Jak jste se dostala ke svému současnému povolání?
Okolo umění a lidí z umělecké sféry tady v Čechách jsem se vždycky pohybovala. Dělala jsem fotografku a potkala jsem Davida Jahna, producenta Prague Burlesque Show. Zalíbilo se mi to a začala jsem je fotit a pak jsem se nějak ocitla na pódiu. Tehdy, sedm osm let zpátky jsem v tom viděla potenciál. V té době to tady nikdo moc nezpracoval z historického hlediska, kostýmy se moc neřešily…
605338bed5d1fobrazek.png
Foto: Neil Kendall

Mnoho lidí si myslí, že klasický striptýz a burleska je jedno a to samé. Jak byste jim vysvětlila rozdíl?
Burleska je taneční, výpravné a erotické vystoupení, je o krásných kostýmech a součástí je i svlékání, tedy striptýz, ale nikdy se nejde do úplné nahoty. S tím burleska historicky začínala, striptýzem upozorňovala na nějaké politické problémy, nebo zesměšňovala vyšší vrstvy. Svlékala se, aby šokovala. Slovo burleska vychází ze slova burla, což znamená italsky vtip, a historicky to bylo spojené s nadsázkou.

Takže nadsázka je hlavním rozdílem?
Myslím, že základný rozdíl je hlavně v tom, že burleska není explicitní, je pořád o fantaziích a o příběhu, o škádlení… Hraje se tady taky hodně s iluzí.
605339c900b1bobrazek.png
Foto: Marek Musil

A pak možná taky to, že na klasický ženský striptýz chodí více muži, na burlesku zase o něco více žen…
V Praze i v Evropě bych řekla tak půl na půl a chodí hodně páry. No například na Slovensku bylo běžné vidět v publiku i tak 70 procent žen.

I přes to, že se nesvlékáte úplně celá, pro vystupování před publikem je potřeba odvaha. Bývala jste vždy extrovertkou?
Samozřejmě si pamatuju období, kdy jsem se styděla, extrovertní a společenská jsem byla ale vždy.

Sebepřijetí nepřichází ze dne na den, je to běh na dlouhou trať. Jde opravdu dosáhnout absolutního sebevědomí?
Přesně, jak říkáte, je to běh na dlouhou trať a pak se samozřejmě ve vašem životě můžou stát situace, které vám ho zarazí.
Myslím, že pokud má člověk pocit, že něčeho jde stoprocentně dosáhnout, tak to není správně. Vždy je dobré posouvat se dál, rozšiřovat obzory, vzdělávat se, je to nekonečný proces.
6053391ae887bobrazek.png
Foto: Marek Musil

Není třeba dobré, když člověk o sobě přece jen trochu pochybuje?
Zdravá sebereflexe a pokora je určitě důležitá.

Kvůli práci se o sebe musíte starat, máte nějakou osvědčenou kosmetickou proceduru?
Do kosmetiky a nových technologií jsem úplný blázen, takže to neustále upgraduju (smích).
Nejdůležitější je pro mne poctivé čištění a hydratace ráno i večer. Dvakrát denně používám přístroj na hloubkové čištění a stažení pórů, pleťovou vodu, kvalitní olej na odlíčení a samozřejmě pečující krémy a oleje.

Ještě před pandemií jste pořádala kurzy burlesky pro veřejnost. Musela jste si vyslechnout i mnoho příběhů. Kvůli čemu ženy nejčastěji ztrácí sebevědomí?
Častokrát bohužel slýchám, že to mají (možná někdy i nevědomky) na svědomí ti nejbližší.
Opakované komentování postavy u rodinných návštěv, nebo partner, který se dostane do fáze, kdy vás už jenom upozorňuje na nedostatky a podobně.

Dotáhly to některé z vašich studentek až k profesionální dráze i přes to, že přišly jako šedé myšky?
Dá se říct, že i já jsem to vybudovala z úplně nuly. Měla jsem vášeň pro to, co dělám. To podle mě platí ale pro každého umělce, který vystupuje před lidmi. Chce to mít zápal pro věc a chtít být originální, věřit tomu, co děláte, a pak mít ideálně nějakou dovednost navíc, třeba tanec, zpěv...
Ano, na prvních kurzech a workshopech si pamatuji slečny, které dnes vystupují.
6053398680f3dobrazek.png
Foto: Marek Musil

Problém se sebevědomím mají samozřejmě i muži. Jak by podle vás měly vypadat kurzy pro ně?
Podle mně velice podobně, hodně společně mluvit, konfrontovat se před zrcadlem, pohybově a tanečně se vyřádit. Člověku dodá sebevědomí jenom fakt, že sobě věnoval ten čas, že zvládnul choreografii a podobně.

Jací typy mužů se líbí vám?
To je hodně osobní otázka. Takoví, co nestagnují v životě ani ve vztahu, drží slovo, starají se o sebe i své okolí, zajímají se o kulturu, ale i sportují, jsou akční a mají dostatek sebevědomí mít vedle sebe výraznější osobnost.

V jednom z rozhovorů jste řekla, že svlékání je pro vás svoboda. Co ještě pro vás pojem znamená?
Je otázkou, do jaké míry jsme vlastně svobodní. Každopádně svoboda pro mne znamená žít tak, jak si opravdu přejete a rezonuje to s vámi, a když máte to štěstí, že jste úspěšný v tom, co děláte nejradši. 
Pocit svobody vám můžou dodat i materiální věci, jako třeba, když si jdu zaboxovat a posunu svoje fyzické hranice, nebo jdu do hor, kde si musím ubrat ze své pohodlnosti nebo jednoduše sednu na svou Vespu a odjedu na výlet bez konkrétního cíle. 

Vespu si všichni pamatujeme z Prázdnin v Římě, i Audrey tady byla chvíli svobodná, ale nakonec se rozhodla plnit své povinnosti princezny. Podobně asi přemýšlí i ženy, které svobodu vymění za zažité stereotypy, protože mají pocit, že musí být matkou, ženou v domácnosti a podobně. Vy děti nemáte, nebojíte se, že vás o svobodu připraví?
Nebojím, naopak se na to moc těším, až je třeba jednou budu mít a věřím, že jim budu schopná dát maximální základ pro svobodný život. Musím vás ale upozornit, že ptát se takto narovinu ženy na děti, je velice citlivé a nevhodné téma. Nikdy nevíte, jaký má daná žena za sebou osud.
605338e6bc3d9obrazek.png
Foto: Alžběta Jungrová

Stal se vám při vystoupení už nějaký trapas?
Samozřejmě a kolik jich bylo! To je myslím věc, která přirozeně patří k živému vystupovaní. Vždy je důležité zahrát to tak, že si to buď divák nevšimne, nebo si z toho udělat srandu.

Máte představu, kdy s burleskou skončíte?
Kromě vystupování se věnuji i jiným věcem jako tvoření choreografií, produkci nebo tvoření kontentu, takže ještě uvidím, kam mě osud zavane.

Čím by ženy, které chtějí změnit vnímání sebe samotné začít?
Uvědoměním, že už teď v tento okamžik mají obrovský kus práce za sebou, věřit tomu procesu a neodkládat zbytečně věci, které už dávno chtěly udělat. Nečekat na bod až zhubnu, až si mi dorostou vlasy, až, až… Dělat to teď a poslouchat svou intuici, hodně odpovědí máme uvnitř sebe.

Reklama