Milá redakce,

nedá mi to a píši Vám příhodu, která se stala v době, kdy moje dcerka chodila do školky. Dnes je jí 11 let a dodnes nevěří, že byla něčeho podobného schopna.
   
Byl svátek Tří králů, stály jsme na zastávce MHD a čekaly na autobus.
A jak už to tak občas bývá, jeden spoj vypadl, a tak se nás na zastávce sešlo docela dost a pochopitelně jsme se všichni cpali do prvního autobusu. Visely jsme s dcerou na schůdkách, nad námi podobně "vlál" mladík s černou pletí v červeném kulichu. Do naprostého ticha se ozvala dcera svým pronikavým hláskem: "Mamíííí, maj´ černoši černý i ruce?" Vysvětlila jsem, že ano, jen dlaně jsou růžové. Za chvíli se nesla až k řidiči další otázka: "A mamííí, maj černoši černý i nohy?" Lehce jsem znervózněla a doufala, že bude "dosti anatomie", odpověděla jsem, že ano, jen chodidla jsou světlá. Mladíkovi začaly cukat koutky. "Mamííí, a maj´ černýho i pinďoura?"...........
 
To ticho by se dalo krájet a počet očí, které mě sledovaly a čekaly na odpověď, se zdál neskutečný. "Ano," hlesla jsem a byla ráda, že vystupujeme z autobusu, který se třásl smíchy, a dotyčný mladík si otíral slzičky smíchu. Přešly jsme na zastávku trolejbusu a čekaly na další spoj. V chumlu spolučekajících pronesla dcera do ticha: "Tak to měl Baltazar taky černýho pinďoura..." - byl svátek Tří králů....
 
Děkujeme čtenářce s nickem moma! I my v redakci jsme se nad tou černotou smíchy třásli...
 
Pište nám své čtenářské příběhy na adresu redakce@zena-in.cz a nezapomeňte, že dnešním tématem jsou příběhy z Velikonoc!
 
TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY