Brali se jako dva mladí lidé. Do manželského svazku vstoupila Alice s Lubošem ve svých 21 letech. O dva roky později se jim narodila dcera, po dalších třech letech syn. Jako rodina fungovali na jedničku, ale šťastní nebyli. I tak se ale snažili, především kvůli dětem. Stejně nespokojenost, neshody, časté hádky vyhrály, vztah krachl. Po jedenácti letech manželé skončili u soudu, rozvedli se.
První dva roky od rozvodu byly krušné. Alice nemohla vydýchat nové partnerky Luboše a stejné to bylo i naopak. Bylo v tom ale mnohem víc. Alice přiznala, že často z trucu exmanželovi nepůjčovala děti, za což se nyní stydí. Nakonec se bývalí partneři umoudřili, začali spolu vycházet. Stali se z nich přátelé, kteří si vycházeli vstříc a navzájem si pomáhali. Možná díky usmíření v sobě probudili novou jiskru ztracené lásky.
„Měsíc trvalo, než jsem si rozmyslela, zda nám dám šanci. Chtěla jsem si být jistá, že to opravdu chci, že je za tím víc, nejen samota a stesk. Měla jsem jeden požadavek, abychom si prvně sedli a sepsali, co nám na sobě nejvíce vadilo a popovídali si o tom. Trvalo to celý večer, ale stálo to za to.“ Alice s Lubošem začali randit. Dětem zprvu nic neřekli, po půl roce šli s pravdou ven. Dostali se jim obrovské podpory. Nyní jsou ve staronovém vztahu přes rok. Prozatím spolu nebydlí, ale zatím jim vše klape na jedničku. „Děláme všechno opačně než dříve a funguje to perfektně. Snad nám to tentokrát vyjde.“
Nenechte si ujít:
- Odcházím – už si tě prostě nemůžu vážit!
- „Kdyby nebyl tak báječný milenec, už bych s ním nebyla," vypráví Lenka
- Přítel mi vyčítá, že dlouho do noci pracuje, zatímco já se prý jen bavím. Kdo má pravdu?
Nový komentář