Dnešní třicátníci si stěžují, že najít „normální“ protějšek je nesmírně obtížné. Ti, co jsou single, přikyvují, jenže, opravdu je překážka v tom druhém? Spousta z nás přiznává, že není problém se zamilovat, do nového vztahu skočit po hlavě, ovšem velmi brzy si uvědomíme, že nové partnerství nám nevyhovuje. To ještě dřív než dojde na řešení důležitých a podstatných věcí, které jsou tou nejlepší zkouškou. Mnohdy neznáme ani důvod toho, proč to ukončit, zkrátka nám něco nesedí. A nejlepší řešení je z toho rychlostí blesku vycouvat.
Kde je zádrhel? Těch, kterých se to týká, většinou vše svádí na partnera, protože byl takový a makový, ale není vina hlavně na naší straně? Po vztahu možná prahneme, ale podvědomě to máme nastavené jinak, nechceme se vázat. Ano, je to paradox, ale dává to smysl. Právě kvůli tomu pak vidíme ve všem zádrhel. Proto nás baví být solitérem, mít vše pod kontrolou, nepodřizovat se, být pánem svého času atd. Pak když se objeví někdo, kdo by se nám teoreticky do budoucna líbil, zrodí se myšlenka: „Stejně to neklapne“. A světe div se, ono to tak opravdu je. Proč? Protože jsme to už tak vnitřně rozhodli, nedali šanci, aby tomu bylo naopak. Pak je zde i druhá možnost. Protějšek si růžově vysníme, ale realita je jiná, není až tak perfektní, jaké překvapení... To nás odradí, že už nechceme pokračovat. Na co mrhat naším časem, když to tam na první dobrou nebylo. Navíc, jistě bude někdo lepší, než on. Bohatší, vyšší, víc sexy, bude mít více vousů a třeba tetování k tomu. A to je právě ta potíž.
Pokud tedy jednou nechcete skončit jako samotářský poustevník, musíte změnit své vlastní nastavení. Neutíkejte, když se vám na tom druhém něco (nepodstatného) nelíbí. Zkuste dát šanci i těm, kteří se vám na první pohled až tak nelíbí. Přestaňte v sobě živit myšlenku, že nemáte čas ani sama na sebe, natož na někoho druhého. Nemyslete na to, co si o něm pomyslí vaši přátelé. Není to jednoduché, ale jen tak si můžete najít spřízněnou duši na cestě životem. A hlavně, přestaňte si říkat, že budete až do konce vašich dní sama. Víte, jak to je, sice doufáme, že nám při hodu mincí padne ihned na poprvé orel, a ona přitom padá jen panna, ale on dříve nebo později padne, věřte tomu.
Čtěte také:
- „Manžel si mě tajně vykrmil, abych se mu líbila,“ svěřuje se Gábina (35)
- Po čem ženy touží aneb Naše nejžhavější fantazie
- Je mu 41 let, nikdy nebyl ženatý a ženám to vadí
Nový komentář
Komentáře
To je pravda.
To je důsledek spotřební doby i lidé se stali spotřebním zbožím. Láska už je pouze abstraktní pojem, vlastně nikdo už neví, co si pod tím představit. Je to velice povrchní doba, něco nám dala, něco nám vzala; ostatně každá doba sebou nese plusy a mínusy:). Dříve se zase lidi brali převážně z rozumu (majetek, status, zachování rodu) a museli předstírat kolikrát lásku a oddanost člověku, který jim byl fyzicky odporný a jsem si jistá ,že by s námi v době, kdy si můžeme o těchto věcech rozhodovat sami, rádi měnili. Ale musím říct, že je to opravdu zázrak dnes milovat a být milován bez podmínek a přehnaných očekávání, se vším, co k tomu patří. Když takovou lásku najdete, hýčkejte si jí, to už se opravdu nemusí opakovat :-)
Prosím vás, "redaktoři", čtěte po sobě aspoň ty nadpisy...