Moje kamarádka živí ve své rozervané duši svobodné třicátnice jednu jedinou touhu. A to vlastnit nohy minimálně o 20 cm delší než má. Je totiž přesvědčena o tom, že v tu ránu by se z obyčejné připrcatělé ženy středního věku proměnila v krasavici přenádhernou, které by u jejích předlouhých nohou leželi oddaní obdivovatelé ochotní drásat pro její úsměv modré z nebe. Vycházíme-li z faktu, že tato moje kamarádka je i se svýma kratičkýma nohama stále o deset centimetrů vyšší než já, měla jsem úderem puberty prakticky dvě možnosti. Buď po dlouhých končetinách toužit ještě mnohem urputněji a beznadějněji než ona, nebo se s nimi postupně smířit a přesvědčit sama sebe, že krása je v něčem zcela jiném.
Co je teda důležitější než nohy? Okřídlená věta „Muži mají raději blondýnky, ale žení se s brunetami“ se nám vždycky snažila namluvit, že nejdůležitější devizou ženy je barva vlasů. Jenže to je podle mne jen výsledek nadnárodní lobby kadeřníků a výrobců peroxidových preparátů. Tak co tedy? Prsa? No, při troše fantazie možná, ale i tady by se dalo diskutovat, protože mnohý muž sice nadšeně hýká před svými kamarády nad plakátem bujné prsatice, ale na lyže nebo na kolo by s ní nejel v obavách z úrazu. V čem tedy tkví krása ženy, nezávislá na barvě kštice, postavě, věku a vzdělání? Přece v roztomilosti. Alespoň já jsem o tom skálopevně přesvědčena.
Roztomilá žena nemusí mít nutně nohy dlouhé metr padesát, ba dokonce ona je mít nesmí! Její účes je nejlépe rozverně rozvrkočen, oblečení není ani trochu elegantní, zato může být libovolně praštěné. Roztomilá žena může být klidně i docela chytrá, pokud má však rozum, nedává to najevo a je roztomile bezradná. Neví, jak se otvírá láhev vína, kudy se do auta lije benzín, kde se vyřizuje pojištění a kam zavolat, když se rozbije pračka. Pokud je opravdu velmi velmi roztomilá, pak ani neví, jak se zapíná vysavač a jestli se do palačinek dává hrubá, nebo hladká mouka. :-)
Pochopitelně nikomu neberu, když má dlouhé nohy a vypadá jako modelka, ale my roztomilé to máme stejně lepší. Nemusíme s děsem sledovat, jak naše pevné dívčí svalstvo léty ochabuje a broskvová pokožka ztrácí na svěžesti. Nemusíme vydávat tisíce za plastické operace a kosmetické udržovače krásy. My prostě můžeme být až do smrti šťastné a roztomilé. ;-)