Výživoví specialisté jsou zajedno. Ryby - naše sladkovodní, ale hlavně ty mořské, bychom měly konzumovat alespoň dvakrát do týdne. Dodáváme tak tělu plno důležitých látek v čele s omega-3 esenciálními mastnými kyselinami. To oceníte hlavně v době, kdy čekáte miminko, a to hned dvojnásobně. DHA, tedy kyselina docosahexaenová nejen že příznivě ovlivní průběh těhotenství a sníží riziko předčasného porodu, ale má zásadní vliv i na miminko. Pozitivně ovlivňuje vývoj řeči, motoriky, imunity, zraku, poznávacích funkcí a pozornosti. Jenže je potřeba bedlivě vybírat, jakou rybu si na talíř naservírujete.

V rybím mase se totiž nachází kromě blahodárných látek také škodliviny. Tou nejdiskutovanější je rtuť. Dospělému člověku při běžné konzumaci neublíží. Hůře jsou na tom ale malé děti, hlavně ty ještě nenarozené. U nich může způsobit poruchy v růstu i ve vývoji nervového systému, což může vést například k nižším IQ, horšímu motorickému vývoji, zpoždění vývoje řeči, nebo k poruchám pozornosti.

Na které ryby si dát pozor?

Nejvyšší koncentrace rtuti se nachází hlavně ve velkých a dlouhověkých, dravých rybách, které jsou na konci potravinového řetězce. V těhotenství si proto raději odpusťte žraloka, mečouna, plachetníka, velké druhy makrel a tuňáků, ale také štiku, candáta, okouna, cejna či bolena. Ano i v našich vodách plavou kontaminované ryby.

Zatímco v Evropské unii platí limit pro obsah rtuti 1 mg/kg pro dravé mořské ryby a pro ostatní 0,5 mg/kg živé váhy, v USA je doporučená maximální koncentrace rtuti ještě nižší. Pro konzumenty o průměrné hmotnosti 70 kg a nadprůměrné konzumaci ryb odpovídající jednomu rybímu pokrmu týdně 0,22 mg/kg.

Organizace Arnika loni na podzim ve Státním veterinárním ústavu v Praze podrobila analýze 14 ryb ze 4 lokalit na Vltavě a dále z Motolského a Kyjského rybníku. Bezpečnou dávku (podle doporučení v USA) pro příjem rtuti 0,22 mg/kg překročily 2 vzorky – cejn odlovený ve slepém rameni Vltavy v Libni (0,281 mg/kg) a okoun z Klecánků za prvním jezem po výpusti Ústřední čistírny odpadních vod v Podbabě (0,254 mg/kg).

Testovali ovšem i ryby v obchodní síti na území Prahy. Z 28 vzorků zakoupených vzorků mořských i sladkovodních ryb nevyhovovalo bezpečné dávce (doporučené v USA) 5 ryb. Nejvíce rtuti obsahoval mečoun ze Srí Lanky (1,117 mg/kg), tuňák ze Srí Lanky (0,317 mg/kg) a mořský ďas z Dánska (0,242 mg/kg). Více se dozvíte ZDE.

„Jedním z hlavních zdrojů rtuti v rybách je průmyslová činnost, včetně výroby chlóru pomocí rtuti nebo elektřiny v hnědouhelných elektrárnách. Toxický kov tak doputuje až do oceánů, odkud se prostřednictvím potravního řetězce akumuluje v rybách, které končí na našem jídelníčku,“ upozorňuje vedoucí programu Toxické látky a odpady z Arniky, Jindřich Petrlík.

  • Methylrtuť obsažená v rybách ale vzniká i přirozenou cestou - působením bakterií ve vodě.
  • U tučných ryb pozor také na možný vyšší obsah jedovatých dioxinů, které mají rakovinotvorné účinky, a ohrožují vývoj plodu. Evropský úřad pro bezpečnost potravin v minulosti varoval před sledi a lososi vylovenými z Baltského moře.

Jaké ryby si dopřát?


Vyšší šanci, že si koupíte rybu nebo mořský plod s nižším obsahem rtuti, máte u býložravých druhů, případně u dravců dorůstajících menších rozměrů. Odborníci doporučují volit jednu až dvě porce týdně v případě lososa, tresky, sledě, makrely, sardinky, sardele, šprota, krevet, hejka, případně pstruha či kapra. Tuňáka si můžete dopřát z konzervy – do nich se většinou používají menší druhy této ryby.
Zdroj fotografií: www.shutterstock.com

Čtěte také: