Sledujeme příběh rozvádějící se Alice a jejích bytových problémů. Alice navštívila advokáta Stanislava Křečka, který se s jejím případem seznámil - jaký je jeho názor, zjistíte v tomto článku.
Před nedávnem jsme vás seznámily, milé čtenářky, s případem rozvádějící se Alice. Protože nás její příběh zaujal, rozhodli jsme se jí pomoci a zprostředkovali jsme jí schůzku s právníkem Stanislavem Křečkem, který se jejího případu ujal.
Příběh Alice a první setkání s advokátem Křečkem si můžete přečíst v následujících dvou článcích...
Níže si přečtěte vyjádření Stanislava Křečka po zevrubném seznámení se s případem...
Názor doktora Stanislav Křečka
Nebývá bohužel neobvyklé, aby některý z manželů špatně chápal společné jmění manželů (SJM), které vyplývá ze zákona, a nebral na vědomí skutečnost, že vše, co za trvání manželství jeden z manželů nabude (mimo dědictví a dary), spadá do tohoto společného jmění manželů. Oba manželé se pak vlastnicky podílí na takovém nabytém jmění stejnou měrou. A to i v případě, že na smlouvě, kterou bylo vlastnictví nabyto, je uveden jen jeden z manželů. To na věci nic nemění.
Problém čtenářky Alice spočívá v tom, že její manžel na smlouvách o bytech, které oba manželé získali za trvání manželství, byl uveden on sám, jako by byl jediný vlastník těchto bytů z čehož patrně - chybně - usoudil, že je jejich jediným vlastníkem. Aby se tak mohlo stát, museli by mít manželé notářským zápisem určeno rozdělení společného jmění, a to například tak, že vše, co by jinak patřilo do SJM, nabyl jeden z manželů, nebo by takové nabytí do vlastnictví se muselo stát z oddělených prostředků jednoho z manželů (tedy např. by byt koupil z peněz, které mu daroval někdo jiný, nebo z dědictví).
Tak tomu však ve věci čtenářky Alice nebylo. Rozdělení SJM u nich nenastalo, a ve smlouvách, kterými byty byly nabyty, nikde není uvedeno, že by se tak dělo z oddělených prostředků manžela. Bezpochyby byty, které byly nabyty za trvání manželství čtenářky Alice, patří do společného jmění manželů. Podle ust. § 145 obč. zák. odst. 2 obč. zák. může každý z manželů provádět obvyklou správu společného majetku, a pokud by však disponoval s majetkem nad míru obvyklé správy, a k obvyklé správě prodej tohoto majetku nepatří, pak je takovýto převod ze zákona neplatný.
Zákon však pamatuje také na nikoliv neobvyklé případy, kdy jeden z manželů sice disponuje jakoby sám s věcmi, které patří do SJM, ale činí tak se souhlasem druhého manžela, v našem případě by tomu tak bylo např. tehdy, pokud by se Alice nemohla dostavit k podpisu smlouvy o převodu a souhlasila by, že to její manžel podepíše i za ní. V právu se tomu říká „relativní neplatnost právního úkonu", kdy právní úkon je sice neplatný, ale pokud druhý z manželů proti tomu nic nenamítá, a v tříleté promlčení lhůtě, kdy se o takovém úkonu dozvěděl, stane se takovýto úkon platný, pokud se postižený neplatnosti takového úkonu nedovolá. O tom hovoří ust. § 40a) obč. zák.
V naší věci však čtenářka Alice o ničem takovém nevěděla, manžela rozhodně nepověřila, aby byty, které společně nabyli za trvání manželství, převedl na matku, a takové převody jsou od počátku neplatné. A o tom čtenářka informovala i katastrální úřad, aby vzal toto dovolání se na vědomí. Čtenářka Alice se tedy podle shora uvedeného právního předpisu dovolala neplatnosti tohoto právního úkonu dopisem zaslaným tomu, kdo se domnívá, že byty nabyl (matce jejího manžela) a tím tedy jsou převody na tchyni ze zákona neplatné. Pokud by tedy tchyně nebo její manžel proti tomu chtěli něco namítat, museli by se domáhat svého práva žalobou u soudu. Uvidíme, zda tak učiní.
JUDr. Stanislav Křeček
|
---|
Nový komentář
Komentáře
konečně si obhájí to,na co má nárok a snad už si nikdy nenechá nic líbit
Když po přečtení prvního článku o rozvodu paní Alice, pominu její totální naivitu, absenci sebevědomí a sebeúcty, pak nezbývá jí než popřát aby jí to konečně "docvaklo" a vše dopadlo dobře.