60476c22db809obrazek.png
Foto: Shutterstock

Doba se mění a pocitově zrychluje. A přestože byl poslední rok díky záležitostem okolo COVIDu-19 přinejmenším nestandardní, jsou věci, které zůstávají. Staly se nedílnou součástí našich dnů a právě nám, ženám, změnily život k lepšímu. Pojďme se za některými z nich ohlédnout.

Silonky se narodily ve Zlíně

Otto Wichterle, jeden z českých géniů, pochází z Prostějova. Kromě jiného se s ním pojí také silonové punčocháče, dnes nedílná součást ženských šatníků. Historie tohoto drobného, nicméně významného kousku oblečení, se začala psát ve Zlíně, v Baťových laboratořích. Tam český vynálezce pracoval na samostatném projektu, jehož cílem bylo nahradit drahé hedvábí umělým vláknem.
60475cdf578efobrazek.png
Foto: Shutterstock

Během válečných let se vývoj vlákna pozastavil, protože společnost Baťa nechtěla nacistům Wichterleho vynález postoupit. S dalšími výzkumy se pokračovalo až po válce, ale nové potíže se dostavily s nástupem komunismu. Cesta na pulty obchodů, a tedy i do šatníků žen, nebyla jednoduchá a se sériovou výrobou silonek se začalo až v roce 1950 v Plané nad Lužnicí.

Rtěnka v historickém kabátě obsahovala i mravenčí vajíčka a rybí šupiny

Touha po kráse je stará jako lidstvo samo. Po zdokonalování své vizáže prahly (nejenom) ženy odpradávna. Jedním z kroků ke krásnější tváři bylo a stále je líčení rtů. Vždyť červená ústa podvědomě vnímáme jako doklad zdraví a plodnosti, evokují mládí a dostatek životní energie.
604762ec3d268obrazek.png
Foto: Kleopatra od J.W.Waterhouse. Wikipedia. Shutterstock

Vůbec první doklad o existenci barvy na rty pochází z Mezopotámie, z města Ur. Datuje se do období zhruba 5000 let před naším letopočtem. K dnešní podobě rtěnky ovšem měla ta tehdejší na hony daleko. Ke zkrášlení rtů se používaly rozdrcené drahé kameny smíchané s výraznou červenou barvou. Za experty v tomto směru platili Egypťané, kde zdaleka nešlo jen o ženskou záležitost.

Sytě rudými rty proslula pak zejména královna Kleopatra, která k docílení požadovaného odstínu využívala rozdrcené karmínové brouky, mravenčí vajíčka a vosk. Lesk následně dodávaly rybí šupiny.

K výraznějšímu rozvoji barvy na rty přispěli také arabští vynálezci. V průběhu tzv. Zlatého věku islámu (8. – 13. století) spatřila světlo světa první rtěnka v tuhé podobě. Na vývoji se podílel fyzik, chemik a lékař z Andalusie známý pod jménem Abú Kásim. Dá se říct, že šlo o jakýsi první pokus o „průmyslovou výrobu“ – tyčinka ze směsi barev a parfému se lisovala do speciálních formiček.

Výrazný rozvoj ve výrobě rtěnky nastal pak v 16. století, a to za vlády královny Alžběty I. Modernější podoba tyčinky na rty se však objevila až koncem 19. století, přesně v roce 1883 na světové výstavě v Amsterdamu. První vyloženě komerční model byl směsí vosku, jeleního loje, bergamotového a mandlového oleje, a samozřejmě červené barvy. Rtěnka tak, jak ji známe dnes, se začala objevovat až od roku 1915. Byla vysouvací a jednoznačně ohleduplnější k potřebám zákaznic.

Řasenka plnila také ochrannou funkci

Podobně jako zvýrazňování rtů, i líčení řas sahá hluboko do historie. Domovinou prvních řasenek byl s největší pravděpodobností starověký Egypt, kde barvení řas opět nebylo výsadou pouze něžného pohlaví. Také muži si tu upravovali řasy stejným způsobem jako ženy. Pro zvýraznění a prodloužení řas se využívaly dostupné přírodní materiály, především uhlí a tmavé afrodiziakální masti.
604764fba8282obrazek.png
Foto: Shutterstock

Kromě estetického efektu si Egypťané líčením řas chránili zrak před ostrými slunečními paprsky.

Řasenky podobné těm dnešním se začaly objevovat až koncem 19. století, kdy tento průmyslový obor s mimořádným nasazením rozpohyboval až voňavkář, francouzský rodák Eugene Rimmel. Ten se stal natolik populárním, že se dodnes v některých zemích používá slovo rimmel jako synonymum pro řasenku. Ve stejné době, ale na druhém konci světa, ovšem Rimmelovi šlapal na paty americký chemik T. L. Williams, který měl ve zkrášlovacím průmyslu podobný zájem. Jeho první řasenka vznikla smícháním uhelného prachu s bílou vazelínou, což slavilo značný úspěch. Na jeho základě pak Williams založil velkou kosmetickou firmu s názvem Maybelline.

Podprsenka s umělými bradavkami nezaujala

Malá, ale významná součást dámského šatníku zaznamenala poměrně bouřlivý vývoj, poplatný době a módním preferencím. V období starého Řecka ženy nosily tzv. mastodeton a strofion. Mastodeton byl obyčejný pruh látky omotaný a pevně stahující prsa, který měl zabránit jejich zbytečnému pohybu. Naopak strofion se navlékal pod prsa a měl především tvarovací funkci. Ve starém Římě to bylo podobné, ženy si okolo hrudníku omotávaly hrudní stuhu zvanou fascia pectoralis nebo také strophium, odvozené ze strofionu.
604767786c60dobrazek.png
Foto: „Bikini Girls“ Villa Romana del Casale. Shutterstock. První patentovaná podprsenka M. P.Jacob (1914). Wikipedia

Významným milníkem byl o mnoho let později (13. – 19. století) značně kontroverzní korzet. Jeho základním smyslem bylo přísné tvarování ženského těla do žádaných křivek; nároky na krásu se ale v průběhu staletí měnily, a tak se někdy ženy snažily prsa co nejvíc zmenšit, jindy naopak zvýraznit. Měnila se i délky korzetu – v určitém období sahal do pasu, jindy až po stehna. Dopad na ženské zdraví byl už tehdy značně diskutabilní, a to díky často extrémnímu stahování až na hranici snesitelnosti. V 17. století korzet dokonce nosili i muži, protože úzké pasy byly univerzální módou napříč pohlavími

Na přelomu 19. a 20. století se k radosti žen i lékařů objevila první podprsenka. První zmínky o „klasické“ podprsence sice pocházejí už z roku 1892, ale patentovat si ji nechala až mladá Američanka Mary Phelps v roce 1914. Patent následně prodala americké firmě Warner Bros Company (nejde o společnost známo z filmového průmyslu), která se ujala výroby podprsenek ve velkém. A s trochou fantazie se dá říct, že tehdejší modely se těm dnešním už docela podobaly.

V 70. letech 20. století se na trhu objevil módní výstřelek v podobě podprsenky s vytvarovanými bradavkami. Podprsenka měla vzbudit smyslný „look“ a nabudit představu vzrušené ženy. Model se však příliš neujal.

Antikoncepční pilulky pocházejí z Ameriky

60476adc2484eobrazek.png
Foto: Shutterstock

Touha užít si milování bez následného „rizika“ ve formě nechtěného dítěte patří do života pravděpodobně každé moderní ženy. Dnes existuje řada metod, jak nežádoucímu otěhotnění zabránit. Jednou z nejobvyklejších jsou pak antikoncepční pilulky. Ty první se objevily v 50. letech 20. století v Americe. Vyvinuli je vědci Gregory Pincus a John Rock za pomoci Americké federace pro plánované rodičovství. Během následujících deseti let zaznamenaly tabletky ohromný zájem a staly se běžně dostupnými pro všechny ženy bez rozdílu. Samotné antikoncepční pilulky prošly výrazným vývojem, a také názory na ně se v průběhu let měnily. Pravdou zůstává, že jsou stále nedílnou součástí života mnoha žen.

Reklama