Foto: Roman Anton

Jak jste se dostal k práci bodyguarda slavných?
Už jako teenager jsem se zajímal o bojová umění a zbraně. Když jsem později nastoupil k armádě, měl jsem možnost projít několika zajímavými výcviky a po ukončení služby v armádě jsem se začal o práci bodyguarda ještě více zajímat. V devadesátých letech se v ČR teprve formovalo podnikatelské prostředí, existovaly různé skupiny zaměřené na úspěšné podnikatele a ti si z důvodů ochrany začali najímat osobní strážce. Později jsem absolvoval několik výcvikových kempů v zahraničí, abych získal odborné znalosti.

Netoužil jste jako dítě dělat něco jiného?
Toužil jsem dělat spoustu věcí, ale život vás občas zavede na cestu, ze které už se k některým snům prostě vrátit nelze. Měl jsem rád muziku, hrál jsem na kytaru a dokonce skládal písničky. Měl jsem i pár koncertů, ale je těžké si představit pokoušet se dělat obě tyto profese.

Takže stačilo možná málo a potřeboval byste bodyguarda vy.
(Smích) Myslím, že tak slavný bych nikdy nebyl, ale kdo ví…

Kdo byl vás první hvězdný klient?
Už je to řada let a tak není snadné si vzpomenout na toho úplně prvního slavného klienta. Ale pokud mluvíme o těch opravdu slavných jménech, tak to byl asi Karel Gott.

Byl jste nervózní?
Ano, zpočátku ano. Přece jen je to, nebo spíš byla to skutečná hvězda a to nejen v ČR, ale i v okolních zemích. Naštěstí to nebyl strach, který by mi nějak svazovat ruce, ale zodpovědnost a snaha odvést dobrou práci.

Jakého ze slavných klientů jste měl nejraději?
Moc rád jsem pracoval pro Arnolda Schwarzeneggera. Za prvé k němu mám blízko, jako k člověku s vášní pro sport a posilování. A za druhé je to úžasný, inspirativní vtipný člověk, který nezkazí žádnou legraci. Někdy nemáte možnost příliš komunikovat i v trochu osobní rovině, s Arnoldem jsem ji měl a bylo to moc příjemné povídání.

O čem jste si povídali nejčastěji?
S Arnoldem jsme si povídali o jeho začátcích v malé posilovně v Grazu, kam chodil. Pak zahlédl jednoho mého kolegu, který měl na sobě velké sako s výrazně velkými ramenními vycpávkami. Smál se tomu a říkal, že když mu bylo sedmnáct, taky nosil podobná saka, aby měl větší ramena. Pak se hovor stočil k naší společné vášni a tou jsou tyrolské Alpy. Jezdí tam často a je tam samozřejmě jako rodilý Rakušan jako doma. Vyprávěl mi o hospůdce nad Kitzbühelem, kam mám určitě zajít, že se tam skvěle vaří a paní majitelka je super ženská. O několik let později jsem tuto typickou alpskou hospodu opravdu navštívil. Když jsem paní Rose řekl, že mi jejich restauraci doporučil Arnold Schwarzenegger, kterému jsem dělal bodyguarda, přinesla na stůl fotografie, na kterých byli oba dva a dlouho jsme si o něm povídali. Byl to báječný večer.

To zní moc hezky, Arnold je evidentně fajn člověk. Kdo byl naopak namyšlený a nesnesitelný?
Madonna, ale víc to nechci rozvádět.

Prozradíte nám nějaké pikantní historky, které by se měly objevit i v připravované knize?
Snažím se o každém, o kom v knize píší, napsat i něco zajímavého. Nemyslím přímo bulvárního, ale něco, co by se čtenář třeba jinde neměl možnost dozvědět. Takže, jsem tam s někým ve strip klubu, s jiným zase uvíznu ve výtahu, s dalším zažiji live koncert přímo v autě, kdy nám klient zpíval celou cestu na letiště ze zadní sedačky limuzíny. Je toho hodně, ale něco si musím nechat také jen do knihy.

Když jste se dostal k tomu strip klubu, dočetla jsem se v bulváru, že jste tam byl s Karlem Gottem… Nebyla vám taková návštěva nepříjemná? Přece jen jste se nemohl bavit, ale hlídat.
Byla. Ale ne proto, že bych se nemohl bavit, ale proto, že jsem tam byl právě s ním. Víte, já poznal pana Gotta trochu jinak, než jak ho mají lidé zaškatulkovaného. Byl to skvělý zpěvák, úžasný člověk, ale byl to také chlap se vším, co k tomu patří. V knize jsem napsal jen to, co jsem zažil, ale ne všechno. To u mne taky navždy zůstane uchováno. Ale to není jen případ pana Gotta, některé příběhy prostě vyprávět nelze. I u jiných světově slavných osobností jsem zažil věci, které nikdy nezveřejním.


Foto: Roman Anton

Měl jste na starosti i bezpečí Tiny Turner, ale i jiných hvězdných dam, neproběhlo někdy vzplanutí třeba jako ve filmu Osobní strážce?
No u těchto slavných lidí ne. Rozhodně ne tak, jak je to ve filmu Osobní strážce. Při práci pro klienty, kteří nejsou tak slavní, ale mají problémy v podnikání, nebo obavu o svoje zdraví, tam jsem takovou situaci zažil, ale jen jednou a nemělo to šťastný konec.

Máte ten film rád?
Mám ho rád, je to pohádka, kterou člověk z oboru sleduje už s tím, že se dívá na pohádku. Víte tahle práce má daleko méně romantiky, než by si lidé mysleli. Spoustu hodin jen tak někde pročekáte, spoustu hodin stojíte na místě a sledujete okolí. Často je to trochu monotónní práce, ale vy musíte být stále připraven na okamžik, který může přijít. A přijde třeba jen jednou za celou vaši kariéru, a pokud to propásnete, může to být fatální pro klienta i pro vaši kariéru.

Co vám na něm přijde nerealistické?
Jsou tam věci, na kterých se staví ochrana osob i v reálu. Především zabezpečení. Ta přestavba domu, kamerového systému, způsobu hlášení návštěv i spolupráce se státními složkami, pokud to jde. To vše je reálné a potřebné i v naší práci. Základem je totiž snažit se problémům předcházet, ne je řešit, až když nastanou. Toho nerealistické je tam moc, ale nechci brát čtenářům radost z tohoto filmu.

Bodyguarda jste dělal v devadesátých letech, kdy se děly opravdu šílené věci. Myslíte si, že dnes už celebrity obecně nedělají takové excesy jako dřív?
Situace dnes je skutečně velmi odlišná od té v devadesátých letech. Zažil jsem vyděrače z rozpadlé ruské federace, kteří si zde vyhlídli úspěšné podnikatele a pak je vydírali, tzv. rocketeering, kdy se platilo za to, že vás někdo nechá podnikat a nepodpálí vám firmu. Byla doba, kdy se podnikatelské neshody řešily nájemnou vraždou, a tak dále. Byla to složitá doba, kdy opravdu šlo často o život. Dnes je to naštěstí jinak. Dnes je bodyguard často součástí jisté image VIP osoby, ale samozřejmě i dnes se dějí špatné věci, jen se asi nedějí tolik lidem na očích.

Byl jste někdy i v Discolandu Sylvie? Četla jsem nedávno knihu Sex, Disco, Revoluce, kterou v podstatě napsal Ivan Jonák a věci, které tam popisuje, jsou nad rámec dnešního chápání…
Ano, byl jsem tam častokrát se svými klienty i soukromě. Tenkrát bylo běžné to, co dnes jen těžko dokážeme pochopit, svět byl v jakémsi pubertální opojení a leccos bylo povoleno.

Znal jste Ivana Jonáka?
Ivana jsem znal. Setkali jsme se několikrát, jednou i po jeho propuštění, ale to už byl jiný člověk. Tenkrát se mu snažil pomoci DJ Uwa a pár dalších lidí, ale myslím, že ta časová propast mezi tehdejším a současným světem byla pro Ivana už příliš veliká.

Byly obecně ve vaší kariéře nějaké situace, kdy už jste si říkal: tak toho už je moc, jsem bodyguard ne osobní sluha.
Někdy se to stalo, že klient měl pocit, že za své peníze mu musím pomoci nosit tašky, nebo venčit psa. Ale je to o tom, jak ta pravidla na začátku nastavíte, většinou se to hned srovnalo. Na druhou stranu musím říct, že jsem hlídal některé podnikatele dlouhodobě, třeba rok, dva. Tam se mezi vámi po takové době samozřejmě vytvoří jistý vztah, jste svým způsobem i klientovými důvěrníkem. Hodně toho slyšíte, vidíte, víte, jak klient žije, jaké má zvyky atd. Ale všechno to musí mít jen takovou míru, abyste u toho mohl zodpovědně dělat svoji práci.

Co nejpodivnějšího po vás klienti požadovali?
Jedna majitelka poměrně velké cestovní kanceláře na konci devadesátých let po mě chtěla, abych jí šel do koupelny umýt záda, že prý o nic jiného nejde. Ale to nebyla celebrita. Jedna celebrita ale chtěla, abych ji nechal vystřelit ze své zbraně, ani v jednom případě jsem nemohl vyhovět.

Kdybyste si měl vybrat jednu současnou celebritu, které byste chtěl dělat bodyguarda, kdo by to byl?
Pokud by to měl být někdo, koho jsem ještě nikdy nehlídal, tak určitě Donald Trump.

K jaké celebritě jste měl nejdůvěrnější vztah?
Tohle je složitá otázka. Ten vztah se bodyguard neustále snaží regulovat tak, aby nevypadl ze své role. Jen těžko můžete zvládat důvěrný vztah a osobní ochranu současně. Vy potřebujete nadhled pro vyhodnocení všech aspektů skrytých i zjevných hrozeb a ten nemáte, pokud tam pustíte city, nebo přílišnou empatii. Bohužel.

Proč herci jako Arnold nebo Jean Claude vlastně potřebují bodyguarda? Nejsou trochu oni bodyguardi sami sobě?
Ano, to je častá otázka. Víte těch důvodů je několik. Blbců, kteří si chtějí na někom slavném udělat jméno tím, že ho napadnou, je hodně, ale ti slavní se s nimi nechtějí dostat do konfrontace. Tím by jim umožnili splnit si to, proč to ti lidé dělají. Navíc je těžké se orientovat v davu fanoušků, když se s lidmi zdravíte, rozdáváte podpisy, fotíte se atd. A v neposlední řadě je to ochrana soukromí. Prosté obyčejně strávené chvilky bez extrémního zájmu fanoušků nebo médií. Málo kdo si dovede skutečně představit, jak enormně náročný a těžký život takto exponovaných lidí je. Vím, že lidé vidí úspěch peníze slávu, ale to je v drtivé většině případů vykoupeno roky dřiny, stovkami neúspěchů, litry slz, posměchu a bolesti. Až pak přijde ta sláva a ti lidé naprosto ztratí soukromí. Je to tvrdá cesta a ne každý ze slavných ji zvládne.

Udělal jste při práci někdy nějakou chybu?
(Smích) No mraky. Jen tak se člověk může něco dalšího naučit. Edison spálil víc než dva tisíce rovných vláken, než vynalez žárovku. A když se ho ptali, jak to, že to nevzdal, řekl, že teď už aspoň zná dva tisíce způsobu, jak to nejde... Naštěstí žádná z mých chyb nestála mého klienta zdraví nebo dokonce život. Jediné, co došlo újmy, bylo moje ego, a to to občas potřebuje.

Foto: Roman Anton

Jaký jste zažil největší trapas?
Asi když jsme hlídali Michaela Jacksona a v motolské nemocnici se s námi bodyguardy utrhl výtah. Michael jel naštěstí druhým s americkým televizním štábem a pouze jedním ochráncem, který mu dělal zároveň řidiče. My se zřítili tři nebo čtyři patra a zachránily nás nouzové brzdy. A oni z druhého výtahu vyšli mezi dav lidí, kde jsme si měli Jacksona převzít a my nikde. V tom výtahu jsme strávili přes půl hodiny, a byla to jedna z nejdelších půlhodin, co jsem zažil. Naštěstí vše dobře dopadlo, a když jsem to později Michaelovi říkal, jen nevěřícně kroutil hlavou.

Kniha vyjde na jaře 2021 a bude možné ji koupit ve většině velkých knihkupectví, ale také přímo na e-shopu. 

Reklama