To, že existuje něco jako rozvodová nákaza, která se „v dobré víře“ šíří většinou mezi kamarádkami a kolegyněmi v práci, je známý fakt. Může se však tato infekce rozšířit i zcela nelogickým směrem, kde by to zdravý rozum nečekal? Ano. A své o tom ví čtenářka Zena-in.cz, která se s námi o svůj právě čerstvý zážitek podělila.

Říkejme jí třeba Veronika, abychom neprozrazovali její nick a identitu, pod kterou se s ní pravděpodobně setkáváte minimálně v diskusích pod články.

paní

Veronika nedávno překročila čtyřicítku a se svým mužem vychovává jednu dceru. Možná i kvůli tomu se započala před lety tradice, že některé víkendy a dovolené trávila rodina Veroniky s dětmi manželovy sestry, která naopak má potomky hned tři. Rodiny byly společně několikrát u moře a samozřejmě se pravidelně potkávaly u Veroničiny tchyně, kam všichni pravidelně jezdili na nedělní obědy.

„Se svou švagrovou jsem si ze začátku rozuměla, psaly jsme si dopisy, když byla po maturitě v Anglii jako au -pair, a často nás chodila navštěvovat, už když jsme měli dceru a ona byla zatím bezdětná,“ říká dnes s trochou hořkosti Veronika, protože právě švagrová jí nyní nedala pár nocí spát.

  • A šokovaná žena se snaží zjistit, kdy došlo k tomu zásadnímu obratu, že se z její relativní přítelkyně stal zdroj neklidu a nedůvěry v rodině. A co víc, jak s touto situací naložit.

„Je pravda, že poslední roky jsme se trochu odcizily,“ přiznává Veronika, jež po mateřské nastoupila do práce, která ji baví, zatímco švagrová je již skoro dvacet let doma a většinu času tráví klábosením se sousedkami v jejich poměrné luxusní čtvrti.

Občas prý Veronice zaslala e-mailem takový nějaký ten řetězový dopis typu ´pošli všem svým kamarádkám, nebo se ti stane neštěstí, a taky mně zpátky, ať vím, že jsi moje nejlepší kamarádka´, ale to, že se podobných akcí naše čtenářka nezúčastňovala, nepovažovala za svůj zásadní prohřešek. „Který soudný člověk by takové věci používal jako skutečný barometr přátelství?“ směje se nevěřícně.

Nicméně před rokem se švagrová Veroniky rozvedla a zřejmě jí totálně hráblo (s odpuštěním). Jelikož se nějak nemusí starat o svou finanční situaci a děti každou volnou chvíle přesune k babičce, je stále doma a s podobně „postiženými“ ženami organizují různé seznamovací akce.

  • A právě jedné takové spřízněné duši z těchto seznamovacích dýchánků, která už přes deset let shání chlapa, se Veroničina švagrová rozhodla dohodit svého bratra, manžela Veroniky.

„Kdyby mi to někdo vyprávěl, asi mu neuvěřím, začíná popisovat svůj nedávný zážitek, o kterém je naše dnešní téma, Veronika. „Bylo nedělní odpoledne, pršelo, tak jsme zůstali doma. Dělala jsem něco v kuchyni a zaslechla, že manželovi zvoní SKYPE. Nevěnovala jsem tomu pozornost, většinou tento komunikační prostředek využívá jen tchán, aby probral, jak se máme, nebo švagrová, pokud se jí něco porouchá na počítači a potřebuje to opravit,“ říká Veronika, jež dodává, že osud tomu asi chtěl, aby zaslechla větu, po které se zaposlouchala do další konverzace.

Ta věta zněla: Tak si zavři dveře, ať tě holky neslyší.“ Když jí došlo, že švagrová mluví o ní a o dceři, která byla také doma, nastražila uši a udělala dobře. Dozvěděla se totiž, že švagrová naléhá na svého bratra, aby šel na schůzku s její kamarádkou, která už je strašně dlouho sama.

Zůstala jsem stát jako solný sloup, doslova ochromena obsahem slov, která mi došla v plném významu,“ vypráví Veronika, která počkala, až bude hovor dokončen, a pak začala ječet na svého muže, který za to vůbec nemohl, ale nervy jí povolily a muselo to ven. „Ano, chovala jsem se asi poprvé v životě jako skutečná hysterka, ale prostě to na mě bylo příliš silné kafe,“ přiznává Veronika, která chtěla švagrové ihned volat zpět a říct jí pěkně od plic, co si o ní myslí, ale manžel to nedovolil a svou sestru hájil tím, že to má teď - chudák - po rozvodu těžké.

Veronika ho poslechla, ale samozřejmě jí to nedá spát.

  • Říct, či neříct, že ví - to je to, oč tu běží. Veronika zatím mlčí, ale jak sama řekla, netuší, co z ní vypadne, až se se švagrovou setká osobně. A je vůbec možné se na takové setkání připravit?

Jak byste se, milé čtenářky, v situaci Veroniky zachovaly vy?