Jak byste popsala svou profesi?
Když jsem začínala s reborn panenkou, tak jsem patřila mezi dá se říct jednu z prvních rebornistek. Rebornistka je umělkyně, která se věnuje výtvarné činnosti. Maluji panenkám obličeje, pleť, žilky, vybírám oči, aplikuji vlasy. Dělám z nich co nejrealističtější podobu miminek.
Kdy jste s reborn panenkami začala?
Před šesti lety přímo s výrobou. Ale před deseti lety, když snacha čekala dítě, jsem si říkala, že pokud nepřijde do rodiny vnučka, tak pořídím alespoň holčičku reborn panenku, kterou jsem v té době viděla na internetu. Jak tvořit reborn panenky mě naučila kamarádka, ale i tak jsem se později musela dovzdělat pomocí DVD, které vytvořila česká umělkyně, jež tvoří stavebnice, ale panenky i maluje.
Hodně asi záleží i na citu…
Ano, je to jako s každým jiným výtvarným uměním.
Co vás na reborn panenkách nejvíce baví?
Samozřejmě proces té tvorby, ale také radost, když se panenka narodí. Na porod je vyhrazený den, kdy je panenka dokončena a narodí se. Pokoji, ve kterém se to stane, říkám porodnice a panenka dostane i svůj rodný list, váží se, měří, prostě jako opravdové miminko.
Co má panenka za úkol?
Panenka není jen sběratelská věc nebo dekorace. Má úkol výchovný, terapeutický a rehabilitační. Výchovný je v případě, že se pořídí do domácnosti k dětem, naučí se díky ní chovat se hezky k miminkům, ideální je třeba pro jedináčky, kteří potom nejsou sobečtí. Terapeutický vliv se týká žen, které nemohou otěhotnět. Dokážu pracovat s energiemi, vkládám do panenek lásku a čistou energii a stává se mi, že ženy do roka po pořízení reborn panenky z mé dílny otěhotní. Dokonce už je předem varuji. (smích)
Čím to je?
Když si vezmou panenku do náruče, tak se napojí na energii, jež dokáže ženu uvolnit.
A není to spíše tím, že mají psychicky pocit, že už dítě mají a opadne stres, který s problematickým početím souvisí?
Ano, dokonce se doporučuje, aby reborn panenka měla svůj pokojíček, žena ji přebalovala, chodila s ní ven. Když tělo dostane pocit, že už jedno miminko má, bude snazší otěhotnět.
Tak to často bývá u žen, které adoptují první dítě a druhé za krátkou dobu počnou…
Je to podobné. Jak říkám, je to o té energii, ženy se přestanou stresovat a rozproudí se jim hormony.
Přímo na stránkách píšete o kočárkové rehablitaci, ta je s terapií také spojená?
Ano a úzce. Doporučuji ženám, aby chodily s reborn panenkami ven. A teď nemluvím jen o těch, které nemohou otěhotnět. Taková procházka s kočárkem je vždy veselejší než bez něj. Může tedy prospět osamělým ženám nebo ženám, kterým už odrostla vnoučata. Navíc se nemusíte bát, nikdo nepozná, že jde o umělé miminko.
Dělají se i nějaké srazy?
Ano, dělá se třeba kočárkování, kdy se majitelky reborn panenek sejdou a ukazují si nová miminka, povídají si a hlavně se prochází s kočárky. Zjistila jsem, že s kočárkem ujde žena mnohem delší vzdálenost, takže je to i zdravé.
Jsou to převážně ženy, které jsou samy?
Ne, ani já nejsem sama. Mám manžela, vnoučata. Nejde o zaplňovaní nějaké díry vzniklé od samoty. Jde prostě o zábavu. Víte, já jsem jako malá strašně ráda vozila miminka v kočárku, a potom jsem chtěla být porodní asistentkou. Navíc jsem byla dlouho učitelkou v mateřské škole, děti jsou zkrátka můj život.
Kdy si myslíte, že vlastnění reborn panenky přeroste v něco nezdravého?
I mezi sběratelkami se najdou ženy, které mají nějaké psychické onemocnění. Ty jsou na panenky upnuté a nejsou schopny připustit, že nejde o reálné miminko. Nezdravé je neuvědomovat si hranici mezi tím, co je živé, a co není. Naštěstí je takových žen úplné minimum.
Po jakých reborn panenkách je v poslední době největší poptávka?
Budete se divit, ale jsou to panenky s různými kožními defekty. Třeba s jizvami, pupínky, škrábanci. Ženy je hodně preferují, ale můj názor je, že si musí pořízením takové panenky něco kompenzovat. Třeba újmu z dětství. Já dělám jen přirozeně hezká miminka.
Tvořila jste i panenku jiné národnosti?
Ano, dělala jsem Číňanku. Pro paní, která se starala o čínské miminko v Čechách, a když se rodina odstěhovala, bylo jí po holčičce smutno, tak jsem vytvořila podle fotografie její „kopii“.
Myslíte, že o tom rodiče holčičky vědí?
Paní to neví. Nebyla to úplně přímo kopie, jen jsem vybrala podobu Číňanky.
Komu panenky ještě pomáhají?
Například starouškům v domovech důchodců, rozdávají tam radsot. Babičky a dědečkové jsou z nich přímo unešení a starají se o ně jako o opravdová miminka. Potom také pomáhám dvěma postiženým holčičkám. Letos budu podporovat Viktorii Peterovou, která potřebuje peníze na velmi nákladnou rehabilitaci. Na transparentní účet může přispívat každý, najdete ho na stránkách události letošní výstavy. Ta se ponese v duchu téma „Návrat k tradici“.
Více informací o reborn panenkách můžete zjistit ZDE.
Čtěte také:
- Marie: V převleku drakolygra jsem sama sebou. Furíci jsou i dospělí, hrát si může každý
- Srab nejsem, postavila jsem se i starším klukům mimo ring, říká boxerka Ptáčková (22)
Nový komentář
Komentáře
Z toho mám husí kůži. Je to strašidelné.
některé se mi líbí.. mám doma několik obyčejných panenek..občas se vnučky hrají
Paní je moc šikovná, panenka, kterou má v náruči je kouzelná, až na tu žlutou soupravičku. Podle mě je to koníček jako každý jiný, jsou velké modely aut, letadel, lodí a nevím čeho všeho na rádiové vlny, konají se v tom mistrovství republiky, Evropy, model stojí deset a víc tisíc. Vozit kočárek s panenkou je lepší, než mít stresy. Malým dětem stačí panenka šušu nebo bejby born, tuto panenku za tisíce s přírodními vlásky by mohly zničit.
Panenky jsou pěkné, ale jen pro děti.
Panenky jsou to nádherné a muselo dát hrozně práce je takhle krásné udělat. Jako dítě bych určitě po takové toužila. Bavilo mě vozit panenky v kočárku, takže vozit tam tu, co vypadá opravdu jako mimino, to bych si užila.
Ale jezdit s nimi v kočátku jako dospělý člověk, to mi přijde trochu divné. Sběratelství i chápu, ale dělat jim rodné listy, svůj vlatní pokojíček, přebalovat a nebo vozit venku v kočárku, to je vážně hodně zvlášní.
No, ale každého věc.
Mě se tyto panenky moc líbí, a fandím všem, co je mají jako svůj koníček a dokáží se skvěle, vzájemě bavit a užívat legrace. Život je přeci o radosti, zábavě a legraci, nejen o vážných věcech. A kdo se umí radovat, žije.
Sbírání reborn panenek je stejné, jako jiné sběratelství. A co pozoruji, tak i ti co sbírají známky, se vzájemně mezi sebou navštěvují. Nebo sbírání vláčků, autíček a jiných hraček, je také zábava pro určitou skupinu lidí. Tak proč hned tak odsuzovat? Asi se moc díváte na horory, ze kterých můžete mít noční můry 
. A ještě, když panenky pomáhájí, tak to je vůbec super! Jen tak dál!
Dodatek - chápu, že to ta paní musí propagovat - vydělává si tím, potřebuje odbyt. Ovšem nejzajímavější z toho všeho, co je na fotkách, je ta opice za její hlavou.
Za ta mimina bych nedala ani pětník, ale ta opice je úsměvná, jako dárek pro malé dítě by ušla.
Tak já nevím. Když byli mí potomci mimina, netrpělivě jsem čekala, až z toho vyrostou, a bude s nima nějaká rozumná řeč a pořízení.
Zejména pak až se naučí chodit, a nebudu se muset po světě tahat s objemným a těžkým kočárem. Nějak nenalézám pochopení pro to, že to někdo chce dělat dobrovolně kvůli panence. Že si schválně kvůli tomu pořídí panenku, aby se mohl "jako" starat o mimino a courat se venku s kočárkem. Naopak mi přijde, že bez kočárku je člověk méně limitován a může jít i do terénu, kde kočárek neprojede. A než abych panáčkovala kolem neživého předmětu, to bych si radši pořídila psa. 
Nebo ještě lépe milence. Z toho je aspoň zábava. 
Jako panenky jsou to krásné.Vypadají jako opravdová miminka.Taky jsem si jako dítě moc ráda hrála s panenkami a vozila ráda miminka. Ale že bych jako dospělá žena vyrazila s panenkou v kočárku ven?
mně to děsí, nejsem zastánce těchto panenek
Možna se to dá lecit
Tak trošku sci fi horor.
Jak se říká - proti gustu … Podle mne je to ale jeden z mnoha signálů, že současná společnost prostě není v pořádku.