Nebyla to klasická známost na jednu noc. Michala, svého spolužáka ze základky, znala už dvacet let. Jenže až tu noc po třídním srazu nechala vzájemné přitažlivosti volný průběh. „Něco jsme vypili, a tak šly zábrany stranou. Vyspali jsme se spolu. Uznávám, že to není něco, čím bych se měla chlubit, taky nejsem na tyhle jednorázovky. Ale stalo se. Čeho však skutečně lituji je to, že jsem se s ním vyspala bez kondomu. Ten zkrátka nebyl zrovna po ruce a my měli pocit, že bychom přišli o kouzlo toho okamžiku, jít ho někam složitě shánět,“ popisuje onu noc plnou vášně Hanka. Že byla výjimečná, věděla. Nečekala však, že na ni bude vzpomínat až tak dlouho.
| Dnes je Světový den boje proti AIDS. Státní zdravotní ústav při této příležitosti vydal zprávu, kolik v České republice přibylo za letošní rok (od ledna do října) HIV pozitivních.
|
„Po dvou týdnech mi Michal volal. Chce si to zopáknout, napadlo mě. On chtěl ale něco úplně jiného. Chvějícím se hlasem mi oznámil, že je HIV pozitivní. Prý to zjistili, když chtěl darovat krev. V tu chvíli jsem přestala jeho slova poslouchat. Zatmělo se mi před očima a já sebou švihla,“ vzpomíná Hanka, která se druhý den vypravila ke svému lékaři.
„Hned mezi dveřmi jsem se rozbrečela a skoro nebyla schopná vylíčit, proč za ním přicházím. Když se konečně dobral k jádru věci, sdělil mi, že teď mi pomoct nemůže. Prý je na testování příliš brzy, protože nejdřív musí uplynout takzvané imunologické okno. Vysvětlil mi, že dříve jak za dva až tři měsíce od rizikového styku se nákaza nepozná. Znovu pláč. To mám žít takovou dobu v nevědomosti? On jen pokrčil rameny a s tím, že existuje velká pravděpodobnost, že k nákaze nedošlo, mě objednal za osm týdnů na testy,“ popisuje Hanka, pro kterou bylo čekání noční můrou.
„Nevědomost je snad ještě horší, než znát výsledek. Myslela jsem na to dnes a denně a byla na své tajemství sama. Jediný, kdo to věděl, byl ten, co mě nakazil. Ale toho už jsem nechtěla nikdy v životě vidět. Rodičům jsem se svěřit nemohla. To by mi ještě tak scházelo, poslouchat jejich výčitky a dívat se do jejich ustaraných tváří!“ vysvětluje mladá žena, která se po týdny čekání uzavřela před světem.
Těch osm týdnů pro ni bylo jako celý rok. Když se onoho data konečně dočkala, byla v čekárně první. „Chtěla jsem to mít co nejdříve za sebou, jenže tu bylo ještě čekání na výsledky,“ vypráví Hanka a přiznává, že za tu dobu padlo pěkných pár lahví alkoholu, ve kterém utápěla lítost. I pro výsledek si volala za jeho podpory. Naštěstí byl negativní.
„V tu chvíli jsem měla pocit, že jsem se znovu narodila. Zaplavilo mě neskutečné štěstí a já si slíbila, že něco podobného už nikdy nedopustím. Uvědomila jsem si, že je tak chvilková rozkoš směšně málo oproti tomu, co se může přihodit. Jenže to člověk bohužel musí prožít. Já taky měla vždy pocit, že se mě takové starosti netýkají,“ dodává Hanka.
|
Kdy se nechat testovat? Antigeny se začnou v těle objevovat přibližně po třech týdnech od infekce. V této době začínají být detekovatelné testy. Asi o týden později tělo vytvoří tak velké množství protilátek, že antigeny již nejsou detekovatelné. Přibližně po šesti týdnech od infekce antigeny v těle začnou ubývat. Následně začínají být testem zjistitelné protilátky. Jednou vytvořené HIV protilátky nevymizí a lze je vždy testem odhalit. Test však již neumí zjistit, jak dlouhá doba od nákazy uplynula. |
Čtěte také:
- „Nerozdýchal, že mou vaginu neviděl jako první,“ zlobí se Alena
- Pššššt! Trojka v praxi očima přímých účastnic
Nový komentář
Komentáře
jak mohl ten lékař říct, že s největší pravděpodobností k nákaze nedošlo?? on je jasnovidec???
To by mě určitě vadilo.
Co na to říct ?? Za blbost se platí.