Rumunsko

Jednou z variant, jak se dostat do Rumunska, je posunout se autovlakem na hranice se Slovenskem. Zpáteční jízdenka vyjde na zhruba na 2 500 Kč a vy si můžete užít 10 hodin pohodlné jízdy. Lůžkové vozy jsou více než komfortní a jako bonus dostanete balíček s bačkorami, špunty do uší, pastou a kartáčkem. Ráno jistě každého potěší snídaňový box. Nakládka je v Praze a vykládka v Humenném. Tedy měla být. Nebyly by to však České dráhy, kdyby nenastala alespoň drobná změna. A tak se konečnou stanicí staly Košice.

Autovlak je pohodlná varianta dopravy. Dostat se můžete nejen na Slovensko, ale i do jiných evropských měst!

Z Košic jsme poté autem jeli přes Maďarsko do rumunské oblasti, která se nazývá Maramureš. Silničky v karpatské oblasti jsou i přes špatné recenze ve velice dobrém stavu. Jediné, co vás může v jízdě brzdit, jsou krávy, které tu po nich chodí, jak se jim zlíbí. Příroda se nedá popsat slovy. Přes zalesněné průsmyky po křišťálově čistá ledovcová jezera je tu vše tak, jako by se žádná globální změna nekonala. Jediné, co na ni přímo odkazuje, je plastový odpad, který se válí ve všech řekách a dělá tak dojem, že jedete podél Gangy.

Tradiční dřevěná vyřezávaná brána v Maramures stojí téměř před každým domem. Je nejdůležitějším aspektem obydlí. Fasádu zde například téměř nikdo nemá

V oblasti Cârlibaba je panensky čistá příroda

Mezi nejkrásnější zážitek patří návštěva přírodní rezervace Cârlibaba, která nabídne to, jak si Rumunsko chcete pamatovat. Místní vysokoškolský učitel geologie v horách založil komunitu a mezi lidi, kteří tu bydlí a živí se jen plodinami rostoucími v okolí, či místním dobytkem, zve i turisty. Styl života, který je šetrný k životnímu prostředí, je tady znát ve všech směrech. Ubytováni můžete být v jedné ze tří roubenek, které majitel Marcel sám postavil. „Chtěl jsem najít prostředí, které bude bohaté na plody a zvěř. Máme tady brusinky, z kterých děláme brusinkové víno, rostou tu houby, ale je tady i spousta zvěře,“ říká Marcel a dodává: „Rumunsko má problém s tím, že sousta mladých lidí odchází pracovat do zahraničí a jakmile přičichnou k modernímu žití, nechtějí se vrátit zpět. Nechtějí žít v chudobě, chodit na pastvinu s krávou a do nekonečna natírat vyřezávanou dřevěnou bránu před domem, chtějí BMW a velký byt v centru města.“

Na ohništi Marcel se svými kolegy připravuje pro návštěvníky jídlo. Ubytování je v tradičním rumunském stylu 

Ukrajina

Oproti rumunské karpatské části je Zakarpatská Ukrajina odlišná v mnoha ohledech. Místo pokorně vypadajících rumunských měst a vesniček s dřevěnými vyřezávanými branami zde vévodí kraji opulentní kostely a domy, které vypadají jako hrady nejen svou velikostí, ale opravdu mají věže a okna ve tvaru střílen. Jediné, co postrádají, je fasáda (na tu ještě majitelé nevydělali v zahraničí) a luxusu jim také ubírá fakt, že se nachází v místech, kde jsou kolem nich ruiny, odpadky a chudoba. Zatímco Rumunsko bere svou bídu tak, jak je a snaží se žít v souladu s přírodou, Zakarpatská Ukrajina ji nedokáže přijmout a svůj vnitřní boj či protest ukazuje bohužel velmi nešťastnou formou.

Na Ukrajině vede pravoslavné křesťanství. V bídě se zde tyčí zlaté kupole kostelů

Na okrajích měst se objevují prvky kapitalsimu. Obchodní domy, ale i mnoho rodinných domů je inspirovaných gigantickými hrady. Většina z nich je rozestavěných. I kdyby na chleba nebylo...

Odpadky v řekách jsou zde bohužel také, ale je jich více, a když už vidíte člověka, který se je snaží odklidit, všimnete si, že je dává do ohniště a pálí je. Nešťastně vypadající výjev je smutnější ve chvíli, kdy vám dojde, že si stařík ani není vědom toho, že výpary neohrožuje jen sebe, ale také celou naši planetu.

V Koločavě se narodil Nikola Šuhaj Loupežník. Najít jeho hrob není snadné. Musíte jít kopce za hřbitovem, kde se téměř o samotě krčí u plotu. Od roku 2007 zde má kontroverzní postava i pomník.

Koločava je malebná oblast na Ukrajině, kde se nachází i skanzen připomínající dávný skromný život. Jediné, co tu kazí pohled, je plastový odpad v řece.

Nejkrásnější místo Zakarpatské Ukrajiny je Koločava. Zde se narodil známý zločinec Nikola Šuhaj Loupežník. Do jeho rodiště se autem budete dostávat velice obtížně, jinak to však nepůjde. Kromě jiného jsou na Zakarpatské Ukrajině silnice v otřesném stavu. Situace graduje právě v Koločavě, kdy máte pocit, že jedete spíše po polní cestě, kde před nedávnem vybuchovaly nášlapné miny. Příjemné je, že vám tu budou všichni rozumět. Po příjezdu v nočních hodinách nám bylo řečeno, že se zde nachází české centrum. Mysleli jsme si, že si z nás místní dělají srandu, ale po chvilce chůze jsme z dálky uslyšeli známé melodie. „Sbohem galánečko, já už musím jíti,“ ozývalo se z bývalé četnické stanice, kde nás přivítala parta Moraváků. Druhý den jsme s bolestí hlavy hledali hrob Nikoly Šuhaje, který rozhodně neleží na hřbitově, ale je schovaný za ním, pod kopcem u plotu. Co si budeme povídat, postava je to rozporuplná.

Silnice jsou zde opravdu v tristním stavu. Tato je jedna z těch lepších

Suma sumárum, poznávání karpatských krajin i kultur vřele doporučujeme. Jen musíte počítat s tím, že pokud pojedete nejprve do Rumunska, a poté na Ukrajinu, možná zažijete lehký pocit zklamání. Proto navrhujeme trasu otočit.

Zdroj fotografií: Karolína Waberová

Čtěte také:

Reklama