Je podle vás důležitá komunikace mezi lékařem a pacientem? Z jakého důvodu?

Samozřejmě, že ano. Komunikace mezi pacientem a lékařem je důležitá v každém lékařském oboru, a o to více u revmatických pacientů s chronickým průběhem onemocnění. Pacient by měl být vždy poučen o charakteru onemocnění, o jeho průběhu a prognóze, a o možnostech léčby. Podle nejnovějších doporučení by měla být léčba založena na sdíleném rozhodnutí mezi lékařem a pacientem. Na druhé straně je také důležité, aby pacient dokázal své potíže správně interpretovat, aby sdělil lékaři jakoukoliv změnu zdravotního stavu, která by mohla představovat důležitý moment při diagnostice nebo být nežádoucím projevem zavedené léčby.

Takže pacienti někdy komunikují nesrozumitelně?
Víte, pacienti při sdělování svých problémů někdy nevědí, kde přesně začít, který příznak je důležitý, a co přesně může být při diagnostice onemocnění důležité, nebo co může být nežádoucím projevem léčby. Na druhé straně je to právě lékař, který se musí umět správně zeptat a pomoci s interpretací potíží nemocného. Musí pacienta svými dotazy správně nasměrovat, aby nedošlo k diagnostickému pochybení nebo k přehlédnutí případného nežádoucího projevu léčby, jak jsem již zmínil.

Když jde pacient na vyšetření, co vše od něj lékař potřebuje slyšet?
Při první návštěvě se provádí základní anamnestické vyšetření. To znamená, že nás zajímá alergická anamnéza, rodinná zátěž, zejména tedy přítomnost revmatických onemocnění u příbuzných, přítomnost přidružených onemocnění, zavedená léčba, atp. Konkrétně se pak ptáme na současné potíže, na jejich začátek, na charakter bolesti, jejich průběh a za jakých okolností vznikly, zda pacient pozoruje napuchání kloubů a jejich ztuhlost. Ptáme se také na systémové příznaky, zda je nemocný hubne, má teplotu, je unavený atp.

Měl by se pacient na návštěvu lékaře nějak připravit? Třeba zapsat si, co ho trápí a podobně?
Významné ulehčení při sestavování anamnézy přináší zpráva nejlépe od praktického lékaře nebo jiného odborníka, přinášející stručné informace o dalších případných nemocech a jejich léčbě, pro které je pacient sledován. Nezřídka se také stává, že pacient byl již vyšetřen jiným revmatologem a přichází se poradit o správnosti diagnózy a zvoleném léčebném postupu. Proto je důležité přinést i zprávu revmatologa, aby se předešlo opakování některých nákladných vyšetření, která již byla provedena. Většinou není nutné si cíleně psát, kdy jaké trápení začalo, ale v některých případech to není na škodu.

Jak moc je důležité, aby pacient popsal své problémy do detailu? Nestačí pouze vyšetření u vás v ordinaci?
V každém případě je důležité, abychom dokázali datovat začátek a charakter příznaků. Průběh nemoci je většinou pozvolný, může být měnlivý, bolesti kloubů se mohou stupňovat, někdy naopak odeznívají a zasažené klouby se mohou střídat. Může se tak někdy i stát, že při návštěvě u lékaře nejsou plně vyjádřeny charakteristické projevy nemoci. Typická bolest kloubů u revmatoidní artritidy má své maximum v časných ranních hodinách, bývá spojena s kloubním otokem a ztuhlostí, která znemožňuje sevření prstů v pěst. Někdy nám může pomoci i fotografie nateklého kloubu.

Měl by se pacient zajímat o své onemocnění a možnosti vyšetření či léčby i mimo ordinaci svého lékaře? Nebo by měl více naléhat na lékaře, aby vše důkladněji vysvětlil a informoval ho?
Mezi pacientem a lékařem musí být v každém případě navázána důvěra. Revmatoidní artritida je chronické onemocnění, které je nutné léčit dlouhodobě, prakticky po zbytek pacientova života. Léčba postižených kloubů může mimo ordinaci revmatologa probíhat na rehabilitaci nebo také na ortopedii. Protože se jedná o systémové onemocnění, v některých případech musí být konzultován specialista jiného oboru, např. oční lékař, pneumolog, kardiolog, atp.

Pacient je při první návštěvě často zaskočen diagnózou, kterou mu často přiřkneme, jakoby se nic nedělo. Proto logicky nemůže vždy dostatečně vnímat vše, co mu lékař sděluje. V ordinaci navíc nelze vysvětlit vše najednou, některé informace lze získat při opakovaných kontrolách a v každém případě je důležité, aby se pacient poučil také sám mimo ordinaci svého lékaře.  V době internetu máme všichni poměrně rychlý přístup k informacím. Důležité však je odfiltrovat údaje zavádějící - polopravdy a dezinformace, které jsou internetem prorostlé. Důležité je proto využívat stránky pacientských organizací a informace, které jsou zaštítěny odbornými lékařskými společnostmi.

Jak pohlížíte na pacienta, který se ptá na jiné možnosti léčby, případně žádá o její změnu či další vyšetření?
Na takové pacienty se nedívám nikterak špatně.  Naopak, pacient by měl být zvídavý. Vždyť je logické, že chcete vědět, jaké jsou možnosti léčby onemocnění, které vás bude trápit po zbytek života. Pokud pacient žádá změnu léčby, často je to ze tří důvodů – buď se bojí zavedenou léčbu užívat, nebo má nedostatečnou účinnost a tudíž přetrvávají kloubní bolesti, případně je léčba provázena vedlejšími nežádoucími projevy. Je třeba ale zdůraznit, že celkově převažuje prospěch z léčby nad jejími možnými vedlejšími účinky.

V jakém případě může váznout komunikace ze strany lékaře a jak to změnit?
To je složitá otázka, ale je na ni v podstatě jednoduchá odpověď. Tak jak je každý člověk jiný, tak i jednotliví lékaři jsou odlišně nadáni komunikovat často složitou medicínskou problematiku jazykem běžného člověka, tedy srozumitelně. Bohužel smutným faktem je skutečnost, že toto vás učí až praxe a nepřipraví vás na to žádná lékařská fakulta. Významný problém je také časový limit, který je vyhrazen na jednotlivou návštěvu.

Co by měl pacient s RA od svého lékaře vyžadovat, co se vyšetření a léčby týče?
Co bychom požadovali - vy nebo já, pokud bychom onemocněli revmatoidní artritidou? To je jednoduché, aby nás přestaly bolet klouby a mohli jsme žít plnohodnotný život. Vyšetření a léčbu je vhodné ponechat na ošetřujícího lékaře. Na začátku nemoci se provádí rentgenové vyšetření kloubů rukou a nohou, zpravidla také vyšetření plic. Provádí se základní laboratorní testy posuzující nepřímo funkci některých vnitřních orgánů, hodnotí se ukazatele zánětu (tzv. sedimentace a C-reaktivní protein) a přítomnost autoprotilátek (revmatoidních faktorů a protilátek proti citrulinovaným peptidům). Rentgenové vyšetření kloubů není obvykle nutné opakovat dříve než po dvou letech, protilátky se většinou opakovat nemusí.

Jak často by mělo docházet k posouzení stavu onemocnění?
Na začátku nemoci, většinou tedy při zahájení léčby, nebo i při její změně v dalším průběhu, je nutná další kontrola do 2 až 4 týdnů k posouzení bezpečnosti a účinnosti léčby. Při stabilizaci stavu pak stačí provádět kontroly jednou za tři měsíce. Při dosažení remise to může být i šest měsíců, ale za předpokladu, že v mezidobí je provedena kontrola krevního odběru a celkového stavu praktickým lékařem.

Lze říci, kolik času by měl lékař strávit s jedním pacientem?
To je velmi individuální. Čas strávený s pacientem se často odvíjí od složitosti případu a často také od přítomnosti dalších přidružených onemocnění, které je třeba brát při vyšetření v potaz. Na první návštěvu u lékaře by mělo být vyhrazeno přibližně 30 až 45 minut. Kontrolní návštěvy jsou již zpravidla kratší, obvykle je dostačujících 15 minut, u nekomplikovaných případů i méně.

Pokud se onemocnění revmatoidní artritidy týká vás, nebo někoho z vašeho okolí, doporučujeme vám zajímavé video, které poukazuje na tuto problematiku. V současné době žije na území ČR kolem 70 000 pacientů s revmatickou artritidou. V poměru se jedná o dvě třetiny žen.

Čtěte také:

Reklama