Hana Holišová: Mladšímu já bych doporučila, aby odložilo strach a bylo bez obav samo sebou

Pocházíte z hudebně založené rodiny. Jak jste se dostala ke zpěvu a herectví a jaká byla vaše první role? Pamatujete si ji? 
Moje první profesionální role přišla ještě v posledním ročníku studia na JAMU, role Katy Seldenové v muzikálu Zpívání v dešti v brněnském Národním divadle. Tehdy jsem bez jakýchkoliv větších zkušeností prošla konkurzem u režiséra Rudolfa Tesáčka a choreografa Jiřího Kyseláka a dodnes nechápu, že mi dali tu důvěru a hlavní ženskou roli. Tam se to všechno nějak odstartovalo, včetně vnitřního pocitu, že moje cesta bude i zpěv, nejen herectví.

Diváci vás znají mimo jiné z hudebně-zábavního pořadu Tvoje tvář má známý hlas, který jste vyhrála. Co vás baví a naplňuje víc, hudba, nebo herectví?
Dlouho jsem se bránila si přiznat, že je to především kombinace herectví a zpěvu, co mi dělá největší radost. Měla jsem v sobě zakódovaný pocit, že jen činohra je to pravé umění. Tak jsem dlouho vnitřně bojovala sama se sebou, už mě to naštěstí přešlo. Baví mě to propojení obojího, i na koncertech si písně vždy potřebuju podložit nějakým mikropříběhem, který vyprávím, nebo ho sama prožívám.

Foto: Pavol Bigos / se souhlasem Hany Holišové

Stále se objevujete na obrazovkách nekonečného seriálu Ulice, kde hrajete Veroniku Maléřovou. Pořád vás to baví? Nechystají se změny ve scénáři? Nebude role Veroniky zase více v hlavním ději?
Dohodli jsme se s kreativním vedením seriálu, že postava Veroniky nebude v tak velkém fokusu. Vzhledem k mým ostatním aktivitám mi to takto vyhovuje a třeba zase někdy přijde doba, kdy se linka Veroniky vyvine výrazněji, uvidíme. Těší mě, že Veronika dostala prostor být víc odlehčenější, méně ustaraná než dřív a hlavně mě moc baví točit s mými parťačkami Lindou Rybovou a Anetkou Krejčíkovou, myslím, že jsme si sedly a je to teď takový nový vítr do života Veroniky, takže je to radost.

Věnujete se ještě něčemu dalšímu kromě zpěvu a hraní?
Vždycky jsem byla vděčná, že se můžu živit něčím, co mě opravdu baví, neberu to jako samozřejmost. Ale i s tím je potřeba nějak nakládat a pečovat o to. Snažím se teď víc věnovat sobě, uvědomění si, co je pro mě v této etapě života důležité a taky lehce přeskládávám i své profesní směřování. Není to snadné, je potřeba k tomu najít odvahu, ale je to nutné, aby člověka stále bavilo to, čemu se věnuje, aby mu to dávalo smysl.

Můžete naše čtenářky pozvat na koncert, který nyní chystáte? Kde a kdy se bude konat a na co se můžeme těšit?
V pondělí 17. července v 19:00 budu mít spolu s 18 báječnými muzikanty koncert na Letní scéně Musea Kampa, přesně tam, kde celé léto hrajeme i představení Marta. S big bandem New Time Orchestra spolupracuju už několik let. Oslovili mě po tom, co jsem byla v první řadě Tvoje tvář má známý hlas s tím, že by se jim líbily koncerty s pestrým žánrovým rozptylem a to nadchlo i mě. Hrajeme jazz, soul, funky, swing, rock, pop, muzikál, opravdu jdeme napříč žánry, máme své vlastní nové aranže, takže ty písně mají často svůj nový originální háv. Písně od francouzské šansoniérky Zaz, Arethy Franklin, Natalie Cole, Marty Kubišové, ale i třeba Bee Gees nebo jen instrumentální skladby. Je to velké hudební těleso, velká energie v zádech a to mě neskutečně baví, nemusím se tolik krotit, naopak. Moc si vážím toho, že jsme dostali prostor mít koncert na tomhle krásném místě, u Vltavy, pod širým nebem a srdečně všechny zvu.

Jak se na koncert připravujete?
Především psychicky, snažím se oprostit od přílišných pocitů zodpovědnosti a přeju si, abychom si to všichni moc užili. Diváci i my na pódiu. A modlíme se tam nahoru, ať nám klapne počasí.

A teď zpátky k vážnějším tématům. Jaké byly důležité či přelomové mezníky v životě či v kariéře?
Myslím, že někdy člověk ani nedokáže vnímat, že se mu právě děje mezník, něco zásadního, a dojde mu to až zpětně a někdy tím mezníkem může být úplná maličkost. Taky bych řekla, že je to všechno provázané, jeden krok bez druhého by nebyl, já měla velké štěstí na lidi i na příležitosti. Důležité a dlouhodobé zkušenosti mi přineslo Městské divadlo Brno, kde jsem byla mnoho let, ať už jako host nebo i v angažmá, odehrála jsem desítky rolí a učila se rychle reagovat na různé výzvy, což se mi už mnohokrát zúročilo a pořád mě baví, když nějaká výzva přijde. Představení Kudykam ve Státní opeře, které mi do života přineslo muzikanty a kolegy, se kterými se i dnes potkáváme při koncertech Petr Hapka a jeho potměšilí hosté. Potom Ulice, bez které bych se zřejmě neocitla v show Tvoje tvář má známý hlas, díky které mě i TV diváci zavnímali jako zpěvačku a přineslo mi to více možností a prostoru se vydat a vyvíjet i tímto směrem. Jako zásadní pro sebe vnímám představení Marta na Letní scéně Musea Kampa. Tento typ, forma hudebního divadla, mi naprosto vyhovuje a imponuje a nutí mě víc přemýšlet, kudy profesně dál. Jsem šťastná, že jsem to mohla zažít a že mě i letos čeká léto s Martou na Kampě a s mými skvělými kolegy.

Foto: Profimedia

Jaká investice (časová a finanční) vás v životě posunula nejdál?
Investice do opravdovosti, do toho, nebát se být sám sebou a neuhýbat, i když jste pod tlakem. A taky do slušnosti a do přátelství. 

Co byste vzkázala svému mladšímu já?
Aby odložilo strachy a bylo bez obav samo sebou, aby přijmulo, že je dobré a v pořádku takové, jaké je. A aby líp dokázalo rozlišovat mezi tím, co je skutečně jeho potřeba, touha a co je až přílišné braní ohledů na to, co by chtěli ti kolem, na kterých mu záleží.

Co patří mezi vaše koníčky? Co ráda děláte?
Když mám volno, ráda dělám něco, u čeho můžu trochu vypnout hlavu, která jinak málokdy poleví. Takže ideálně nějaké manuální činnosti, pokud je čas. A moc mě baví cestovat, poznávat jiné kultury a jiné světy, přináší mi to nadhled nad tím, co žijeme na tom našem písečku. Mám ráda, když se setkávají lidé různých kultur, je to pro mě obohacující, inspirativní, radostné.

Foto: Pavol Bigos / se souhlasem Hany Holišové

Co vy a sociální sítě? Držíte si soukromí, nebo se dělíte s fanoušky o okamžiky z vašeho života? Nebo ho vnímáte jako pracovní nástroj?
To je téma. Má své plusy i mínusy. Obrovské plus, že spoluvytváříte obraz o sobě, že vás nemá v rukou pouze bulvár a fantazie novinářů (samozřejmě jsou i seriózní média, nejen bulvár). Na svém profilu na sítích můžete leccos vyvrátit, ukázat svůj svět, pokud ovšem chcete. Já mám velký problém s tím, obětovat tomu svůj čas. Stále vítězí ten reálný život, kterému ten čas věnuji raději. Ale i já umím hledět do mobilu, virtuální prostor může přinést i zajímavé inspirace, to mě sledovat baví.

Zároveň vnímám obrovskou sílu těchto sítí i to, jak určující to může být pro práci v naší branži. Přijde mi trochu zvrácené, když někoho zajímá víc to, kolik máte sledujících a jaký je dosah, než to, co umíte a kým jste. Ale zároveň to dává všem podobné možnosti prezentovat se. Takže nějaký rozumný kompromis je asi fajn. Jsem upřímně zvědavá, kam se tyto záležitosti do budoucna vyvinou.

Působíte neuvěřitelně pozitivním dojmem. Jak to děláte? Máte nějaké denní rituály nebo návyky, které vám v tom pomáhají?
Opravdu? Tak to mě těší, jestli není moje přílišné hloubání vidět na první pohled. Rituály ani návyky pro tohle nemám, ale je pro mě důležité, s kým pracuju, s kým se setkávám, kým jsem obklopena, to se ve mně hodně odráží. Takže mám kolem sebe asi fajn lidi.

Vypadáte skvěle. Prozradíte tajemství vaší postavy?
Děkuju za lichotku. Už se tak moc nevěnuju muzikálovým představením, nemám tolik pohybu jako dřív a vzhledem k tomu, že ráda jím, musím na sebe být aspoň trochu přísnější. Snažím se jíst rozumně, někdy hřeším a pak to zas doháním, abych to napravila a rozhodně na mě nejvíc funguje pohyb. Mám ráda tanec, kterého teď moc nemám, ale chodím aspoň na procházky s kamarádkou a začala jsem si zlehka doma cvičit jógu, což je pro mě úplně nová zkušenost, ke které jsem už nevěřila, že se někdy dopracuju. Dělá mi to dobře, po všech stránkách, tak jen najít v sobě tu morálku a cvičit pravidelně, k tomu bych se ráda dopracovala.

Zdroj: autorský rozhovor s Hanou Holišovou