Jak by měl probíhat ideální porod?
Pod slovním spojením ideální porod si každý může představit něco jiného. Pro některé tím bude skvělé načasování, kdy jsou oba rodiče na tuto významnou událost mentálně připraveni, a mají k dispozici místo i ošetřující personál, které si přejí. Druhým se vybaví porod bez námahy a úsilí. Některé ženy si zase představují ideální porod jako bezbolestný a jiné si mohou vysnít takovou událost v trvání kratším než například tři hodiny.
Ze své praxe však vím, že všechny tyto aspekty se mohou značně lišit a leckdy mohou ženu překvapit. Nicméně jedna podstatná věc zůstává u ideálního porodu za všech okolností neměnná – matka i dítě si z porodu odnášejí pozitivní zážitek.
Ideální porod je totiž naprosto přirozená událost. A jako taková je součástí života všech savců na Zemi. Jsme na ni od přírody dokonale vybaveni a až na několik málo výjimek jsme schopni ji dokonale zvládnout. Porod sám o sobě přináší ženě mnoho síly, a pokud ženu této výhody nikdo nezbaví, ona sama neztratí důvěru ve své tělo a ve své dítě, a má pro svůj porod přirozené podmínky, nic jí nebrání v tom zažít ideální porod.
Je krátký porod vždy synonymem „dobrého porodu“?
Není. Znám více případů, kdy porody, které trvaly dvacet či více hodin, byly pro matku velmi posilující. Žena svůj zážitek hodnotila velmi pozitivně a dítě se narodilo bez pláče - tedy zjevně bez traumatického prožitku, a s nejvyšším hodnocením apgar skóre, s bezproblémovou poporodní adaptací. Také ke mně však přichází ženy, které měly porod dvouhodinový nebo dvouapůlhodinový, a svoji zkušenost popisují jako absolutně vysilující, kdy byly vděčné, že mohly využít několikadenní pobyt v porodnici na zotavení, protože nebyly schopné postarat se samy o sebe ani o své novorozené miminko.
V porodním procesu jsou důležité určité přirozené zákonitosti, jež porod pozitivně ovlivňují. Čas však v tomto ohledu nehraje roli. Stejně tak jako dítě vnímá časoprostor ve svém prenatálním vývoji zcela odlišně, tak se i žena během porodu dostává do změněného stavu vnímání. Je proto neobjektivní hodnotit porod z hlediska času, který je matkou a dítětem prožíván na zcela jiné úrovni, než ho vnímá jejich okolí.
Jak porod ovlivňuje strach?
Negativní dopady na porod zapříčiněné strachem rodičky jsou daleko větší, než si převážná většina dnešní populace připouští.
Autonomní nervová soustava (ANS) lidského těla má v krizové situaci od pradávna tu nejdůležitější funkci – záchranu života. Pokud člověk pociťuje strach a stres, vysílá do mozku signály, že je v nebezpečí. Pro takové případy je lidstvo od přírody vybaveno obrannou funkcí „útok, nebo útěk“.
Jestliže rodička přistupuje k porodu v obavách a s nevyřešenými strachy a bloky, ANS v jejím těle startuje obranné mechanismy a produkuje stresory, které brání rozvinutí přirozeného průběhu porodu. Její tělo zaplaví stresové hormony z rodiny katecholaminů (adrenalin) a kortizol. Tok krve je směřován především do periferií těla, tzn. do svalů končetin, a do životně důležitých orgánů. Stoupne krevní tlak, zrychlí se tep i dech, čímž se omezí přívod kyslíku k dítěti, a tělo se dostane do stavu nejvyšší pohotovosti. Jelikož děloha nemá obrannou funkci, přísun okysličené krve je od ní odkloněn, děložní hrdlo se stáhne a sevře.
A to je špatně…
Ano. Děložní svaly jdou svými pohyby proti sevřenému a napjatému cervixu, což matce i dítěti způsobuje bolest. Navíc zvýšená hladina adrenalinu neutralizuje oxytocin, čímž se porod přirozeně zpomalí, anebo dokonce zastaví. Tyto procesy v těle ženy současně se sníženým zásobením nenarozeného dítěte kyslíkem vedou po určité době k oprávněným obavám a až příliš často takový porod končí zásahem zvenčí, který je bohužel v této situaci nevyhnutelný.
Co může maminkám pomoci uvolnit se?
Jeden z nejdůležitějších faktorů, jenž zásadně ovlivňuje porod, je matčin subjektivní pocit bezpečí. Na tento aspekt se bohužel v současné době klade zcela minimální důraz. Přitom je pro snadný průběh porodu zcela zásadní! Pokud se matka cítí v bezpečí a nemá žádný důvod ke strachu, její tělo se dokonale uvolní a otevře, a dítě se hladce narodí. Navíc je v této ideální situaci matčino tělo zaplaveno vlnou endorfinů a oxytocinu - přirozenými relaxanty, jejichž účinek dvěstěnásobně převyšuje účinek morfia!
Vážně?
Ano. Tento převratný poznatek poprvé představil ve své studii již porodník Grantly Dick-Read, prezident nadace National Childbirth Trust (UK), který žil na přelomu 19. a 20. století. Přestože byla tato skutečnost popsána již v minulém století, současný trend v porodnictví tento fakt bohužel stále opomíjí.
Také díky novodobému průkopníkovi a světoznámému odborníkovi v porodnictví Michellovi Odentovi víme, že přirozené podmínky jsou pro hladký, bezpečný porod klíčové. Odent kromě primární podmínky bezpečného prostředí klade také důraz na tlumené světlo, ticho a intimitu. Jeho rozsáhlé studie vysvětlují základní fungování našeho mozku: jelikož jsme savci, je porod řízen limbickým systémem, tedy savčím mozkem. Rodící žena však může plně využít instinktivních procesů limbického systému pouze za předpokladu, že její neokortex, tedy šedá kůra mozková, jež se vyznačuje zejména rozumem a logickým myšlením, je v útlumu.
Jak toho docílit?
Lidský mozek se dělí na dvě hemisféry. Pravá, rozumová část má na starosti logické a kritické myšlení, zatímco levá polovina je tvořivá, kreativní a emocionální. Vědecké výzkumy nám ukazují, že při hypnóze je aktivována levá hemisféra, přičemž činnost pravé části mozku ustává. V tomto zklidněném stavu mysli se člověk otevírá novým možnostem, nemá takové zábrany a omezení, která běžně vnímá skrze svoji identitu, nekompromisní rozum a naučené vzorce jednání.
To si dovedu představit jako metodu pro nějaké relaxování. Ale při porodu?
I přesto, že porod je pro ženu naprosto přirozenou záležitostí, dnešní společnost má někdy tendenci dělat z něj nejbolestivější a často i nejrizikovější zkušenost v životě ženy. Když se toto opakovaně dozvídáme z médií, dočítáme se hrůzostrašné porodní příběhy, ve filmech a seriálech vidíme záběry na křičící rodičku a sociální sítě se hemží historkami o nesnesitelných porodních bolestech, ženám (i mužům) se v hlavě postupně utvoří obrázek negativního porodního prožitku. Je to vlastně kolektivní hypnóza - porod je útrpná a strastiplná zkušenost, která je navíc velmi riziková…
Jak to změnit? Pomocí HypnoPorodu, jehož techniku učíte?
Těhotná maminka, která se rozhodne tento přístup ve svém životě změnit, se díky denním cvičením technik HypnoPorodu naučí autohypnóze, čímž sama sebe dokáže dostat do hluboké relaxace jak ve svojí mysli, tak ve fyzickém těle. V tomto změněném stavu vnímání se sama otevírá zcela novým možnostem a zároveň trénuje své schopnosti upozadit logickou mysl.
HypnoPorod je o změně myšlení a přístupu. Je to vlastně psychologická práce s těhotnou ženou a vedení ji k tomu, aby dokázala využít speciální techniky k eliminaci strachu a stresu, a zároveň se naučila hluboce se uvolnit hned ve dvou rovinách: jednak v mysli, čímž dá prostor působení limbickému systému a jednak na fyzické úrovni, kdy její rodící tělo neklade odpor, a naopak usnadní porodní cestu jejímu dítěti. Navíc tato předporodní příprava cílí na vzdělání budoucích rodičů, aby dokázali rozpoznat a připravit ideální podmínky, které napomůžou přirozenému porodnímu procesu.
Čeho se nastávající maminky často obávají? Umíte jim pomoci?
Některé prvorodičky řeší obavy z nesnesitelné bolesti. Matky, které doma již jedno nebo více dětí mají, často přichází s negativními zážitky a bloky z předchozích porodů. Důležitý je individuální přístup, protože každá žena přichází se svým vlastním příběhem a potřebuje jinou péči. Pro velkou většinu žen je důležitá empatie a vědomé naslouchání, což je velmi hojivé a uzdravující. Při hloubkových relaxacích, které využívají pokročilejší metody, pak vedu ženy zpracováním bloků a obav, což je velmi efektivní.
Zajímá vás HypnoPorod a chtěli byste se o něm dovědět více? Už příští týden si můžete přečíst pokračování rozhovoru s Michaelou Klementovou. Prozradí nejen to, co se rodiče na jejím kurzu naučí, kdy je nejvhodnější ho absolvovat nebo pro které maminky se vůbec nehodí.
|
Kdo je Michaela Klementová? |
Nový komentář