Při rozvodu málokdy proběhne všechno hladce. Rozvádějící se manželé se často dohadují o děti nebo o majetek, někdy se spor táhne mnoho let. A vyhrocené bývají mimo jiné spory o alimenty.
Příběh Jiřiny
„Můj manžel se odmítá dohodnout. Navrhla jsem mu už asi šest znění dohody o dětech a pořád se mu tam něco nelíbí. Hlavně výše alimentů.
Přečtěte si také: |
---|
A doteď jsme se nedohodli, i osm a půl tisíce měsíčně se mu zdá moc. Nechápu to, vždyť jsou to jeho děti! Já to přece neutratím za parádu nebo za cigarety, budu to mít na jídlo a základní věci. S tím, co vydělávám já, to bude tak akorát stačit na normální život, níž už jít nemůžu.
Ale to nechce muž slyšet. Jeho argument vždycky zní: ty jsi odešla, tak si to udělej, jak chceš, když sis to sama zavinila.
Nevím, asi se nikdy nedohodneme. Myslela jsem, že s dohodou budeme rozvedení rychleji, ale takhle to asi podám sama a nechám soud, ať určí výši alimentů on. Aspoň to nebude manžel zpochybňovat.“
Jak to je aneb výše výživného
Pokud se manželé nedohodnou (tedy nesepíšou dohody o péči o děti a o vypořádání majetku), jedná se o sporný rozvod. Návrh na rozvod v tom případě podává jedna strana a vše ostatní pak řeší soud, včetně výše alimentů.
Alimenty neboli výživné pro nezletilé a nezaopatřené děti soud přiřkne tomu, kdo bude o děti pečovat. Pokud soud určí výhradní péči jednoho z rodičů, platí výživné ten druhý z rodičů. V případě střídavé péče pak platí výživné oba rodiče - jeden druhému, a to podle výše platů. Platí, že oba rodiče přispívají na výživu svých dětí podle svých schopností, možností a majetkových poměrů.
Při stanovování výše alimentů se orientačně vychází z tabulky, vydané Ministerstvem spravedlnosti ČR v roce 2010. Konečné rozhodnutí o výši výživného je ale vždy v pravomoci příslušného soudu a záleží na konkrétním soudci, jak detailně bude zkoumat příjmy rodičů a jaká výše výživného nakonec bude.
Kategorie | Věk dítěte | Procentuální rozmezí (procento výživného z platu) |
---|---|---|
1 | 0–5 let | 11–15 % |
2 | 6–9 let | 13–17 % |
3 | 10–14 let | 15–19 % |
4 | 15–17 let | 16–22 % |
5 | 18 a více let | 19–25 % |
Soud u rodiče, který platí výživné, zkoumá:
- příjem (dluhy ho příliš nezajímají)
- rozsah a kvalitu styku s dětmi
- plnění nad rámec výživného (dárky, pojistky, různé vybavení, spoření apod.)
U druhého rodiče pak soud zajímá také příjem či to, zda s někým žije ve společné domácnosti, ale u něj v menší míře.
Obecně je to tak, že nárok na výživné dítěte vychází ze Zákona o rodině (č. 94/1963 Sb.), kde je upravena vyživovací povinnost rodičů a dětí. Základní ustanovení určují, že vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá do té doby, dokud děti nejsou samy schopny se živit, a také to, že dítě má právo podílet se na životní úrovni svých rodičů. Argumenty typu: Je to tvoje vina, ty jsi odešla, jsou zcestné. Na to, kdo způsobil rozpad vztahu či kdo se chce rozvádět, soud u stanovení výživného nehledí.
Rada pro Jiřinu: Pokud se manžel nechce dohodnout, podejte sama návrh na rozvod. Vše ostatní pak bude rozhodovat soud, který určí, komu budou děti svěřeny do péče, i výši alimentů.
Nový komentář
Komentáře
Suzanne — #33 to jistě, ale zkus se odvolávat na neplatnou právní úpravu...
Dickie — #32 Číslo je jiné, ale znění je stejné
(2) Oba rodiče přispívají na výživu svých dětí podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Dítě má právo podílet se na životní úrovni svých rodičů.
mno, článek sice moc pěknej, ale poněkud zastaralej...
uveřejnit 11. února 2014 článek, který se odvolává na zákon, jenž je od 1. ledna 2014 zrušen, to už chce docela koule...
Mno, u nás se dohoda povedla, před necelým měsícem proběhl soud ohledně dítěte. Přestože dohoda byla řádně uzavřena a podepsaná námi oběma, soud si vyžádal posudky u zaměstnavatelů, výši příjmů za poslední rok a u samotného soudu jsem byla já tou zkoumanou, manžel jen okrajově. (Rozvod je z důvodu jeho alkoholismu.) A výši alimentů, na které jsme se dohodlĺi, soudkyně schválila s tím, že je sice v dolní hranici, ale že posoudila mé příjmy a proto to takto ponechává. Tož tak. Neškubu se, ale nad přístupem soudů žasnu. Optarovník (sociálka) mi před samotným řízením řekla, že výše alimentů je dost nízká vzhledem k jeho příjmu a že soud tuto částku může zvýšit.
blesksoft — #29 otci děti na měsíc, pokud má zájem, polovinu všech prázdnin a každý ať si poradí jak umí. Příměstský tábor není povinnost.
Já se přiznám, kdyby to bylo naopak a ex měl děti v péči a nenechal mi žádný prostor, abych něco dětem koupila "za sebe", tak bych byla nasraná až na půdu a nechala to exe vyžrat.
kareta — #28 jistě, ale tak jak bylo psáno, že by otec něco zaplatil a tim by jeho alimenty končily není to jen o opakujících se platbách jsou i nárazové třeba kroužky jednou za půl roku, škola v přírodě, vybavení v září do školy, učebnice a nejsou to malé částky, v létě tábor, otec si je možná vezme na dva týdny tak matka tedy taky dva týdny a co zbylých 5 týdnů prázdnin když nejsou babičky tak zaplatit příměstský tábor a kdo ho tedy zaplatí aby to bylo spravedlivé takže na půl to by se tatínek asi pěkně cukal sračí se podívat na ceny
blesksoft — #20 a jakou částku by sis představovala? Ono to totiž není na všechny potřeby, jsou to zhruba 2/3 nákladů. Něco taky hradí i ta matka.
Ajka 321 — #24 pokud od nej chce 11 tak vzheldem k tomu,ze se maji podilet zhruba stejne tak celkove ty potreby podle ni jsou 22 - s tim co jsem uvedl, ze se nejedna jen o finance, ale proste clekove naklady, pece na ty dve deti
ano, zivotni uroven by mela byt zhruba zachovana, ale musi se na ni podilet oba rodice, uplne stejna byt nemuze uz jen proto, ze ten pan musi taky nekde zit, mit nejakou svou domacnost, domov a tedy musi financovat i tu - tedy celkovy objem prostredku, ktery mel na financovani jedne domacnosti a tedy i na tu zivotni uroven, se po tom rozchodu snizi, protoze z toho musi financovat i svoji domacnost - misto kde zije, takze neni mozne ocekavat ( az na minimum jedincu skutecne velmi bohatych a majetnych ), ze bude schopen se stejnym prijmem financovat dve domacnosti a pritom se to nijak neprojevi do zivotni urovne tech domacnosti
podle me mnohem dulezitejsi a mnohem problematictejsi nez nejake nadstadardni alimenty, je situace , kdy se k beznym alimentum nemohou nekteri rodice dostat - proste ten druhy neplati - to je to co je problematicke tady v CR ohledne alimentu.
Ajka 321 — #25 To je přece jedno, jaký má příjem. Předtím bydleli spolu, platili jeden nájem, a k němu nějaké služby, energie. Teď bydlí každý zvlášť a platí tedy všechno dvakrát. Příjem zůstal stejný, výdaje se zvýšily, logicky životní úroveň klesla. Všem.
Rikina — #23 pokud si ale autorka článku spočítala, že by jí měl exmanžel platit 11tisíc, tak nemusí nikomu jít životní úroveň dolů, protože ten pán má velmi slušný příjem
Lukáš Čejka — #22 dávat nebo podílet - to je stejný, ta pisatelka nikde o 22tis. nepsala, proto jsem tak reagovala. Podle mě je to tak, jak píše margot a blesksoft - dětem by neměla jít dolů životní úroveň proto, že se rodiče rozvedli.
Každý to vidí jinak a je to pochopitelný. Jinak to vidí chlap, jinak další partnerka chlapa, jinak matka, která zůstala sama s dětmi
margot — #21 Když se lidi rozvedou, tak nemůže zůstat zachována stejná životní úroveň už z toho prostého faktu, že dvě domácnosti stojí víc než jedna, a přitom příjmy jsou pořád tytéž. Takže někde se musí na něčem slevit.
Ajka 321 — #12 nenapsal jsem davat, ale podilet se - tedy to neznamena, ze oba maji nasypat stejny obnos - ona zase nejaky cas stravi peci o ty deti - vareni, prani atd. - celkove ta hodnota ale podle ni je 22 tis. - coz mi prijde prehnane - asi by se mela zvazit nejaka standardni mira nakladu bezne rodiny zijici v CR
pani ma samozrejme moznost prihlasit se o nejake zaopatreni pro sebe, ale nemelo by se to smesovat se zaopatrenim na deti - jinak receno, jeho podil na zaopatreni jeho deti by mel byt skutecne stanoven podle jejich potreb a jeho moznosti, alimenty nemaji byt trestem nebo pokutou
osobne si myslim, ze misto nejakych prehnane vysokych alimentu se kterymi vicemene bez kontroly muze nakladat ten druhy rodic, je lepsi stanovit nejake odpovidajici skutecnym nakladum a pokud ten platici chce, tak at tem detem treba jeste spori nebo neco podobneho
není to o tom, jak jsou děti drahé či o pozastavování nad horentní částkou 22k/měsíc (jakože za oba rodiče), ale jde o to, že dítěti má být zachována stejná životní úroveň. také není reálné, aby při násobně odlišných příjmech oba rodiče přispívali na děti stejně - on i logicky rodič, kterému zůstanou děti "na krku" má možnost výdělku sníženou.
a i kdyby šli jen na dohodu, kde by napsali, že žena dokonce neuplatňuje žádné alimenty na děti, budou oba předvoláni na pohovor na sociálku, kde zhruba zjistí majetkové a příjmové poměry a oznámí, kolik budou jako sociálka u soudu na dítě požadovat. následně je soudem stanoven opatrovník nezletilého, který se k soudu dostaví, aby navrhl určitou částku jako přiměřenou. a jako Suzanne radím odkývat a pokud bude částka malá, hned po nabytí právní moci hodit návrh o zvýšení alíků (to je zdarma a jednání proběhne co nejdříve a tuším to má platnost pak zpětně od podání) - pak už soud bude požadovat pro výpočet daňové přiznání, potvrzení příjmů od zaměstnavatele apod.
Rikina — #19 to je hezky myšlené ale co jídlo, drogerie, platby za bydlení, léky, školní potřeby, oblečení,provoz bydlení - není to tak jednoduché jak se to podává
tak puberťák ten projí daleko víc než dospělý chlap, dítě s ekzémem potřebuje kosmetiku kolikrát mnohem dražší než průměrná žena nechá za svoje kosmetické a drogistické potřeby
když je dítě nemocné kolik to tu mámu stojí - ošetřovačka je skoro zadarmo, léky se doplácejí a k tomu ještě plno které pojišťovna vůbec neplatí
cilani — #18 Taky by bylo řešení nedávat peníze do ruky té matce, ale platit výdaje za děti přímo. Zaplatit školné, školní obědy, kroužky, koupit jim třeba lítačku na MHD, jestli jezdí do školy, nebo platit jim spoření, pojištění. Prostě aby peníze šly nepochybně těm dětem, ale přitom matka nemusí vidět korunu. To se dá při troše dobré vůle zařídit, a jistě by to přijal i soud, to je všechno snadno prokazatelné. Tím by se zamezilo tomu, že se utrácí za jiné věci a pak se brečí, že dostává málo.
Jinak naprosto souhlasím - pouhý fakt, že muž dobře vydělává, nikterak neznamená, že by měl platit horentní výživné a žena jen natahovat ruku a vydupávat si co nejvíc, protože přece jsou to jeho děti.
carmi — #17 tohle ale není argumentace od toho chlapa, toho já ani neznám. Znám jen tu holku, co furt fňuká, že nemá prachy, dostává 4 tis na jedno děcko, ale je nemakačenko a na každé práci jí něco vadí.. pak jen fňuká, že nemá na nájem, že socka dá málo, že chlap dává jen 4tis a z čeho že mají žít? Hlavně, že támhle jede do jiného města za kámoškou na kávičku, tuhle se chlubí novejma gatěma, každou chvíli lítá na nějaké cvičení (a že vstupy nejsou zrovna levné, když člověk brečí, že musí počítat každou korunu a že nemá na jídlo)..Než mi došlo, jak to u ní je, litovala jsem jí.. teď lituju toho chlapa..
To, že je chlap schopnej přece neznamená, že musí živit lenivou ženskou... Bejt tím chlapem, chci děti do své péče..
cilani — #16ano, takhle chlapi rádi argumentují. Platí, že děti mají právo podílet se na životní úrovni svých rodičů. Takže pokud chlap vydělává třeba 50 tisíc, tak 11 tisíc není přehnaná částka
11 tis. na dvě děti mi přijde jako solidní palba.. Fakt jsou děti takhle drahé? Ve svém okolí znám minimálně jednu rozvedenou matku, která používá alimenty na děcko i pro sebe. To by se mi nelíbilo, jakožto chlapovi, aby si z toho baba zašla na pivo, koupila si hadříky a pak fňukala, že jí dává pro děcko málo..
Kapradina — #7 Když mi jedna z neteří vysvětlila, proč se chce rozvést, půjčila jsem jí na advokáta. Vrátila mi to dřív než jsme byly dohodnuté. Soudkyně tak s jejím manželem vyběhla v otázce alimentů, že je rád, když na 2 studující kluky platí jen 15000,-Kč. Na jeho výmluvy, že nemá práci blablabla, rozhodla, že si ověří, jaké má možnosti v Praze s jeho vzděláním a praxí a podle toho stanoví výživné. Práci a slušně placenou měl do týdne!