Rybiáda

Další z vítězných příběhů soutěže Příběh roku. Tentokrát pohádka. Tak se pěkně posaďte, začínáme.

První červencový víkend se rybník Barborák proměnil na velké sportovní vodové hřiště. Již zdaleka mohl každý rybář spatřit ohromný transparent s nápisem „Prosím, nelovte nás! Probíhá první celorepubliková Rybiáda!“
Takovou šou si nemohl nechat ujít žádný člověk, natož ryba. Vzácné i běžné druhy ryb se sjížděly z dalekých říček, řek, potoků, tůněk a rybníků.

Hlavní pořadatel kapr Bert si musel kolem hlavy ovázat červený šátek s bílými puntíky a s příchutí máty peprné, jak mu šla ze všeho šrumu hlava kolem. A nakonec ještě takové neštěstí! Startovací čísla došla už hodinu před začátkem soutěžení!
„Nedá se nic dělat, milí přátelé. Každý si své číslo zapamatuje a já si ho poznamenám do notýsku pro kontrolu.“
A přišel začátek. Tři, dva, jedna, start! Zapisovaly se body ze soutěže skákání do výšky, dálky, s překážkami, prolézání mezi vodními rostlinami, cákání ploutvemi, rychloplavání od stavidla k rákosí a maraton dvacetkrát kolem rybníka.

Všechno mohlo probíhat v úplném pořádku, kdyby se úhoř nespletl a nezapletl se do dráhy skákání do dálky karasovi Kráskovi. Ten se mu s vážnou tváří pokoušel vyhnout a bum bác, vyrazil rozhodčímu notýsek z ploutví.
A takový papírový zápisník se na dně rychle rozmočí, protože všichni kapří pomocníci dohlíželi u disciplín a nikdo nepřispěchal na pomoc.
„Ach, jo! Achich ouvej!“
Bert se nejdříve zalekl, a poté zesmutněl. Vždyť zničil důležitý historický dokument! A dosavadní výsledky nemohl vůbec nikdo vyhlásit.
„Přestávka! Pauza na občerstvení,“ křičel zděšeně a bezradně.
Vodní přeskoky, výskoky, čvachty a cáky utichly. Ryby na něho koukaly a on uhýbal pohledem.
„Kdo to zavinil?“ ptala se rozhořčená paní vranka Blanka. „Já byla první v plavbě na dvě stě metrů. Vytvořila jsem rybí rekord a úřední zápis je navěky smazán!“
„Já jsem to zavinil,“ omlouval se úhoř.
„Ne, já to byl,“ řekl karas Krásek.
Oba se začali moc omlouvat a hlediště diváků se podivně rozšumělo.
Ryby přestaly mlčet a promlouvaly jedna přes druhou.
„Zavinili to. Zavinili!“
„Já byla první ve skoku do výšky!“ vykřikoval kdosi zdáli.
„Já přerušil maratonskou plavbu,“ zašeptal losos.
„Rybiáda je navždy ztracena!“ vykřiklo několik tolstolobiků najednou a diváci vše slyšeli a kroutili hlavou. Až se zvedl starý vousatý pán a vykřikl:
„Nic není ztraceno! Závoďte pro radost!“
„Ano, ano, ano!“ přisvědčilo pár dalších lidí.
„Moc se nám líbí vaše Rybiáda i bez zaznamenaných rekordů. Pokračujte, prosím,“ ozvala se rybářka Zuzana.
„Nesmíte se vzdávat před koncem. Já každému závodníkovi ráda věnuji kopretinu,“ křikla malá holčička a mávala v ruce obrovským pugetem lučních žlutobílých květů.
„A já přidám kus čerstvé housky každé dovádivé rybě,“ povídala pekařka Libuška a vytáhla z kabelky na ukázku pořádně vypečenou housku.

Najednou se roztrhl pytel s dary. Lidé nabízeli mořské mušličky, zrcátka, pentličky, kukuřičné pochoutky i sušené hrášky, až ryby nevěděly, na co to vůbec budou všechno potřebovat, a jen poslouchaly jako omráčené.
Kapr Bert se probral z opojení jako první a tvrdě zavelel:
„Ticho tady bude! Žádné úplatky se nepřijímají. Na můj povel, ryby, soutěžte a vyhrajte největší potlesk obecenstva! Copak by rybka dělala s květinami, zrcátky nebo pentličkami? Nám přece stačí k radosti čistá voda bez odpadků.“
Ryby i lidé umlkli. Nikdo se k ničemu neměl, protože každý přemýšlel, kde vlastně stojí ta pravda, na břehu nebo ve vodě? Bert se nenechal vyvést z míry. Stačilo, aby vyskočil, odhodil šátek a zakřičel:
„Tři, dva, jedna, start!“
A nastalo veselé cákání, plavání a skákání. Soutěž dokonce úspěšně pokračovala i v neděli. No a víte, kdo získal největší potlesk? Hádejte! Ryby vám to neprozradí. Povídaly něco o tom, že každý je vítězem, pokud se tak cítí.

Petra Nachtmanová, vítězka za měsíc červen, kategorie prevenčně výchovné pohádky.