V druhé části našeho seriálu o komunikaci a rozvoji řeči se zaměříme na děti od 6 měsíců věku do roka. Jedná se vlastně o první a pro vývoj nejdůležitější období v životě dětí, protože se již snaží verbální komunikací něčeho dosáhnout. Podívejme se tedy, jak se jim to daří.

bb

6. měsíc

Minule jsme si povídali o dětech a rozvoji řeči od narození do šesti měsíců věku. Více zde. Tato věková hranice je z hlediska vývoje komunikace velmi důležitá a my musíme dávat velký pozor, abychom v tuto dobu nepřehlédli případný problém, který dítě může mít. Pozor musíme dávat zejména na to, že i špatně slyšící děti do šestého měsíce věku vydávají podobné zvuky jako slyšící. Po šestém měsíci se ale u takto postižených dětí rozvoj řeči zastavuje, až nakonec úplně mizí.

Pokud dítě dobře vidí a slyší, má základní předpoklady k odezírání artikulace mluvidel a k naslouchání zvukům mluveného slova. Proto je také velmi důležité na dítě v tomto období hodně mluvit, zpívat mu, číst pohádky nebo říkanky. Vždy bychom přitom měli stát čelem k dítěti tak, aby vidělo na naše ústa, a mohlo tak odezírat a zároveň se nápodobou učit. Pokud totiž několikrát uslyší známou říkanku, tak brzy vysleduje i to, jak při různých slovech hýbeme pusou a čelistí a bude se nás pak velmi brzy snažit napodobit.

Pozor, na vývoj řeči může mít negativní vliv i nadměrné cumlání dudlíku nebo palečků. Jazyk se pak v ústech pohybuje jinak, než je přirozené, což se může v důsledku negativně projevit na špatném skusu zubů, jejich nesprávném vývoji, ale i na špatné artikulaci a pokřivení čelisti. Nedávejte tedy dítěti dudlík hned při každém pláči – zkuste vždy nejdřív nalézt příčinu pláče a odstranit ji. Když se vám to podaří, nebudete už dudlík pravděpodobně potřebovat.

7.–8. měsíc

Dítě se na budoucí mluvení připravuje čím dál tím víc a v tomto období se to velice projevuje. Hlásky a slabiky, které se dítěti daří vyslovovat, opakuje stále dokola. Procvičuje si mluvidla a žvatlá a žvatlá. Dítě v této době neustále zkouší a experimentuje se svými mluvidly. Když se mu podaří vyslovit slabiku, má z toho takovou radost, že ji většinou opakuje stále dokola. V tomto věku se již tedy často objevuje ono „mamamama“ a tatatata“, ale ještě to většinou neznamená označení konkrétní osoby, ale jen zkoušení slabik, které kolem sebe dítě často slýchá.

Hlasovému projevu, kdy dítě opakuje v řadě různé slabiky jako „babababa“, „gogogogo“ či „mamamama“ říkáme echolálie, protože to zní vlastně trochu jako ozvěna. Dítě tím ale ještě nemá na mysli nic a nikoho konkrétního.

9.–10. měsíc

Toto období z počátku pokračuje echolálií, kdy dítě nadále experimentuje se slabikami, ale později se již naučí je zdvojovat. V této době je velmi vhodné zpívat s dítětem různé písničky a říkat říkadla, nejlépe doprovázená pohybem, případně tleskáním nebo jiným rytmizováním. Děti to mají moc rády, a navíc se tak učí jednotlivé pohybové dovednosti a cit a vztah k hudbě.

Výzkumy ukazují, že mnoho dětí, které jsou doma vedeny k hudbě a rodiče jim často zpívají nebo hrají na nějaký hudební nástroj, umí dříve notovat nežli mluvit. Často jsou také schopny si do rytmu např. lezení broukat nějakou písničku, kterou jim rodiče doma zpívají.  

11.–12. měsíc

Na počátku tohoto období dítě nadále zdvojuje stále větší počet slabik ze slov, které kolem sebe často slyší. Nejprve se ale nedá říct, že by tyto slabiky měly nějaký význam. Dítě je většinou ještě obsahově nechápe a nemyslí jimi nic a nikoho konkrétního.

dite2

Za smysluplná slova jsou až na konci tohoto období považována většinou citoslovce typu bum, bác, ham atd., které ale musí dítě použít v přesně odpovídající situaci. Tato nejdůležitější dovednost, říci přesně to slovo, které chce, se u většiny dětí objevuje právě kolem 1. roku věku. Existují ale samozřejmě výjimky – není žádnou raritou dítko, které své první slůvko neřeklo ještě v 18 měsících, ani to, které už v 10 měsících říká „máma ham“ a bouchá při tom před maminkou miskou, nebo takové, které do telefonu říká tatínkovi „táta papa“.

Každé dítě je individuum a nelze vždy všechno škatulkovat či očekávat, že bude odpovídat každé tabulce. Pokud ještě v roce mluvit nechce, nenuťte ho, nátlak, byť mírný by mohl vyvolat přesně opačný efekt. Lépe je volit klidný přístup, s dítětem rozmlouvat, ale jeho samotné do ničeho nenutit. Nebojte se, ono se dříve či později určitě ozve.

A co vaše děti? Jaké bylo jejich první slovo? A v kolika měsících ho prvně řekly? Říkal váš prcek dříve máma nebo táta? A jak „upovídaný“ byl dál? Podělte se o tyto zážitky i s námi v diskuzi pod článkem.

Čtěte také:

Reklama