Když jsem si přečetla váš článek o mladších milencích, hned se mi vybavila jedna moje vlastní, ne příliš příjemná vzpomínka. Také já jsem se kdysi rozhodla hledat utíkající mládí v náručí mladšího milence. Bylo mi 37, doma dvě dospívající děti, věčně hádavé a protivné, a jeden „starý morous“, který pořád jen nadával, co je jinak, než by si on přál. Prostě taková ta chvíle, kdy si říkáte: „Copak už jsem vážně tak stará, že nikou nestojím za hezké slovíčko a jsem pro všechny jen služka?“
Splíny, ve kterých jsem se nacházela, jsem svěřila kamarádkám a ty se rozhodly, že mě rozveselí. Vytáhly mě ke kadeřníkovi (po kolika letech!) a na kosmetiku (poprvé!) a potom na taneční zábavu. Docela jsme si to užívaly, tančili, popíjely a za chvíli jsme seděly u stolu s partou mladších chlápků. Jeden mi připadal docela sympatický, takový ten studentský typ, a všimla jsem si, že po mně taky pomrkává. Tančili jsme spolu, povídali a když k ránu zábava končila, nabídl, jestli se nechci ještě trochu projít. Měla jsem maličko v hlavě, ale domů se mi vlastně ani nechtělo, tak jsem souhlasila. I když jsem tušila, co bude následovat.
Následovalo… Došli jsme až k němu před dům a já se nechala pozvat „na kafe“ (dřív se myslím zvávalo na sbírku motýlů). V posteli byl úžasný, milovali jsme se až do rána a já si zase připadala, jako by mi bylo dvacet. Ani nevím, jak je to dlouho, co jsem naposledy usínala v náručí někoho, kdo mi šeptal něžnosti… Vlastně mi vůbec nepřipadalo nic divné na tom, že tu jsem s klukem, který je o dvanáct let starší, než můj syn.
Usnuli jsme a já se ráno probudila první. Sluneční paprsky nakukovaly do pokoje a já se podívala na sebe a na toho kloučka, schouleného vedle mě. Připadala jsem si najednou strašně stará. Utíkala jsem do koupelny a když jsem v zrcadle viděla svůj obličej, který jsem si večer ani neodlíčila, skoro jsem se lekla. Poháněna hrůzou, že by se mohl probudit a vidět mě takhle „hnusnou“, jsem se rychle oblékla a vyplížila se z jeho bytu jako zbabělec. Pokorně jsem se vrátila domů, ke svým zlobivým dětem a protivnému manželovi, protože oni mě aspoň takovouhle znají.
Myslíte si, že jsem hysterka? Že je moje sebevědomí na nule? Asi ano… Ale stejně to stálo za to :-))

Hana
Reklama