Bývala to normální fungující rodina, žádné ideální manželství. Po dohadech se vždy po čase všechno zklidnilo a jelo se dál. Hádky se ale v poslední době dostaly úplně jinam, už toho bylo řečeno moc a pro odpuštění nezbyl prostor a chuť.

rozvod

Možná si řeknete, zda to má vůbec smysl, zda to těm dvěma v jejich věku stojí za to. Ona pár let do šedesáti, on už po šedesátce, v důchodu.

Vypadá to na rozvod!

Bývala to fungující rodina, přísný otec, hodná matka, dvě děti. Jenže nyní to vypadá, že letos to byly poslední společné Vánoce.

Dohady už nabyly takového rázu, že lze jen těžko brát zpět vše, co bylo řečeno. Některá konstatování skutečnosti, nařčení či výčitky jim z hlavy už nikdo nevezme. Rizikem je naopak to, že se budou jeden či druhý vracet pořád zpátky a nedokážou se odpoutat, zapomenout, odpustit, vrátit vše (skoro) tam, kde to bylo předtím. Některé věci už zpátky vzít nejdou.

Vzpomínám si na můj vlastní konec čtyřletého vztahu. Nedalo se to okomentovat jinak, než že jsme to úplně „dokopali“, víte, co tím myslím? Výčitky z roku xy apod., zbytečnosti, které měly zůstat někde na dně.

Pokud se ona pomyslná hranice překročí, je asi jedno, zda manželství či partnerství trvá pět let, deset nebo třicet. Nemá smysl to táhnout dál, hrabat se v minulosti, plakat nad představou života bez toho druhého.

Je to konec. Konec společného soužití, konec společných rodinných sezení. Má smysl se snažit udržet rodinu pohromadě? Proč?

Přestože může být oporou sama rodina, kamarádi a další spřízněné duše, nikdy nedokážete odhadnout, jak to na vás bude působit.

Představa rozdělování během třiceti, dvaceti či pěti let soužití nabytého majetku vám také nedělá vůbec dobře. Mnohdy vás odrazuje od rozhodnutí, o kterém jste ještě před momentem nepochybovali. A to ještě nemluvím o dětech, předpokládám, že jsou již samostatné.

Asi mnoho lidí má podobné pocity. Někdy ale nestačí pomoc nejbližších. Pomůže, když si vás vyslechne někdo další…

Co by poradila psycholožka Zuzana Lišková našim čtenářkám, které se ocitnou v takové situaci? Lze najít nějaké obecné rady, na co si dát pozor, co nás může překvapit apod.?

O rozvodu, stejně jako o manželství, lze mluvit obecně, pak jde o moudra, která ovšem v konkrétních případech nejsou prakticky k ničemu. Nebo lze o těchto záležitostech mluvit konkrétně, pak je ale nezbytnou podmínkou rozhovor aspoň s jedním z manželů.

Tato podmínka však není v rámci tohoto článku splněna, a proto upozorňuji, že mé další věty nemají nic společného s profesionálním poradenstvím!

Obecně musím připustit, že rozvod většinou přináší ztráty na obou stranách. Pokud situace prozatím nedovoluje oddělené bydlení, může být současný stav, bydlení společné, velmi stresující. Existují ale i takové páry, kterým rozvod „otevřel oči“ a oni po nějaké době obnovili soužití.

Velmi důležité je mít okruh přátel, koníčků, ty jednak vyvažují manželské stereotypy, ale také pomáhají člověku překonat krizové situace, jakou bezesporu rozvod je.