Od pětadvaceti let poctivě pracovala na své kariéře, a tak o pět let později už vedla svůj vlastní tým a za další tři roky šéfovala celému marketingovému oddělení. Práci milovala natolik, že jí věnovala veškerý svůj čas. A tak se s Pavlem seznámila jen díky tomu, že pracoval ve stejné společnosti, a potkali se ve výtahu. Ani vztah s ním ale její přesčasy neeliminoval. Byl totiž stejného ražení. Také chtěl ve své profesi něco dokázat, a i jemu se to dařilo.

Foto: Shutterstock

Vídali jsme se jen po večerech, a také při našich ranních snídaňových rituálech. Na dovolenou jsme jeli jednou ročně, a to ještě s těžkým srdcem a přibaleným notebookem, takže jsme u bazénu vypadali jako dva blázni,“ směje se Eva, které v pětatřiceti začaly tikat biologické hodiny. Jenže představa, jak jen přebaluje miminko a sedí doma na zadku, jí naháněla hrůzu. Nakonec ale i přes varování kamarádek pro roli maminky rozhodla.

Tak trochu jsem doufala, že budu moct pracovat i při dítěti, ale šéf to kategoricky odmítl. Prý bych stejně měla myšlenky jinde,“ vzpomíná Eva, které se nepodařilo přesvědčit ho o opaku, a tak po porodu zůstala „jen“ mámou. Na plný úvazek. Krátce po porodu toho ale přestala litovat. Naopak.

„Něco se ve mně najednou zlomilo a já konečně otevřela oči. Já tu svobodu s narozením Elišky neztratila, já ji naopak teprve teď našla! I když mě práce vždycky bavila a naplňovala, až nyní mám pocit, že žiju skutečný život. Není nic krásnějšího a smysluplnějšího, než vychovávat nového člověka. Nedá se to ani vypovědět,“ kroutí hlavou maminka půlroční holčičky, která jí otevřela nové možnosti.

„Rozhodně nesedíme doma na zadku. Začala jsem hodně cestovat, což jsem vždycky milovala. Teda zatím jen po Česku, a většinou v přírodě, kde Elišku nevystavuji tolik přítomnosti ostatních lidí. Přeci jen je situace taková, jaká je, a já o ni mám strach. Jinak ale cestování s miminkem není vůbec žádný problém,“ usmívá se Eva s tím, že si konečně najde čas i na vídání se s blízkými lidmi. Jen ji trochu mrzí, že s nimi na výlety nevyráží i její muž. Ten se totiž i nadále naplno věnuje hlavně své práci.

Foto: Shutterstock

„Nestěžuji si, chápu ho a úspěch mu přeji. Až se ale do práce vrátím já, už pro mě nikdy nebude na prvním místě,“ dodává.

Čtěte také:

Reklama