Je to už mnoho let, co jsme měli s bratrem společný pokoj. Vzpomínám si, jak se mě kdysi strašně dotklo, když si našel dívku, která nebyla z Prahy. Občas za ním přijela a já nechtěl překážet, tak jsem se natrvalo usídlil v obýváku...

děti

Mám bratra. To asi není nic neběžného. Mám o dva roky staršího bratra. Ani to není žádná zvláštnost. Kvůli bratrovi jsem bydlel několik let na gauči. To už se asi hned tak někomu nestalo. A jak to vlastně bylo?

Zamlžená paměť

Když se na celou věc dívám zpětně, byla to spíš moje nerozvážnost. V období puberty si bratr našel dívku, která nebyla z našeho města. Občas jezdil on k ní a občas jezdila ona zase k nám. Jenže problém byl v tom, že jsme měli s bráchou jeden pokoj. Už ani nevím, jak se to stalo, jestli mi brácha řekl, nebo jestli jsem se rozhodl sám, ale najednou jsem přespával v obýváku na gauči.

Jistojistě si vzpomínám, že jsem to tenkrát bratrovi hodně vyčítal a bral to jako velkou křivdu. Byl jsem prostě uražený na výsostech a do pokoje, kde občas trávil chvíle za zavřenými dveřmi se svojí přítelkyní, jsem nechtěl již nikdy vstoupit.

Přemlouvání nepomohlo

Jsem člověk zatvrzelý, a když se pro něco rozhodnu, většinou se mnou nic nehne. No, jsem beran, tak možná proto. Maminka se mě ptávala, kdy že se hodlám nastěhovat zpátky do pokoje, a moje odpověď byla vždy stejná: „Nikdy. Já bydlím na gauči. Navíc brzo vstávám.“ Ta poslední věta měla i reálný základ. Chodil jsem tou dobou na praxi a vstával kolem šesté ráno. Nemohl jsem přeci bratra rušit, to dá rozum.

Bratr celou situaci moc neřešil, pokud si dobře vzpomínám, a časem si pokoj dokonale přivlastnil. Nemyslím, že by mu nějak zvlášť vadilo, že jsem se odstěhoval do obýváku, ale je fakt, že jsem se ho na to vlastně ani nikdy neptal.

Výhoda gaučového spaní

Popravdě jsem měl „své“ sofa moc rád. Když jsme jako malí stonali, směli jsme spát buď u rodičů, nebo právě v obýváku - to druhé mělo výhodu televize. A tak jsem na stěhování z dětského pokoje vydělal sledování bedny dlouho do noci. A věřte mi, že kluci v pubertě takovou věc rozhodně ocení!

Po čase si na mé pobývání v obýváku všichni zvykli a peřiny jsem si sklízel už jen, když měla přijít nějaká návštěva. Jinak jsem je zastýlal dekou do rohu gauče, aby přes den moc nepřekážely.

Byla to křivda, nebo pubertální rozmar? Záleží asi na úhlu pohledu. V době, kdy jsem na gauči bydlel, jsem to ze začátku považoval za křivdu, později za super věc. Dnes to chápu právě jako pubertální rozmar. Vlastně by mě docela zajímalo, jak to tenkrát vnímal brácha - no, musím se ho zeptat.

Téma dne 21. října 2011: Sourozenecké křivdy

  • Co jste nemohla své sestře či svému bratrovi odpustit?

Zavzpomínejte s magazínem ŽENA-iN.cz na sourozenecké křivdy. Na ty humorné, které vyvolají po letech úsměv na tváři, i na ty nesmazatelné, které si nejspíš ponesete celý život a vznáší se nad vaším sourozeneckým vztahem jako temný stín. Své příspěvky mi posílejte na e-mailovou adresu níže. Pokud chcete mít šanci na získání dárku, totiž konvice na čaj či kávu Fizzy od Tescomy, ať je váš příspěvek dlouhý alespoň jako tento odstavec textu.

Uzávěrka zasílání příspěvků je 21. 10. 2011 ve 14.30 hodin.

fizzy

Reklama