Jak to vlastně celé začalo? Kdy ses rozhodla točit videa?
Já jsem vždycky chtěla být bloggerkou, ale v té době, kdy jsem začínala (v roce 2013) byly blogy na vrcholu a trh byl už dost přesycený. Paradoxně jsem byla vždycky hodně stydlivá a říkala jsem si, že nechci blog sdílet na svých osobních stránkách a profilech nebo psát dalším bloggerkám pod jejich články: „Ahoj, máš hezký šaty. A nechceš se podívat na můj blog?“ Protože jiná forma, jak se vlastně dostat nějak do povědomí, nebyla, pokud tě někdo nepřesdílel. Takže jsem si řekla, že si založím YouTube kanál, který tehdy mělo jen pár lidí, a pokusím se přes něj proslavit ten svůj blog. Samozřejmě pak fenomén YouTube naprosto přerostl celou blogosféru a už jsem se k tomu nikdy nedostala. Ale můj primární důvod byl spíše marketingový můstek k něčemu novému.

Byl někdy okamžik, kdy sis řekla „Proč to vlastně dělám?“ a chtěla s tím seknout?
Jediný důvod, proč jsem s tím chtěla skončit, byl, když se mi hodně vysmívali spolužáci, kteří to docela brzy objevili. Protože jsem se zobrazila v těch doporučených videích u jiných youtuberek. To bylo dost nepříjemné období, když jsem chodila do školy a ostatní přestávky trávili tím, že nahlas pouštěli moje videa. Když jsi mladší, tak je to sakra nepříjemný a dost to na tebe působí. Není příjemný se vracet do školy s pocitem, že se ti tam každej posmívá. Zpětně uznávám, že to nebyla nejlepší videa. Ale nějak se začít musí. A šlo na to reagovat jinak. Na jednu dobu jsem dokonce skončila, ale pak jsem se k tomu vrátila, protože mě to baví.

Čím bys byla, kdybys nebyla youtuberkou a influencerkou?
Nad tím jsem přemýšlela docela často. Obecně mě baví marketing. Studuju marketing na Karlovce a myslím si, že bych dělala něco v zákulisí, v reklamce nebo kreativu různých marketingových kampaní. Anebo bych měla e-shop. Protože to jsem předtím dělala.



A jak to všechno stíháš se školou? Jako velká influencerka hodně cestuješ, chodíš na spousty akcí, točíš videa, která zaberou dost času. Takže máš dálkové studium?
Mám normálně prezenční studium. Jsem na vysoké ve třetím ročníku a všechny předměty jsem stihla dodělat během pěti semestrů místo šesti. V červnu už bych byla paní bakalářka, ale ještě jsem nedopsala bakalářkou práci. Už jsem to odsunula dvakrát, ale teď v lednu už bych měla mít státnice. Jenomže se mi do té práce moc nechce, protože jsem vyjela ze studentských kolejí a je hrozně těžký si sednou zase k počítači a začít psát. Teď letím na dva měsíce do Vietnamu a měsíc z toho tam budu sama. Myslím, že tam budu mít čas jenom na práci a na školu a nikdo mě nebude tahat ven. Tady mám spoustu kamarádů a pořád se něco děje. Tak snad to tam dokončím!

Podle toho, jak tě sleduju, jsi typická holka, která se ráda upraví, nalíčí... Co ti nesmí chybět v kabelce, když vyjdeš z domu?
Vždycky tam mám peněženku, to je základ. V té mám občanku, jízdenky. Pak telefon, klíče a vždycky mám s sebou rtěnku. Automaticky mám v každé kabelce nějakou rtěnku. Mám ráda matnější. Moje oblíbená je Kat Von D v odstínu Lolita II, líbí se mi Sephora Lip Stain 13, 41 a 80. Hodně mi vyhovují matné rtěnky od NARS, od Yves Saint Laurent a Lancôme.

Máš jich vyzkoušených hodně. A je nějaká, která ti nejvíc vydrží? Kterou si vezmeš třeba večer, když chceš, aby se nikam neobtiskávala a držela celou noc?
Super matný, jako je třeba ta Sephora nebo Kat Von D. Na druhou stranu takový rtěnky občas pak dost vysušují. Takže mám pak radši krémovější konzistence, který vypadají pořád fresh.



Co jsou nejoblíbenější kousky ve tvém šatníku? Co ráda nosíš?
Aktuálně bych vyzdvihla saka. Mám doma dost sak anebo delší kabáty typu trench coat či oversize. To je základ mého šatníku! Já jsem si všimla, že moc nezáleží, co mám pod tím, ale jakmile mám kvalitnější svrchní kousek, člověk vypadá draze a víc elegantně, až třeba luxusně. Kabelka, kabát a případně boty mi přijdou jako nejdůležitější část šatníku! Do těch se vyplatí investovat.

Kdybys měla vyjmenovat tři kosmetické produkty, které máš nejraději, jaké by to byly?
Jenom tři? Kdybys viděla mojí rutinu! Podle mne je základ v odličování. Každý den se opravdu pečlivě odličuju. Z produktů, které na pleť používám, bych doporučila třeba toner od značky Pixi, který funguje na bázi kyselin. Mám pocit, že je po něm pleť vyhlazená. Potom bych vyzdvihla sérum Génifique od Lancôme. To si nanáším vždy před pleťovým krémem. Abych nezůstala jen u pečující kosmetiky, tak bych zmínila i nějakou dekorativní. Taky dva produkty. Mám ráda bronzer Hoola Caramel od Benefitu. Je vhodnější i pro opálenou pleť. Zjistila jsem totiž, že většina bronzerů je stejně tmavá jako já, a pak jsem je na sobě vůbec neviděla. Takže Caramel mi vyhovuje nejvíc. Kdo má světlejší pleť, může sáhnout po klasické Hoole. Dlouho vydrží a dobře se nanáší. Takže je to vhodné i pro začátečníky. A pak rozjasňovač od značky BECCA Champagne Pop. To je nejlepší highlighter, který jsem kdy vyzkoušela!

A jaká je tvoje každodenní rutina? Jak dlouho ti trvá se třeba nalíčit nebo si udělat vlasy?
Průměrně tak 15 až 20 minut. Už v tom mám grif. Nechci trávit hodiny tím, že se dlouho líčím. Horší jsou vlasy! Sušení a mytí vlasů mi trvá něco málo přes hodinu. Což je hrozný. U dlouhých vlasů je nejhorší sušení. Dřív jsem měla mikádo, ale na druhou stranu s delšími vlasy se dá lépe pracovat. A to mě baví! A když sportuju, můžu je svázat do culíku nebo drdolu. Je to praktičtější.

Jak to máš vlastně s přáteli? Stalo se, že by se s tebou někdo bavil jen proto, že jsi známá a chtěl z toho něco vytěžit?
Stalo se mi to, ale neřekla bych o takovém člověku, že to byl můj kamarád. Víceméně si myslím, že dokážu člověka dobře odhadnout a mám na to dobrej čich. S takovými lidmi se klidně seznámím, bavím se, ale nepřipustím si je k sobě blíž. Znám sice dost lidí, ale ti, s kterými se bavím a pravidelně se vídám, těch není tak hodně! Ani nemyslím, že je důležitý, aby jich hodně bylo.

Našla jsi mezi dalšími youtubery nějaké dobré kamarády? Nebo se berete spíše jako konkurenci a poměřujete si počty sledujících?
Mám mezi nimi pár kamarádů, ale stejně ti nejbližší přátelé jsou mimo tuhle sféru. Je to podle mne i lepší. Tahle komunita se relativně podporuje, i když má čas od času někdo mezi sebou rozpory. Ale často, když se s touhle partou sejdeme, jdeme na nějakou událost nebo jedeme na společný výlet, tak se bavíme. Hlavně si mezi sebou rádi předáváme nějaké informace, nebo se sdílíme mezi sebou a vzájemně pak oba kanály rostou. Ale je pravda, že se většinou bavíme jenom o tom, co teď funguje, co letí, co se má a nemá točit, co se děje a neděje na YouTube scéně. Občas je to pro mne dobrý, ale mám ráda, když se vypovídám s blízkými přáteli o nějakých úplně jiných tématech.

Poměřují se třeba influenceři někdy v tom, kolik má kdo sledujících?
Já se bavím s lidmi podle sympatií. Mně je to úplně jedno! Spíše mě často zaráží, že to vůbec někoho zajímá. Jednou jsem byla na party a tam se nějakému klukovi líbila moje kamarádka. Pak se jí zeptal, jestli mu dá svůj Instagram. Ona myslela, že jí bude chtít psát a on na to: „Cože, jako tebe sleduje jenom 350 lidí?“ A odešel! Byla jsem tak v šoku, že to vůbec někoho může zajímat. Že to pro něj může být nějaký faktor pro to, aby s ní třeba randil. Co to je jako za měřítko? Je ten člověk v něčem lepší? Není vůbec v ničem lepší! Každý dělá něco jiného a je lepší v něčem jiném. Lidé, kteří nefigurují na sociálních sítích, často třeba mnohem zajímavější práci a konverzace s nimi jsou zajímavější!



Na akcích se potkáváš s mnoho lidmi. S kým zajímavým ses setkala naposledy?
Naposledy mi v paměti utkvěla Dua Lipa, což je britská popová zpěvačka. Je hodně populární, šikovná a nádherně zpívá. Měla jsem tu čest s ní být na představení jedné kolekce v Londýně, což byla akce pro hodně úzkou skupinu lidí. Bylo mi ctí, že jsem byla vůbec pozvaná. Jinak se potkávám s hodně celebritama, hlavně v Česku, ale pak už mi to ani nepřijde. Kdo je pro mne zajímavější je třeba nějaký člověk ze zákulisí, se kterým se zapovídám.

Když už máš všeho úplně po krk, co je aktivita, která ti pomáhá?
Cestuju! Chodím ven s přáteli podívat si, povídat si a povídat si. A čtu si!

A je nějaká knížka, která tě naposled zaujala?
Poslední knížka, kterou jsem četla, je knížka, kterou jsem dostala od Káji Kovyho. Jmenuje se Tajemství popularity v éře rozptylování. Nedávno jsem ji dočetla. Není to žádná oddechovka, ale spíše jsou tam zajímavé informace ohledně toho, jak se různé platformy dostaly do povědomí, jak vyrostly. Jak se to samé stalo třeba s hubeními skladbami nebo s interprety. V hudební sféře je na popularitu často i nějaký hudební vzorec.



Jaká je nejlepší rada, kterou jsi někdy od někoho dostala?
Nejlepší rady jsou rozhodně od mojí maminky. Ačkoliv si to ne vždycky myslím, je vždy otázkou času, kdy se ukáže, že celou dobu vlastně měla pravdu.

S mamkou jste vydaly vietnamskou kuchařku. Nabízí se tedy otázka, jaké jídlo z vietnamské kuchyně máš nejraději?
Na sto procent Phở Bò – polévka s hovězím vývarem a rýžovými nudlemi. Za mne je to nejlepší jídlo. Mohla bych to jíst pořád! Je to jídlo, které je nejen dobré, ale zároveň mám pocit, že léčí. Leze na mne chřipka, dám si phočko, jsem v pohodě! Mám rýmu, kašel, dál si phočko, jsem taky v pohodě. Protože samotnej ten vývar, jak se vaří dlouho, obsahuje hodně minerálů a samých dobrých látek, takže i o to si ho víc ráda dávám. A ještě je to dobrej vyprošťovák!

A je nějaké jídlo, které není ve vietnamských restauracích v Česku, a tobě chutná? A o kterém myslíš, že je škoda, že ho nějaká restaurace ještě nezařadila do svého menu.
Mně chutná banánová polívka! Není z těch úplně žlutých banánů, ale z takových těch dlouhých zelených velkých, které se jmenují plantain. Když se uvaří a dají se do polévky, kde jsou ještě třeba rajčata, betelové listy a podobně, to mi strašně chutná. Zní to šíleně, ale je to hodně dobrý! Nechutná jako banány. Na pohled to vypadá děsivě a zní to ještě děsivěji. Ale je to moje druhé nejoblíbenější vietnamské jídlo.



Proč si myslíš, že ji nikde v Česku nevaří?
Restaurace, které zkusí zařadit něco jiného, mají často zkušenost, že se jim to neprodává. Obecně si myslím, že se Češi bojí zkoušet některé cizí věci. Poslední dobou sice začínají být otevřenější, hlavně ta mladší generace, ale až teď se jí vietnamská kuchyně ve velkém. Je to záležitostí posledních pár let. Ostatní národy se postupně snaží učit Čechy něco ze své kultury. Ale jde to pomalu. Časem to může přijít, protože vietnamských restaurací a bister už je hodně. Ale myslím, že je to ještě běh na dlouhou trať.

Co by tvoji rodiče řekli na to, kdybys měla českého kluka? Je známo, že vietnamští rodiče nevidí rádi, když má jejich potomek českého partnera.
Máma mi říkala, že jestli si někdy budu chtít přivést domu Čecha, tak ať se ani radši nevracím. I když dneska už by to možná bylo jinak. Hodně mých vietnamských kamarádů má Čecha a jejich rodiče to akceptovali. Teď už jim to nepřijde až tak vzdálený. Myslím, že by pak byli rádi, kdyby jejich dcera byla šťastná. Ke konci by to snad pochopili, i když na začátku by s tím nebyli úplně v pohodě. Pro ně je hodně důležitá společná kultura, a aby tam nebyla jazyková bariéra.

Další fotografie najdete na Míšině instagramovém profilu.

Čtěte také:

Reklama