Štefana jsem poprvé od té doby potkala přesně po půl roce – na silvestrovské oslavě. Byl tam ale už s nějakou holkou, tak jsme se jen pozdravili a každý si šel po svém. Občas já koukla po něm, občas on po mně. Toť vše. Během studia jsme se takhle potkali ještě párkrát, pak už vůbec. Oba jsme se z rodného města odstěhovali, čímž to skončilo definitivně,“ popisuje Zlata.
Manželství jí nevyšlo
Časem se vdala, ale manželství vydrželo jen jedenáct let. Pak zůstala na jejich dvě dcery sama. „Našel si jinou a nešlo o první nevěru. Já už to odmítala dál tolerovat, tak jsem se s ním rozvedla. Nemůžu říct, že bych manželství s ním litovala, nebylo vždy špatné a mám z něj dvě úžasné holky. Ale čas od času mi myšlenky utekly ke Štefanovi. Jaké by to asi bylo, kdybychom se tehdy nerozešli? A jak teď asi žije? Nikdy jsem ho ale nekontaktovala. Ani po rozvodu,“ svěřuje se Zlata, která ho ale vidět chtěla. Proto neváhala vypravit se do rodného města na sraz spolužáků po třiceti letech od maturity. Jenže v setkání doufala marně. On se neukázal. Namísto toho zapracovala náhoda. Nebo osud?
Neznámý známý právník
Jedna z poboček firmy, kde pracovala, řešila problém, na který si najala právníka. A ona mu měla dodat podklady ze svého oddělení. Když na schůzku přišla, zalapala po dechu. Čekal tam Štefan, její dávná láska. „Měl jiné příjmení, takže jsem nemohla mít ani tušení. Prý si ho vzal při svatbě od manželky, protože pracoval v jejich rodinné firmě, tak aby se to nepletlo. Jak ráda jsem ho viděla! Přestože zestárl a trochu prošedivěl, byl to pořád můj Štefan. I na něm bylo vidět, že má ze setkání radost,“ popisuje Zlata s tím, že se pak potkali ještě ten večer u sklenky vína, už soukromě. Tam vyšlo najevo, že ani on už není ženatý. Jeho žena před pár lety zemřela a on se stal vdovcem.
Rozchod jako by nepřišel
„Nezůstalo jen u povídání si, tu noc jsme skončili i v posteli. Od té doby spolu chodíme. Prvního půl roku na dálku, posledních pět měsíců spolu žijeme. Já se přestěhovala. A je to dokonalé! Potřebovali jsme celých třicet let, abychom zjistili, že je nám spolu nejlépe. I když, kdo ví, jestli by to tak bylo i v případě, že bychom se tehdy nerozešli. To je ve hvězdách. Ale proč nad tím přemýšlet,“ dodává Zlata.
Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napiště nám na redakce@zena-in.cz.
Zdroj informací: respondentka Zlata
Nový komentář
Komentáře
Já se vždy rozhodovala srdcem. Rozumem ne.
Jedno oko nezůstalo suché. To je jak z Večerů pod lampou.