Dobrý den.
 
Když příběh o cestování, pak si vzpomínám na tento:
 
Vyrazila jsem jednou s mámou a mým psem k veterináři. Když jsme sešly do stanice metra, vidím soupravu - dveře ještě dokořán... „Metro! Honem do něj! Třeba to stihneme!" - zvolala jsem a utíkaly jsme jak šílenci. Na rameni mi vlála taška se psem. Užuž se dveře zavíraly a já... to stihla. Máma nikoliv. Když doběhla k metru, něco mi říkala, ale už jsem nerozuměla, co. Metro se rozjelo. Otočila jsem se a zjistila, že v metru nikdo nesedí. Posadila jsem se tedy a... v tunelu metro zastavilo, zhaslo a otevřelo dveře. Zmateně jsem vykoukla do ponurého tunelu a zahlédla jsem blížící se postavu.

Nedokážu Vám popsat ty pocity - myslela jsem si - vrah, teď mě utluče v tunelu jak v hororu. Pes v tašce se začal třást a kňučet. Chlácholila jsem sebe i pejska - utíkat jsem neměla kam a tak jsem čekala na jistou smrt :)... blížící se postava byl řidič metra, když mě uviděl, řekl: Co tady, proboha, pohledáváte?" Vyprávěla jsem mu, že jsem dobíhala metro.

Řidič se rozesmál a s pobavením mi povídá: Tady je depo, slečno! Doběhla jste včas! Na konečné! :-)" Pak mi řekl, že jde na druhý konec soupravy, a že jede za chvíli zpátky na trasu. Nebudu vám snad muset vysvětlovat, že jsem svým průnikem" do metra mířícího do depa pobavila nejen řidiče, ale samozřejmě i mámu a celou rodinu. Proto vám radím - pospíchejte pomalu! :-)))))

Modré z nebe


:))) Děkujeme za pěkný a vtipný příspěvek :).

redakce@zena-in.cz

Reklama