Znala jsem jednoho romantika,  bohužel už není mezi námi. Pracoval jako vedoucí výpočetního střediska. Na tomto místě se obvykle příliš romantiky neočekává. O to více jsme ho měly my – jeho kolegyně – raději. Praktičtí programátoři a technici vždy jen občas protočili oči v sloup, i když před jeho znalostmi v oboru se museli sklonit.

Náš vedoucí uměl hledat krásu nejen v přírodě, ale i v matematice a technice. Občas přinesl polámané květiny do kanceláře, občas rozmačkané zákusky pro všechny. Byl také velmi galantní a pokud jel například se ženou v autobusu, vždy vystupoval první a nabízel ženě ruku, aby neupadla. V nacpané pražské dopravě okolí vždy udiveně koukalo, takže my ženy jsme nabízenou ruku příliš nevyužívaly. Jednou do mě při výstupu někdo strčil a já z autobusu ošklivě padala. Moc hezky mě tenkrát zachytil…   

Manželka našeho romantika byla veskrze praktická. Sama si musela vše zařídit a obstarat. Jednou nám do práce přivezli za výhodnou cenu objednané pytle brambor. Čekali jsme na dvoře, až náklaďák přijede. Náš vedoucí se rozplýval, jaký je nádherný podzim, ještě dlouho poté, co auto přijelo.  Jeho žena s povzdechem popadla pytel brambor a sama ho přeložila do  osobního auta. Potom nacpala muže na místo spolujezdce a za vyprávění, jaká je ta obloha nádherná, odjížděli domů.

Hodně romantiky vám přeje
Mary

Mary, díky za příběh.... Takovéto vyprávění nám otevírá nejen oči, ale i mysl ;o)))))) Prostě - nemůžeme chtít od (většiny) chlapů všechno, no ne???  ;o)

Reklama