Hlavním přínosem plánované novely občanského zákoníku, alespoň co se týče péče o nezletilé děti, spočívá v odklonu od problematické a diskutabilní terminologie. Rozlišování na tzv. „pečujícího“ rodiče a rodiče „s právem styku“ se v české společnosti poměrně uchytilo a běžně se používá i v každodenní komunikaci. Tyto termíny jsou však do značné míry citově zabarvené a evokují představu, že jeden z rodičů má „více“ rodičovských práv než ten druhý. Rozvod přitom nemá vliv na rodičovskou odpovědnost rodičů.
Zdroj fotografie: ROWAN LEGAL
„Mezi laiky se často hovoří například o výlučné péči, ale tento termín nemá oporu v zákoně. Faktem však je, že svěření dítěte do péče jednoho rodiče soudem často vede k tomu, že se pečující rodič začne stavět do dominantní pozice vůči svému bývalému partnerovi. Rodič ‚s právem styku‘ ale z pohledu zákona není nijak méně důležitý, a právě z této situace často pramení konflikty, které se pak musí řešit před soudem. To by se snad s novelou mělo změnit,“ vysvětluje Lukáš Duffek z advokátní kanceláře ROWAN LEGAL.
Pokud navrhované změny parlament schválí, dojde ke zrušení rozlišování jednotlivých forem péče o dítě. Instituty péče jednoho rodiče, střídavé i společné péče tak z českého právního řádu zmizí. Namísto toho budou soudy primárně určovat dobu, kterou má dítě trávit u každého z rodičů, nikoliv konkrétní rozsah péče. Výchozím stavem tak bude péče o dítě nejblíže podobná dnešní společné péči. Cílem je, aby se neshody mezi rodiči řešily primárně dohodou, do které by soud zasahoval pouze v nezbytných případech. V ideálním případě by soud rozhodoval jen v situacích, kdy se rodiče nedokážou dohodnout.
„Samozřejmě nelze očekávat, že ke shodě dojde vždy. Proto soudy budou mít i nadále možnost určovat rozsah péče i výši vyživovací povinnosti. Nicméně by to měla být spíše pojistka – přednost by vždy měla mít dohoda rodičů. Soudům také zůstane pravomoc upravit péči o děti, pokud to bude v nejlepším zájmu dítěte. Nově navíc může jít například o určení místa, kde rodič smí či nesmí o dítě pečovat, nebo o stanovení okruhu osob, které mohou být u péče přítomny,“ dodává Lukáš Duffek.
Nejde však o jedinou novinku, kterou novela přináší. Soudy budou nově moci například upravit nepřímý styk rodiče s dítětem prostřednictvím telefonních hovorů nebo stanovit právo rodiče na informace o dítěti v době, kdy o něj pečuje druhý rodič. Smyslem této změny je nabídnout soudně vymahatelné řešení situací, kdy jeden z rodičů záměrně omezuje kontakt druhého rodiče s dítětem či mu odmítá sdělovat zásadní informace o dítěti. Tento krok odpovídá i hlavnímu argumentu pro zavedení změn – tedy zajištění rovnoměrné péče obou rodičů a minimalizaci konfliktů.
Nový komentář
Komentáře
To bude průšvihů. Z logiky věci vyplývá, že lidi se soudí právě proto, že se nedokážou dohodnout a tedy musí rozhodnout někdo jiný. Očekávat, že se budou chtít dohodnout lidé, kteří se rozvádějí právě proto, že si jdou po krku a dohoda je nemožná, je jaksi zvláštní předpoklad. Kdyby se mohli a uměli dohodnout, nebudou se rozvádět. Dítě nelze rozpůlit, takže vždycky bude jeden z rodičů s ním trávit více času než ten druhý, pokud tedy nedojde k absurdnostem, že někdo bude sledovat čas se stopkami v ruce, aby se přesně dodržel ten čas, co určí soud. A když se nestanoví konkrétní rozsah péče, o to víc bude prostoru pro nekonečné dohady a handrkování. No a vymahatelnost je už teď prakticky nulová, když se jeden rodič zabejčí a odmítá dítě druhému rodiči předat, tak jak chce někdo vymáhat telefonické hovory nebo sdělování informací? Vždyť kolik je případů, že je dítě dospělé dřív, než se někdo domůže aspoň nějakého rozhodnutí, a to pak má jen váhu toho papíru, na kterém je vytištěno. Tohle mi fakt nepřipadá jako "minimalizace konfliktů".