Bývala to normální fungující rodina, žádné ideální manželství. Po dohadech se vždy po čase všechno zklidnilo a jelo se dál. Hádky se ale v poslední době dostaly úplně jinam, už toho bylo řečeno moc a pro odpuštění nezbyl prostor a chuť.
Možná si řeknete, zda to má vůbec smysl, zda to těm dvěma v jejich věku stojí za to. Ona pár let do šedesáti, on už po šedesátce, v důchodu.
Vypadá to na rozvod!
Bývala to fungující rodina, přísný otec, hodná matka, dvě děti. Jenže nyní to vypadá, že letos to byly poslední společné Vánoce.
Dohady už nabyly takového rázu, že lze jen těžko brát zpět vše, co bylo řečeno. Některá konstatování skutečnosti, nařčení či výčitky jim z hlavy už nikdo nevezme. Rizikem je naopak to, že se budou jeden či druhý vracet pořád zpátky a nedokážou se odpoutat, zapomenout, odpustit, vrátit vše (skoro) tam, kde to bylo předtím. Některé věci už zpátky vzít nejdou.
Vzpomínám si na můj vlastní konec čtyřletého vztahu. Nedalo se to okomentovat jinak, než že jsme to úplně „dokopali“, víte, co tím myslím? Výčitky z roku xy apod., zbytečnosti, které měly zůstat někde na dně.
Pokud se ona pomyslná hranice překročí, je asi jedno, zda manželství či partnerství trvá pět let, deset nebo třicet. Nemá smysl to táhnout dál, hrabat se v minulosti, plakat nad představou života bez toho druhého.
Je to konec. Konec společného soužití, konec společných rodinných sezení. Má smysl se snažit udržet rodinu pohromadě? Proč?
Přestože může být oporou sama rodina, kamarádi a další spřízněné duše, nikdy nedokážete odhadnout, jak to na vás bude působit.
Představa rozdělování během třiceti, dvaceti či pěti let soužití nabytého majetku vám také nedělá vůbec dobře. Mnohdy vás odrazuje od rozhodnutí, o kterém jste ještě před momentem nepochybovali. A to ještě nemluvím o dětech, předpokládám, že jsou již samostatné.
Asi mnoho lidí má podobné pocity. Někdy ale nestačí pomoc nejbližších. Pomůže, když si vás vyslechne někdo další…
Co by poradila psycholožka Zuzana Lišková našim čtenářkám, které se ocitnou v takové situaci? Lze najít nějaké obecné rady, na co si dát pozor, co nás může překvapit apod.?
O rozvodu, stejně jako o manželství, lze mluvit obecně, pak jde o moudra, která ovšem v konkrétních případech nejsou prakticky k ničemu. Nebo lze o těchto záležitostech mluvit konkrétně, pak je ale nezbytnou podmínkou rozhovor aspoň s jedním z manželů.
Tato podmínka však není v rámci tohoto článku splněna, a proto upozorňuji, že mé další věty nemají nic společného s profesionálním poradenstvím!
Obecně musím připustit, že rozvod většinou přináší ztráty na obou stranách. Pokud situace prozatím nedovoluje oddělené bydlení, může být současný stav, bydlení společné, velmi stresující. Existují ale i takové páry, kterým rozvod „otevřel oči“ a oni po nějaké době obnovili soužití.
Velmi důležité je mít okruh přátel, koníčků, ty jednak vyvažují manželské stereotypy, ale také pomáhají člověku překonat krizové situace, jakou bezesporu rozvod je.
Nový komentář
Komentáře
Zkusím to napsat z druhé strany... Žena mi po 26 letech řekla, že už se mnou nechce být, jsem jí odporný, nic ke mě necítí a že už je minimálně 15 let mešťastná. Dobře vše se dá pochopit. Prostě to nevyšlo, ale že je 15 let nešťastná? Proboha není snad nesvéprávná aby to neřešila. Mohli jsme být oba úplně jinde. Já jí miloval a ano mám jí stále hodně rád a nejspíš budu mít do konce života. Nějaké bouřky v manželství byly ale v životě jsem se jí nedotkl, nildy jsem nebyl opilec a hrubián, alespoň z mého pohledu a staral se o rodinu. O víkendech vařil, staral se o domácnost a zahradu atd... Takže jsem ten chudák já nebo moje žena která už se mnou nechce nic mit? Ona se začala oblékat, fintit, kodit s kamarádkami našeptávačkami pařit a všude trousí jak zase začíná žít. Nikdy jsme si nic nezakazovali, ale myslím že krize středního věku začala fungovat. Když to shrnu, tak jsem to já komu se zhroutil celý svět.
Je to lepší, než se trápit. Děti už jsou stejně odrostlé, takže je to tak moc neovlivní. Já jsem se rozvedla po 25 letech, a pokud mohu doporučit v https://www.cikr.cz/sluzby/rodinne-pravo/ jsou velmi dobří a spolehliví právníci. Mám s nimi zkušenost já, tak moje kamarádka, od které jsem dostala doporučení, takže je chci doporučit i vám.
Dobře vyřešeno
Je to asi nejlepší řešení, proč se trápit?
Pokud to ve vztahu nefunguje,ať už z jakéhokoliv důvodu,jsem pro rozvod,je to ztráta času pro oba zůstávat.A pokud jsou tam děti,chápu,že to může být těžké,ale ty stejně vycítí,že něco není v pořádku a jsou stejně problémy.Život je krátký.
femme — #22 No, to si dnes ani moc nepolepšíš, vdovské důchody jsou cca do 2 tisíc!
Světýlko — #6 A co si udělali? Umim si představit, že po určitém jednání ze strany muže, by mě asi silně zasáhlo, kdyby se s ním dítě stýkalo. Ale to mluvím o extrémních případech.
ROZVEDENÁ ŽENA JE ROZHODNĚ NA TOM HŮŘ S PENĚZI,ALE I TAK POCIT SVOBODY JE ÚŽASNÝ,NĚKTERÉ ŽENY SE BOJÍ CO ŘEKNE JEJICH OKOLÍ A HLAVNĚ DĚTI,ALE ČAS VŠE VYŘEŠÍ ZA VÁS A DĚTI SI ZVYKNOU A POCHOPÍ.PAVLA
můj tata se s mamkou rozvedl po 40ceti letech,byl holčičkář a paní si ho dokázala přivlastnit.Mamka měla pokoj a táta ted žije už 20let s tou paní a ta si užívá tanečky a on doma maká.Když ptáčka lapají...Dobře mu tak,nevážil si dobrého života
taky jsem se chtěla dát rozvést po víc jak 30 letech, ale narazila jsem, on nechtěl a teď už se rozvést nechci, počkám si na vdovský důchod
pani — #10 Určitě máte spokojené manželství
SNÍŽEK — #16 no taky jsem jeste nevidela nikoho, kdo se rozvadi pro srandu kralikum... a podle me nikdy neni pozde na nic... to jen tak na okraj... vsichni budem jednou stary a to jeste neznamena, ze nebudem mit pak svoje prani a pocity a treba i nejaky to zrnko hrdosti a touhy po stesti a spokojenosti...
bonda — #18 pod každým komentářem je tlačítko "odpovědět na komentář". Když na něj klikneš, budeš reagovat na daný příspěvek a tvoje psaní bude dávat smysl
A vy se mu divíte, že je jí nevěrný, když ona je už 20 let v zahraničí?
SNÍŽEK — #16 Bez pádného důvodu se asi obvykle člověk nerozvádí. :) Obzvlášť ne po třiceti letech.
ono už to snad nestojí za to,pokud není opravdu pádný důvod
Vždycky to má smysl,když skončí něco zlého.Pak vysvitne sluníčko a začneme znovu a jinak.Hlavně s jiným a lepším.
Anai — #12 Máme v rodině nějakého vzdáleného strýce, který se tuším počtvrté ženil někdy po osmdesátce - nevím, jestli se předtím rozváděl, nebo ovdověl - ale chci tím říct, že mi přijde úžasné, že mu to stálo za to. Jak někdo může říct, že "už to nemá cenu"? Každý den má přece cenu!