for

Dobrý den, rozhodla jsem se vám napsat svůj vlastní příběh. Kdo ví, třeba se vám může jednou hodit…

...tak začíná rok starý e-mail jedné z vás.

A vidíte, jednou se hodil. Právě dneska…

Paní Linda Ševčíková se mi se svým humorným průběhem manželství i rozvodu svěřila po Vánocích loňského roku. Se zveřejněním jména souhlasila, tak to máte i bez oněch pseudonymů, které je vždy s ohledem na etiku nutno vymyslet.

Jak jsem nakoupila, tak předávám…

S manželem jsme se seznámili už na základní škole. Vlastně už od nějaké sedmé třídy jsme spolu jako by chodili. Rodiče se také navzájem znali, a dokonce jsme několikrát byli společně na dovolené. Nebylo proto žádným překvapením, když můj první byl právě on. Bylo nám patnáct.

Od té doby jsem ani s nikým jiným nespala. Byli jsme nadále tak dobří kamarádi, že jsme se, když nám bylo devatenáct, i vzali. Nepřipadalo nám to divné a nic jiného se od nás ani tenkrát nečekalo.

Nemohla jsem přijít do jiného stavu, přestože jsme se snažili. Náš vztah byl natolik přátelský, že mi manžel navrhl, jestli to nechci zkusit s někým jiným a otěhotnět. Že miminko budeme pak vychovávat spolu. Souhlasila jsem.

Začala jsem se aktivně poohlížet po nějakém vhodném „dárci“. Manžel mi všemožně pomáhal. Byla to legrace, když říkal:, „Hele, tenhle ne, kdo by se pak na kopii toho jeho rypáku díval,“ a podobně.

V té době jsme se seznámili s párem ze sousedství. Byli to prima lidé. Šárka a Mirek. Mirek mi připadal moc hezký a přitažlivý a já sama si nemohla nevšimnout, jak můj Aleš nemůže spustit oči z jeho ženy. I já jsem se Mirkovi líbila. S Alešem jsme si to doma řekli. Najednou mu ale nebylo jedno, že bych se s Mirkem vyspala a pak jen vychovávala jeho dítě. Zeptala jsem se ho, jestli žárlí. On pravil, že ne.

Já měla také najednou jiný pocit. Najednou mi nebylo proti srsti mít dítě s Mirkem, ale bylo mi líto ho pak vychovávat s Alešem. Na společné dovolené v Itálii jsme se po pár skleničkách hodně sblížili. Myslím tím navzájem.

Skončili jsme ve „čtyřce“. No, ve čtyřce hlavně šlo o to, že Aleš nějak zapomněl, že jsem tam taky, a i Mirek svou ženu rovněž mnohokrát „vynechal“. Zamilovali jsme se všichni. Probrali jsme tuhle situaci také společně. I rozvod bylo společné rozhodnutí nás čtyř.

A nejen to…

A proto vám to vlastně celé píšu… pro tyhle zajímavé události. Když nám přišlo pozvání k jednání u soudu, zjistili jsme, že ho máme ve stejný den ve stejné jednačce, jen s dvouhodinovým odstupem. Není to taková náhoda, žádosti jsme nesly my ženy v jeden den. Pak jsme byly ještě na obědě.

Když jsme zjistili, že se stejně rozvádíme, napadlo nás v rámci legrace uspořádat na stejné datum i zásnuby. A uspořádali. Chtěli jsme i svatby, ale to nešlo.

V jeden den jsem se tedy rozvedla a v ten samý i zasnoubila. Celé rozvody, myslím, bavily i soudkyni. Byla to pohodová akce čtyř naprosto rozhodnutých lidí, kteří proti sobě vůbec nic nemají. Právě naopak.

Nakonec jsme se všichni společně vdali a oženili. Bylo to 11. 12. 2001. Spolu jsme stále. Odstěhovali jsme se společně do Jevan a Mirek s Alešem tady mají pneuservis. Máme tři dcery. Tedy, my máme dvě a „Alešovi“ jednu.

No není to idyla?

Vaše čtenářky Linda a Šárka

Milá Lindo a Šárko, je! Tenhle e-mail mě pobavil loni a pobavila jsem se i dnes, když ho znovu čtu.

Hodně štěstí všem čtyřem přeji!

Člověk by řekl, že to snad ani není možné, ale ono je. To je život a ten má vskutku i mnohem bizarnější fantazii.

Na téma ROZVOD dnes pište své příběhy a názory na redakce@zena-in.cz

Reklama