Zvířecí rozhovory vás v předešlých vydáních bavily, a tak dnes přináším další. Do redakce přijal tentokrát pozvání vznešený a majestátní pan Labuť.
Ženský symbol krásy, jednoty a něhy. Souhvězdí Labutě je zobrazením nejvyššího olympského boha Dia. Zeus se nejraději pohyboval ve společnosti krásných žen. Aby se mohl dostat do jejich blízkosti, využíval různých lstí. Kupříkladu aby mohl proniknout ke krásné spartské královně Lédě, proměnil se v labuť a na oko se nechal pronásledovat velkým orlem. Léda bělostnou labuť před orlem v dobré víře zachránila. Pak se Zeus pěkně proměnil zpět. Výsledkem jeho labutího záletu bylo narození dvou bratrů Kastora a Polluxe.
Labuť symbolizuje kosmické vejce, o němž se věřilo, že obsahuje duše hudebníků, spisovatelů a básníků.
Skoro bych vám, pane Labuť, měla říkat „vaše veličenstvo“, jak jste vznešený a jaké mohutné kořeny má vás ctěný rod.
Ale to zase nebude tak nutné, i když uznávám, že labuť je prakticky ve všech mytologiích spojena vskutku s věcmi spíše vznešenými.
Musím ovšem říci, že já jako labuť „On“ umím být v případě potřeby i poměrně dost udatným zápasníkem. Pokud hájím svůj domov nebo paní, poradím si i s poměrně velikým psem a dokážu dost nepříjemně zranit i člověka.
Slyšela jsem o labutí věrnosti, co je na tom pravdy?
Žijeme v páru a zpravidla se nerozvádíme tak jako vy. Dokonce je velice obvyklé, že pokud muži labuti zemře jeho paní, dost často prožije zbytek života jako samotář. Po vašem, vdovec. A tehdy přichází na řadu ona vámi tolik frekventovaná „labutí píseň“.
To je smutné, zeptám se na něco veselejšího, co vy a páření?
Láska bývá na první pohled ze strany nás, labuťáků. Labuť pak nám lásku buď opětuje, nebo ne. Milostné tance labutí jsou tak krásné, že inspirovaly i vás. Respektive vaše umělce a básníky.
Po té, co se dobře poznáme, prakticky pár týdnů na to, konkrétně v březnu či dubnu, snese paní labuť 4-8 vajec, na kterých sedí. Já jako manžel se trpělivě a ochotně starám o to, aby měla veškerý komfort, potravu a hlavně byla v bezpečí. To je ta doba, kdy umím být opravdu velmi ostrý až nedůtklivý.
Zhruba po 40 dnech se nám pak narodí malá labuťátka, která mají jemné, hnědé chmýříčko. My se o ně jako rodiče staráme až do zimy.
Jaké máte oblíbené místo?
Asi teď nemyslíte břehy rybníků a řek a nám tolik oblíbené rákosí, že? Najdete mě jak v Evropě, tak i třeba v jižní Africe, na Novém Zélandu, v Austrálii i v Americe.
Můžeme vás například v Praze na nábřeží také krmit? Nevadí vám to třeba na žaludek?
Ale jistě, že nevadí. V přírodě jíme kromě velké části rostlinné stravy i různé vodní plže a mlže. Jestli nám hlavně v zimě chcete přilepšit, tak nejraději trochu namočeným pečivem, které by mělo být staré a neslané. Chutnají nám ale i odřezky masa, obiloviny nebo boby. Nesmíme naopak žádná kořeněná či zkažená jídla, ani žluklý tuk nebo tukové pečivo.
Tradiční otázka, co byste vzkázal lidem obecně?
V zásadě díky, že pořád máte zájem o okrasu, kterou poskytujeme vašim zámeckým zahradám i městským nábřežím. Díky i za to, že se občas i postaráte, když někde přimrzneme, nebo se zamotáme do rybářských vlasců, byť jsou vaše. Jen si prosím dejte pozor na děti, které, nevím proč, velice často kameny napadají naše hnízdící manželky.
S tím, že používáte elektřinu a my se každý rok v hojném počtu mrzačíme o dráty, nic neuděláme asi nikdo. Takže, já bych řekl hlavně: „leben und leben lassen“.
Když se narodit jako labuť, tak v Irsku!
Skotský folklor vypráví příběh Krále Lira, který velice miloval své čtyři děti. Jejich macecha ně ale velice žárlila. Tak moc, že jednoho dne zavedla děti k jezeru, kde ty nebožátka kletbou proměnila v bílé labutě na 900 let. Jakmile to však učinila, začalo ji trápit špatné svědomí, a tak alespoň obdarovala labutě schopností krásně zpívat. Bohové se ale nad nimi smilovali a děti časem opět nabyly lidské podoby. Zůstaly ale vrásčité a slabé. Zakrátko zemřely. Na příkaz Krále Lira nesměl nikdo v Irsku zabít labuť.
Ten zákon tam platí dodnes.
Nový komentář
Komentáře
Moc hezky napsané.. děkuju za úsměv, který mi na tváři vydržel..