Od narození jsem žila pouze s matkou. Matka i otec se rozvedli, když jsem já ještě nebyla na světě. Matka si již nikoho nenašla, ale otec se po delší době znovu oženil. I když měl už svoji rodinu, tak si mě pořád brával k sobě na návštěvu. Za několik roků se jim narodil syn. Když jsem byla větší, chodila jsem k nim na návštěvu sama.

Roky plynuly a já se začala osamostatňovat. Úspěšně jsem složila maturitní zkoušku a hledala si zaměstnání. Našla jsem si přítele, do kterého jsem byla a jsem až po uši zamilovaná. Po skoro roční známosti jsme se přestěhovali do našeho společného bytu. Zařizovali jsme si společně naše hnízdečko lásky. Pomáhali nám rodiče mého přítele , v současné době již mého manžela.

Za krátký čas jsem otěhotněla, a tak jsme domlouvali termín svatby. Ale to jsem nevěděla, co mě čeká. Myslela jsem si, že svatební přípravy proběhnou bez problémů. Svatbu jsme měli plánovanou na leden. Museli jsme s manželem zajistit sál, koláče, oznámení a vše co ke svatbě patří. Když se otec chtěl do svatby připojit, tak matka mu oznámila, že vychovávala dceru sama, takže i ona sama vystrojí svatbu. Cítila jsem se velice trapně, když jsem si na rozvoz koláčů musela jít vypůjčit auto od manželových rodičů. Matka dělala strašné scény a tehdy mi ji bylo líto, ale s odstupem času si myslím, že si za vše mohla sama. Otec chtěl přijít na mou svatbu se svou rodinou, ale to mu matka nechtěla dopřát. Řekla mi, že pokud tam bude jeho žena s mým bratrem, že se svatby nezúčastní. Chtěla, aby přišel jen otec s mojí babičkou. Můj otec s babičkou přišel jen na úřad. Svatba proběhla vcelku dobře, ale kdybych mohla nějak vrátit čas, udělala bych to úplně jinak.

Pár měsíců po svatbě jsem přerušila díky nátlakům matky vztahy s otcem i babičkou. Byli z toho všichni špatní a nevěděli proč jsem to udělala. Já sama jsem byla pod velkým tlakem a ve stresu. Jenom matka, ta byla se vším spokojená. Na svatbě se bavila, ale co já prožívala, to už neviděla.

S otcem i babičkou jsem vztahy již dávno obnovila. Nedávno jsme tyto vztahy probrali a myslím, že je zase všechno v pořádku, až na matku, ta by nejspíš chtěla, abych se bavila jen s ní. Ale za to, že otec se oženil a matka ne, za to nemohu já, ale jen ona sama, že si nikoho nenašla, nebo-li nechtěla hledat. Musí pochopit, že já mám teď svoji rodinu. Mám milujícího manžela a skoro tříletého syna, kteří jsou pro mne vším. Rodiče od manžela jsou zlatí, rozdali by se. Mají 3 děti a celkem 4 vnoučata a vždy pomohou. S tchýní i s tchánem mám velmi dobrý vztah. Co je znám, udělali pro mne více, než vlastní matka. Proto si jich velmi vážím a mám je moc ráda. Když potřebuji v něčem poradit, tchýně vždy ochotně poradí a nemá k tomu komentář, zatímco moje matka bez komentáře radit nedovede. Ale už si rozhodně od ní nenechám do ničeho mluvit. Budu dělat věci tak, jak chci já a ne jak chce druhý.

Možná, že některá ze čtenářek magazínu Žena - in něco takového taky prožila.

Reklama