S kadeřnicí je to jako s chlapem. Musíte si sedět, říká Petra Měchurová

Když jsem měla jít na rozhovor s jednou z našich nejlepších kadeřnic Petrou Měchurovou, řešila jsem dilema. Co s vlasy? Co když si o mně pomyslí, že se o ně nestarám. U své kadeřnice jsem nebyla ani nepamatuji a do Prahy jsem přijela rovnou z chalupy, kde mám jen březový šampon a fén. Takže o nějakém stylingu nemohla být řeč.

Naštěstí se mé obavy rozplynuly, jakmile jsme se seznámily. Petra Měchurová je nesmírně sympatická, usměvavá a naprosto přirozeně vyhlížející mladá žena, která rozhodně do světa nekřičí: podívejte se, jsem kadeřnice. Její účes i barva byly překvapivě jednoduché, prosté jakýchkoliv extravagancí. Tak to prý má ráda a tím si získala i mé sympatie.

„Zalezly“ jsme si do malé částečně prosklené „kukaně“ a mohly si začít nerušeně povídat.

Snila jste už v dětství o tom, že budete kadeřnicí?
Už asi od páté třídy jsem věděla, že buď budu kadeřnicí, policajtkou nebo cirkusačkou. Ta cirkusačka souvisela s tancováním a ta policajtka koneckonců taky. Taky je pořád v pohybu a někde poskakuje. Ale to byly jen takové naivní dětské představy. Nakonec jsem zůstala u té kadeřnice.

A co na to rodiče? Neříkali vám, že je to škoda, že máte na víc než na „obyčejný“ učňák?
Teta mi říkala, ať jdu na střední. Vždycky jsem se dobře učila a měla jsem vyznamenání a v té době to bylo dost neobvyklé jít s takovým prospěchem na učňák. Ale být kadeřnicí byl můj sen, a tak jsem si za ním šla.

Na čem jste se učila? Předpokládám, že vám za „oběť“ padly vlasy panenek, taky jsem je v dětství stříhala, a to jsem nechtěla být kadeřnicí), ale kdo byl vaší první klientkou z řad lidí?
Stříhala jsem všechno, ale v osmé třídě jsem ostříhala kamarádku. Podle mé maminky. Tenkrát měla trvalou, odbarvené vlasy, natáčela si je kulmou, a vpředu měla ofinku, jak se to nosilo v sedmdesátých letech.  A přesně tak jsem ostříhala kamarádku. No ta vypadala, chudinka.

Jaký účes jste nosila vy v té době?
Většinou jsem nosila dlouhé vlasy kvůli tancování. Ale měla jsem kamarádku, kterou stříhala maminka, a jednou přišla na krátko. Mně se to strašně líbilo a chtěla jsem taky. Ale to bylo snad poprvé a naposledy. Jinak jsem vždycky měla spíš delší a přirozené vlasy a nikdy jsem moc do kadeřnictví nechodila.

Zůstaňme ještě chvilku v sedmdesátých letech. Teď se zase vracejí do módy. Odráží se tento trend  i  v účesech?
Já myslím, že to spolu souvisí. Styl oblékání vždycky trochu ovlivní i styl účesů. Teď se například hodně používá krepování a pokládané vlny, takže textura a struktura vlasů je možná podobná a může připomínat sedmdesátá léta. A ve střizích? Vlasy kratší po stranách a vzadu tzv. hříbek. Pro velké efekty se často používá strojek.

Co vy a móda?
Módu sleduji hlavně kvůli práci, ale já sama mám ráda jednoduché věci a rozhodně to nepřeháním. Když je příležitost, tak si s oblečením ráda pohraju, ale stále se držím pořekadla, že v jednoduchosti je krása. A možná to dávám i do těch vlasů a nesnažím se to nějak komplikovat. I když možná bych někdy mohla víc experimentovat.

Často jezdíte do zahraničí, takže máte porovnání. Jak jsou na tom s účesy a péčí o vlasy Češky? Na mě se nedívejte, jedu rovnou z chalupy a chtěla jsem si vzít klobouk, abyste neviděla můj strašný účes.
Ne, máte to dobré. (Nevím, jestli to Petra řekla ze zdvořilosti, ale v každém případě mě potěšila.) Rozhodně si nemyslím, že by na tom byly Češky hůř, nebo byly zanedbanější. Možná se o sebe ještě nestaráme tolik jako v zahraničí, ale určitě je to lepší. Spíš to souvisí s celkovým stylem a vkusem, který by chtělo víc propracovat. V cizině ženy třeba častěji mění celý šatník, ale tam je oblečení (vzhledem k platům) pořád levnější než u nás a slevy nejsou až na konci sezony jako tady, ale průběžně, takže si mohou víc dopřávat.

Ale ani tady nemusí žena chodit ke kadeřníkovi každý měsíc. To je úplně zbytečné. Stačí zajít tak jednou za čtvrt roku a pořádně si to užít. Samozřejmě když jsou šediny a odrosty, to je něco jiného, tam je nutná pravidelnost.

Čím je žena starší, tím víc musí do svých vlasů investovat. Pokud nechce vypadat ještě starší. Šedivé vlasy přidávají léta, i když nepopírám, že existují výjimky. Třeba Květa Fialová je krásná i ve svém věku, ale já si ji klidně dokážu představit s blond vlasy. Ona je sice pro přirozenost, ale myslím, že by jí to slušelo a vypadala by ještě mladší.

Vy asi nestříháte každého, že? Na vás musí být hodně dlouhá fronta.
Stříhám každého, kdo za mnou přijde. Objednací lhůty jsou teď sice delší, protože tady nejsem pořád. Jen tři dny v týdnu a dopoledne. Kromě salonu mám i jinou práci, focení, přehlídky, školení a hlavně chci být co nejvíc se svou malou holčičkou. Musím to prostě nějak skloubit dohromady. Být v práci, ale i s ní, takže se snažím být doma nejpozději ve čtyři nebo v pět, abych si ji alespoň trochu užila. I tak je to strašně málo.

Asi nejste ten typ kadeřnice, která se zákaznice zeptá: „Tak jak to chcete?“
To ne, ale určitě chci slyšet i její názor. Mám svoji představu a ona si musí říct, alespoň rámcově, že nechce třeba úplně krátké vlasy nebo je tmavovlasá a nechce blond. I když by jí podle mého třeba slušela. Snažím se ji přesvědčit nenásilně a jít na to třeba postupně.

Máte ráda razantní proměny?
Ano. Zrovna teď jsem byla v pořadu Sama doma a stříhala jsem nakrátko. Ta žena měla delší kudrnaté vlasy, ale myslím, že jí to prospělo. Pro ni změna určitě a doma z toho budou asi taky v šoku.

Vidím, že si k vám chodí nechat barvit vlasy i muži. Co vy na to?
Záleží na tom, čím se barví. My požíváme speciální barvy pro muže (Cover 5 od L´Oréal Professionnel), která začínající šediny jen trochu ztlumí a není vidět. Vlasy vypadají přirozeně. Samozřejmě se mi nelíbí, když  mají odrosty používají klasické barvy, které se vymyjí a jdou do červena. Hlavně na sluníčku je to vidět.

Zase když je to typ manekýna a má třeba světlé vlasy, tak vypadají hezky zesvětlené melíry. Ne násilné pruhy, ale tón v tónu.

Když už jsme u těch mužů. Mohu se vás zeptat, jestli mluvíte do účesu i svému partnerovi?
Teď si zrovna pěstuje dlouhé vlasy.

Ale to je teď moderní ne?
Myslím, že u něj to nesouvisí s módou. Spíš s dobou, kdy byl mladý. (Petra se směje, ale je na ní vidět, že mi prozradila až dost a nechce mluvit o svém soukromí, což respektuji.)

Dobře, nebudu to rozpitvávat a vrátím se k ženám. Často slýchám nářky, že odcházejí z kadeřnictví  většinou nespokojené. Existuje nějaký signál, že si vybraly špatně? Já mám třeba nedůvěru ke kadeřnicím, které jsou přehnaně vystylované. To začnu mít strach.
V žertu se říká, že když je kadeřnice moc načesaná, nebude asi moc dobrá, protože má na sebe čas. Ale to se jen tak říká a určitě to není pravidlem. Upravená kadeřnice nemusí být zákonitě špatná.

Ale když má na hlavě něco neslušivého, tak to vypovídá i o jejím vkusu a způsobu práce. A vzájemné sympatie jsou určitě důležité. Kadeřnice vám musí sedět, vždyť na vás bude sahat. Ten člověk by vám měl být sympatický. Když vám nesedí od začátku, tak to tam asi nepřeskočí. To je jako s chlapem.

Kadeřnice se nechtěně stávají zpovědníkem a vrbou, a zákaznice na sebe poví i to, co nechcete slyšet.
Stává se to, ale my se snažíme být profesionální a soustředit se na svoji práci. Prvotní je, aby měla dobrý střih a barvu, a když přitom zákaznice probírá svoje soukromí, to stejně neovlivníte.

Existuje nějaké kadeřnické desatero?
Dívat se, poslouchat, nebát se, usmívat se, sledovat trendy, přemýšlet, vysvětlit postup, znalost produktů, asertivita a vstřícnost