Ačkoli se Anna na Štědrý den snažila přichystat vše k naprosté spokojenosti, nic jí nešlo od ruky a času ubývalo. „Začalo to hned ráno. Žehličkou se mi podařilo propálit náš sváteční ubrus po prababičce. A od té doby se to se mnou vezlo. Po celé kuchyni se mi rozkutálely kroupy na kubu, nedařilo se mi dochutit bramborový salát, pes mi sežral půlku vanilkových rohlíčků a druhou půlku oslintal, a to ani nemluvím o nepořádku, co doma byl! Jenže jsem byla jediná, komu to vadilo,“ vzpomíná Anna, kterou pomalu začínala vytáčet i její rodina.

„Syn Ondra (15) si usmyslel, že v obýváku právě nutně potřebuje dostavět model letadla, takže zabral půlku místnosti a zapatlal podlahu od lepidla. Dcera Eliška (17) se s mobilem přirostlým k ruce válela na gauči vedle svého otce, který zase potřeboval vidět, jak dopadne nějaká nová pohádka,“ dopaluje se ještě dnes Anna, jejíž prosby o pomoc vycházely vniveč.


Zdroj foto: Shutterstock

Pořád neměli čas

„Slyšela jsem jen samé „za chvíli“ nebo „teď nemůžu“. I manžel mě s žádostí o zabití kapra, abych už konečně mohla vařit polévku, odbyl s tím, že je ještě třicet minut do konce. Jenže bylo hodin jak na kostele, v té době já měla mít dávno vařeno! To už jsem začala zvyšovat hlas, že se na to taky můžu vykašlat, a raději zasednout k televizi. Na to manžel prohlásil, že jsem zbytečně hysterická, nedokážu si věci zorganizovat a užívat kouzla Vánoc. Prý jim jen kazím sváteční náladu,“ vypráví Anna, pro níž to byla poslední kapka.

Rozplakala se, zahodila zástěru a zavřela se v koupelně. Nikdo ji nešel odprosit, a tak v ní vztek dál rostl. Tohle přece nemá zapotřebí, ať si to tedy užijí bez ní a lépe, řekla si. Posbírala to nejnutnější, vzala klíčky od auta a práskla dveřmi. Věděla přesně, kam pojede. K rodičům, kam měli jet na návštěvu druhý den.

Proplakaný večer

„Vypnula jsem si telefon, ale vím, že manžel volal mamce, která ho uklidnila, že jsem u nich a v pořádku. Neměli se za mnou jak dostat a já byla ještě moc uražená, abych se vrátila domů, tak jsem nakonec přece jen večeřela a rozbalovala dárky bez nich, se svými rodiči. Musím ale přiznat, že pod stromečkem mi to celé přišlo líto, a tak jsem brečela a brečela. Chyběli mi, ti moji lenoši a nepořádníci,“ přiznává Anna, která se s manželem a dětmi shledala až následující den.

„Otec pro ně dojel a možná jim cestou promluvil do duše. Byli jako vyměnění. Pozorní, milí. Tak snad ta moje eskapáda měla aspoň nějaký smysl, i když to pro mě byly nejhorší Vánoce v životě,“ přiznává Anna.

Čtěte také:

Reklama