Dobry den,
k dnesnimu tematu „Bydlime spolu i po rozvodu" Vam posilam svuj osobni pribeh.
Ze bude moje manzelstvi nestastne, jsem zjistila par mesicu po svatbe. Namluvil mi, ze jeho dva rozvody predtim nebyly jeho vinou, a ja uverila.
Manzel se po svatbe ukazal jako typicky bohem. Zeny, vino, zpev (doslova) a zadny smysl pro povinnost a rodinu. Ja pravy opak, proto to nemohlo nikdy fungovat. Trapila jsem se leta, ale kvuli synovi jsem se nikdy nechtela rozvest. Jsem z rozvedene rodiny a vim, jak moc mi chybel otec. Toho stradani jsem chtela syna usetrit. Trpelivost mi ale dosla po 11 letech a doslo k nevyhnutnemu rozvodu.
Stala se ovsem neceka vec. Soud sveril syna do vychovy otci. Jak a proc se to stalo je na dalsi pribeh, o tom Vam treba napisu jindy. Zasadni duvod ale byl, ze syn, zmanipulovany otcem, si pral zustat z otcem, a jelikoz mu bylo 11 let, soud rozhodl podle toho. Nez probehlo odvolaci rizeni, manzel pozadal soud o vylucne najemne na nas obecni byt, a dostal ho. Mne soud ulozil se vystehovat do nahradniho bydleni. To mi ale manzel neopatril, nemel na to prostredky. Ja se ze vseho psychicky zhroutila. Nemohla jsem pochopit, jak se to mohlo stat. Byla jsem na dne. Mesice jsem uzivala antidepresiva a snazila se prezit. Chodila jsem stale do zamestnani. Zustali jsme v 3+1, syn v detskem pokoji, ja v loznici, exmanzel v obyvaku. Ten doufal, ze se vystehuju sama buhvikam.
Jenze ja mela milovaneho syna a rozhodla jsem se, ze se od nej nehnu a budu se o nej dale starat jako predtim! Vlastne jsem se starala o celou domacnost, varila jsem, prala, zehlila, uklizela cely byt. Chtela jsem, aby syn nepocitil zadnou zmenu a mel stale utulny domov. Komunikovali jsme s exmanzelem velmi slusne a nehadali jsme se. Vse jsem podridila synovi, aby mel doma klidnou atmosferu.
Prvni Vanoce po rozvodu. Vse jsem nakoupila sama, zivy stromek, par novych ozdob, potraviny. Den pred Vanoci jsem prisla z prace domu ovesena dalsimi taskami. Byt byl prazdny. Odjeli na cele Vanocni svatky. K pritelkyni exmanzela. Proc mi to udelali a nic mi nerekli?! Mohla jsem odjet za rodinou (400km),
mohla jsem se na to pripravit... Takhle jsem sama v byte proplakala cele Vanoce... podrzela mne moje maminka, jako uz nekolikrat predtim.
Na scenu prichazi exmanzelova pritelkyne... vlastne se jen vraci. Exmanzel s ni kdysi chodil a jejich svatba byla na spadnuti. Jenze ona nemohla mit deti a on si tak moc pral mit syna! Do toho potkal mne a bylo rozhodnuto... otehotnela jsem a pozadal mne o ruku. Svatba byla skromna... (jeho uz treti...)
Cela situace po nasem rozvodu se pritelkyni vubec nelibila. Myslim hlavne to, ze s exmanzelem vychazime (netusili, kolik mne to stalo sil). Jednou jsem nasla ve sve skrini v loznici na raminku par jejich satu, hmmm. Zanedlouho se k nam nastehovala natrvalo. Nastal boj. Zacala mne terorizovat, delat naschvaly a komandovat celou rodinu. Exmanzel mlcel a prihlizel. Cilem bylo mne vystvat s bytu. Jenze ja mela doma sveho syna a on byl mou motivaci zustat, vse vydrzet, pretrpet a drzet se hlavne zpatky. Byla to mrcha, jakou jsem do te doby nikdy nepotkala. Casto jsem usinala ze strachem, ze v noci prijde ke mne do pokoje a umlati mne, byla nevyzpytatelna. Klice jsme ve dverich nemeli...
Tohle trvalo asi pul roku. Pak to vzdala a odstehovala se. Cele souziti v jednom byte s exmanzelem po rozvodu trvalo 6 let.
Exmanzel se svym nezodpovednym pristupem dostal do obrovskych financnich potizi a byla uvalena exekuce na jeho majetek. Hrozilo, ze bude zabaveno veskere vybaveni bytu, vcetne meho. Tady jsem se rozhodla odstehovat. Bylo to velmi tezke rozhodnuti. Synovi bylo 17 let a marne jsem se utesovala, ze uz neni male dite... Odstehovala jsem se jen kousicek a obcas jsem chodila za synem uklidit mu pokoj, neco vyprat, vyzehlit a hlavne ho videt. Dluhy otce dasahly obrich rozmeru, tak byt prodal (mezitim se byt stal druzstevnim) a dluhy splatil. Odstehovali se se synem na venkov k te pritelkyni. To je konec pribehu.
Chtela jsem Vam napsat, jak jsem tuto obtiznou situaci resila ja. Synovi je dnes 19. Verim, ze jednou moji snahu oceni a treba mi to i rekne. Anebo radsi ne, to bych to zase oplakala... Tento muj pribeh se mi zda az neskutecny, ale je pravdivy, z meho zivota. To je na nem to nejsmutnejsi...
Chtela bych zenam-in timto pribehem predat vzkaz, aby byly za vsech okolnosti statecne.
Vase
Sizie
Pozn. redakce: Článek nebyl redakčně upravován.

Nový komentář
Komentáře
Jakto že žádné ocenění nečekáte? Vaše věta: Verim, ze jednou moji snahu oceni a treba mi to i rekne.
Sizie: obvykle ne, tady jo. Pouhý pud sebezáchovy
Mír s vámi, do kůže se nikdo cpát nemůže.
Suzanne: Nesnazte se mi vnutit roli obeti, je to zbytecne. Kvuli zadnemu oceneni jsem 6 let s byvalym nebydlela, to si budte jista. Jetli mate ztrach z lidi, ktere nedovedete pochopit, tak to je zvlastni.
Sizie: oběť JE forma egoismu. Očekáváte, že to někdo ocení či poděkuje. Neznám vás, což je dobře. Já bych se vás bála.
paníliška: Dekuji moc.
Sizie: Klobouk dolů, v takové situaci bych se nikdy ocitnout nechtěla, Tys v ní ale byla, zvládla a vyhrála, byť ze cenu hrozných nervů. Rozumím Ti, sama mám 3 děti a přijít bych nechtěla ani o jedno z nich. Smekám před Tebou a jsem ráda, že život Ti ukázal i svou přívětivou tvář.
Suzanne: "Deti s tatinkem netrpi"? To nevim, ja vsechny tatinky neznam, vy ano? Ale znam tatinka sveho syna. Je to nezodpovedny pijan. S mym egoismem jste me rozesmala..! No nic, neznate mne.
DELCOP: Dekuji Vam. Treba jednou napisu, jak se dari ve vztazich synovi..
tomáš: Dobry dotaz. Vdala jsem se do Prahy,nekolik set km od puvodniho domova. Cela moje rodina byla prilis daleko,kdyz jsem je potrebovala. Maminka parkrat prijela,a podporila. Pak byly nejlepsi kamaradky,ty mi davaly psychickou podporu. Pred rozvodem jsem pracovala na smeny a abych mohla byt po rozvodu se synem,nasla jsem si novou praci PO-PA. Tam zadni znami,zadni kamaradi. Az casem. Za odbornika jsem povazovala socialni pracovnici, ktere jsem sverila vse a mela jsem za to, ze ji jde o kluka, aby bylo o nej dobre postarano. Musela bych byt sprosta,kdybych mela vyjadrit,jak se pani vyjevila pozdeji. To bylo pro mne taky velke sklamani. Ale je jen moje vina ze jsem byla naivni, jak ohledne socialky, soudu, exmanzela atd. Synovi jsem se snazila vstepit predevsim to, ze i kdyz jeho rodice spolu nemuzou zit jako manzele, dokazou spolu slusne komunikovat a slusne se k sobe chovat.
Vivian: :-D Sem si te diakritiky ani nevsiml...tak to je fakt ulet :-)
Kazdeho urcite hned zamrazi, co se za tech spoustu let muselo vsechno stat a ze to pisatelka nakonec vydrzela... Smekam! Takovou hrosi silu jde videt opravdu jen u nekterych zen.... Vrhla jste se do predem prohraneho boje a nakonec vyhrala... Uvidite, ze se Vase obetovani projevi v pristupu Vaseho syna k vam a potom jeho detem a partnerkm... Kdyby se za toto udelovala Nobelova cena, hned Vam jich dam plnou naruc!
tak mě se už uklízet po nich nádobí nechce
natož jim uklízet pokoj.Já je ráda uvidím,jsou to moje děti.Ale nejvyšší čas se postavit na vlastní nohy...ať si taky užijí
A jak říká můj muž,nerozčiluj se....oni na to jednou přijdou
Tak to je pane síla! Prožila jsem ve společném bytě cca 3 roky po rozvodu s EX, bez diskuse to bylo hrozný, výměna se nedařila a pořadníky na byt - hahaha.Bylo to ještě "za socialismu",pak nastal "samet",rodina bývalého získala v restitucích činžák a drahouška si tam odvezli (s většinou společných věcí).Já s klukama zůstala ve "vyhraném bytě".BM je dneska téměř bezdomovec a byt už dávno prodal a peníze roztočil. Dnes ho též honí exekutoři....Já už cca 15 let žiju s přítelem,ve kterém kluci našli dobrého kamaráda.Nikdo děti nemusel nijak navádět a ovlivňovat, hodnoty bezpečného domova a lidských charakterů rozpoznají, pokud funguje výchova - a to i v širší rodině.
Sizie - vám do toho nikdo "nekecal"? Nestýkali jste se s prarodiči, tetami,přáteli?Nezkoušela jste si nechat poradit od nějakých odborníků na právo či vztahy? Myslím, že synovi jste zdravý názor na mezilidské soužití rozhodně nevštípila, ba právě naopak. Bála bych se, co ho v životě čeká...když bude patrně hledat model,ve kterém žije...Možná že ani funkční rodinu nezaloží (raději) a bude žít jako jeho otec, ženy-víno-zpěv a žádná zodpovědnost. Já vás jen lituju...
cherinka: moje blízká přítelkyně udělala to samé. Nechala chlapečky tatínkovi, za půl roku byl zpět první, druhý je u ní pečený vařený. Někdy je lepší nebýt zahleděný do svých citů a trochu odstoupit od svého egoismu
Protože nic jiného to není - děti s tatínkem nijak netrpí
Sizie: Kamarádka se rozvedla a starší syn si prosadil, že chce zůstat s otcem. Psycholožka jí poradila, ať s tím souhlasí, že bude pak lepší, když bude syn utíkat od otce k ní, než opačně. A -světe div se - ono to fungovalo!!! Tatíček byl na synka moc tvrdý a kluk po měsíci chtěl zpátky k mámě!! U soudu došlo ke změně a vrátil se k ní!! A jak byl potom šťastný. Možná bylo lepší, jít pryč. BTW bylo mu taky 11.
Čí to byl nápad, publikovat články bez diakritiky?
Sizie: "Stacilo mi rict, ze ma jine plany a ja bych se podle toho zaridila..." opravdu? Třeba prostě ujeli, protože se s tebou nechtěli utkat
Promiň, ale kdyby se takhle "láskyplně" jako ty choval něčí exmanžel, kdyby vyštípal nového partnera atd., měla bych pro něj pojmenování citový terorista. Zajímal by mě názor syna, popř. exmanžela.
A Sizie, co je vlastně špatného a zmanipulovaného na tom, když 11tiletý kluk chce bydlet u táty a s mámou se pravidelně vídat?
Když jsem se rozváděla bylo synovi 14. Ještě po rozvodu tu asi 4měsíce ex . bydlel. A nedavno mi syn řekl: a víš jaké to bylo, když jsi měla odpolední atáta přišel domů opilý? Takže není pravda, že chudinka dítě přijme vše. Dneska , když se občas byvíme(2 roky od rozvodu) vidím, že dospěl a má i odpovědnost. Dost često (ale tajně) mě "opečovává. Jestli ten tvůj syn se o tebe tak stará?
Sizie: To je fajn, že máš teď dobrého partnera.
Akorát si naordinuj zdravou dávku sobectví, aby se ti už nikdy nestalo to, co tehdy.
Od exmanžela jsi měla odejít už po tom prvním podrazu s Vánoci. Se synem bych si moc nadějí nedělala, nejspíš v tobě uvidí jken lítostivou posluhovačku. Je to smutné, ale rodiče musíš nejen mít rád, ale také si jich za něco vážit. Ty svoji "oběť" jistě vidíš jako něco záslužného, co jsi dokázala vytrpět pro něj, ale on to klidně může vnímat tak, že jsi byla příliš zbabělá, abys převzala zodpovědnost za svůj život...
p.s. Nevím, co by mi musel kdo namluvit, abych opustila mámu na vánoce. Fakt. I kdyby se dělo cokoliv...
Lídy: Dnes uz nestihnu odpovedet, jdeme s pritelem do divadla, musim bezet.. Odpovim zitra.