Dobry den,

k dnesnimu tematu „Bydlime spolu i po rozvodu" Vam posilam svuj osobni pribeh.
Ze bude moje manzelstvi nestastne, jsem zjistila par mesicu po svatbe. Namluvil mi, ze jeho dva rozvody predtim nebyly jeho vinou, a ja uverila.
Manzel se po svatbe ukazal jako typicky bohem. Zeny, vino, zpev (doslova) a zadny smysl pro povinnost a rodinu. Ja pravy opak, proto to nemohlo nikdy fungovat. Trapila jsem se leta, ale kvuli synovi jsem se nikdy nechtela rozvest. Jsem z rozvedene rodiny a vim, jak moc mi chybel otec. Toho stradani jsem chtela syna usetrit. Trpelivost mi ale dosla po 11 letech a doslo k nevyhnutnemu rozvodu.

Stala se ovsem neceka vec. Soud sveril syna do vychovy otci. Jak a proc se to stalo je na dalsi pribeh, o tom Vam treba napisu jindy. Zasadni duvod ale byl, ze syn, zmanipulovany otcem, si pral zustat z otcem, a jelikoz mu bylo 11 let, soud rozhodl podle toho. Nez probehlo odvolaci rizeni, manzel pozadal soud o vylucne najemne na nas obecni byt, a dostal ho. Mne soud ulozil se vystehovat do nahradniho bydleni. To mi ale manzel neopatril, nemel na to prostredky. Ja se ze vseho psychicky zhroutila. Nemohla jsem pochopit, jak se to mohlo stat. Byla jsem na dne. Mesice jsem uzivala antidepresiva a snazila se prezit. Chodila jsem stale do zamestnani. Zustali jsme v 3+1, syn v detskem pokoji, ja v loznici, exmanzel v obyvaku. Ten doufal, ze se vystehuju sama buhvikam.
Jenze ja mela milovaneho syna a rozhodla jsem se, ze se od nej nehnu a budu se o nej dale starat jako predtim! Vlastne jsem se starala o celou domacnost, varila jsem, prala, zehlila, uklizela cely byt. Chtela jsem, aby syn nepocitil zadnou zmenu a mel stale utulny domov. Komunikovali jsme s exmanzelem velmi slusne a nehadali jsme se. Vse jsem podridila synovi, aby mel doma klidnou atmosferu.
Prvni Vanoce po rozvodu. Vse jsem nakoupila sama, zivy stromek, par novych ozdob, potraviny. Den pred Vanoci jsem prisla z prace domu ovesena dalsimi taskami. Byt byl prazdny. Odjeli na cele Vanocni svatky. K pritelkyni exmanzela. Proc mi to udelali a nic mi nerekli?! Mohla jsem odjet za rodinou (400km),
mohla jsem se na to pripravit... Takhle jsem sama v byte proplakala cele Vanoce... podrzela mne moje maminka, jako uz nekolikrat predtim.

Na scenu prichazi exmanzelova pritelkyne... vlastne se jen vraci. Exmanzel s ni kdysi chodil a jejich svatba byla na spadnuti. Jenze ona nemohla mit deti a on si tak moc pral mit syna! Do toho potkal mne a bylo rozhodnuto... otehotnela jsem a pozadal mne o ruku. Svatba byla skromna... (jeho uz treti...)

Cela situace po nasem rozvodu se pritelkyni vubec nelibila. Myslim hlavne to, ze s exmanzelem vychazime (netusili, kolik mne to stalo sil). Jednou jsem nasla ve sve skrini v loznici na raminku par jejich satu, hmmm. Zanedlouho se k nam nastehovala natrvalo. Nastal boj. Zacala mne terorizovat, delat naschvaly a komandovat celou rodinu. Exmanzel mlcel a prihlizel. Cilem bylo mne vystvat s bytu. Jenze ja mela doma sveho syna a on byl mou motivaci zustat, vse vydrzet, pretrpet a drzet se hlavne zpatky. Byla to mrcha, jakou jsem do te doby nikdy nepotkala. Casto jsem usinala ze strachem, ze v noci prijde ke mne do pokoje a umlati mne, byla nevyzpytatelna. Klice jsme ve dverich nemeli...
Tohle trvalo asi pul roku. Pak to vzdala a odstehovala se. Cele souziti v jednom byte s exmanzelem po rozvodu trvalo 6 let.

Exmanzel se svym nezodpovednym pristupem dostal do obrovskych financnich potizi a byla uvalena exekuce na jeho majetek. Hrozilo, ze bude zabaveno veskere vybaveni bytu, vcetne meho. Tady jsem se rozhodla odstehovat. Bylo to velmi tezke rozhodnuti. Synovi bylo 17 let a marne jsem se utesovala, ze uz neni male dite... Odstehovala jsem se jen kousicek a obcas jsem chodila za synem uklidit mu pokoj, neco vyprat, vyzehlit a hlavne ho videt. Dluhy otce dasahly obrich rozmeru, tak byt prodal (mezitim se byt stal druzstevnim) a dluhy splatil. Odstehovali se se synem na venkov k te pritelkyni. To je konec pribehu.

Chtela jsem Vam napsat, jak jsem tuto obtiznou situaci resila ja. Synovi je dnes 19. Verim, ze jednou moji snahu oceni a treba mi to i rekne. Anebo radsi ne, to bych to zase oplakala... Tento muj pribeh se mi zda az neskutecny, ale je pravdivy, z meho zivota. To je na nem to nejsmutnejsi...

Chtela bych zenam-in timto pribehem predat vzkaz, aby byly za vsech okolnosti statecne.
Vase

Sizie

Pozn. redakce: Článek nebyl redakčně upravován.
 
Děkujeme za příspěvek k pátečnímu článku, přejeme Vám hodně sil a štěstí do budoucna a posíláme malý dárek.
Svěřte se Ženě-in a získejte i vy dárek!
Reklama