Vypozorovala jsem na sobě, že pokud si můžu zvolit ze dvou možností, neomylně vyberu tu horší. Kupovala jsem si čtvrtletní jízdenku na MHD. A protože jsem  pořádná, okamžitě jsem si z legitimace odstranila předchozí neplatný kupon a zařadila tam koupený nový.

Tak jsem aspoň myslila.

Ale jen do chvíle, kdy přišla revize jízdenek. Neúčastně jsem koukala z okna a nedbale podávala muži v uniformě legitimaci. Když na to koukal déle, než je obvyklé, poprvé jsem znejistěla. "Kolikátého máme?!" slyším otázku.

Poctivě jsem odpověděla.

"A co máte v legitimaci?!".

"Kupon na tohle čtvrtletí," odpovídám, teď už trošku rozechvěle...

Já to tušila!!! Samozřejmě, v koši skončil právě zaplacený platný kupon a já si v legitimaci nechala ten starý, k ničemu. Vysvětlování, jak to bylo, mi ovšem peníze nezachránilo. Zaplatit jsem musela, na místě. 

Pokoušela jsem se ještě v prodejně jízdenek zjistit, jestli nemají v databázi nějaký důkaz o tom, že jsem opravdu zaplatila... marně. Ještě se mi vysmáli, jestli si myslím, že to tam je, i se jménem a adresou. Že kdyby to bylo, jak si představuju, frontu by měly až na náměstí.

Když jsem přišla zkroušená a s prázdnou peněženkou do práce, vylila jsem si srdce kolegům. A zas se potvrdilo, že nejvíc potěší cizí neštěstí. Nebyli k utišení, jak se smáli. Legraci ze mě měli hezky dlouho :)

zdraví roztržitá Gerda

Milá Gerdo... já se nesměju, fakt ne... já z cizího neštěstí srandu opravdu nemám. Já s tebou hluboce soucítím... ale stejně... moc díky za příspěvek :o)))) a posílám ti dáreček. Jako cenu útěchy za ten vyhozenej kupón. :o))))

TÉMATA:
ZAHRANIČÍ