Jak jsem si zažila být "zasloužilou matkou"

Dovolená mého (našeho) manželského života přišla po dlouuhém čekání na pořadníku, kdy jsme konečně dostali poukaz , že si SMÍME jít koupit vytouženou LADU .  Autíčko předurčilo následující letní dovolenou, bylo nutné ho do určité doby zajet . A protože švagr zrovna stavěl, vzali jsme sebou i jeho děti.

Se 4 školáky na zadním sedadle jsme se vydali na Slovensko.Vybaveni přehledem motorestů z Mladého světa jsme byli přesvědčeni, že nocleh někde seženeme. Krátce po přejetí na tehdy neexistující hranici se nám začaly dělat vrásky na čele i duši : všude měli plno ! Až za Lipt.Mikulášem se sželelo správci kempu a propůjčil nám část své chatky. Byli jsme jediní Češi a oni jediní Slováci v rozlehlém kempu, jinak samí "zápaďáci" , dali si tam sraz s příbuznými z NDR .  Místo se nám jednak líbilo a taky jsme nechtěli riskovat, že zas nebudeme mít kde spát a proto jsme si z tohoto místa udělali zakladnu a z výletů  se měli kam vracet.

Cestovali jsme do Vysokých Tater, částečně  podnikli  pěší túry, i na lanovku došlo. Kapitola sama pro sebe byly návštěvy restaurací. Všude bylo plno! Jakmile ale viděli tak početnou "rodinu", otevírali pro nás i načinčané salonky. Jak jsme procházeli jídelnami jeden za druhým, strávníci přestávali jíst a hleděli na nás jak na zjevení. Někdy i pan provozní žertoval, kdo že z dětí je po kterém rodiči a to se pak nikdy nedověděl, proč se děti chechtají jak šílení. Jídlo na objednávku si objednávaly schválně  každý něco jiného a pak si i navzájem ochutnávaly. Je nutné přiznat, že to většinou byly variace na stejné jídlo, aby bylo čím vyplnit jídelní lístek .

Prošli jsme toho hodně, do Demanovských jeskyní nás dokonce provedli jako samostatnou skupinu s jedněmi turisty, co tam od rána čekali, až bude skupinka. Kupodivu i za jízdy autem byly děti ukázněné a na zadním sedadle  se ani nemačkaly. Zato svačinky v přírodě byly na bochníky. Už tehdy bylo na odpočívadlech místo na posezení a několik minerálních pramínků na pití. Už ani nevím, kolik dní jsme tak prožili na cestě, ale dodnes na toto léto dnešní dospělé děti vzpomínají a vyprávějí i svým dětem.

Dnes není pro naše potomky problém dovolená zahraniční. S manželem jsme pár výletů po revoluci také podnikli. I když je nám líto, že už na velké cestování nemáme zdraví, jsme rádi, že mohou cestovat naši mladí . Samík97

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Milý Samíku97, je fajn, že na tuhle dovolenou vzpomínáte jako na nejkrásnější, a ne jako na horor se čtyřmi dětmi. Blahopřeji k bezvadně výchovně zvládnutému úkolu. Simona

Posílejte, pište!!!

Téma nejkrásnější dovolená čeká, tak neváhejte a pochlubte se tou svojí. Kde a s kým jste ji prožily? Jak by měla vypadat dovolená vašich snů? Moc se těšíme na adrese:

redakce@zena-in.cz

Reklama