Jak se kluk jako ty dostane k tomu, že dělá parkour? Přeci jen si myslím, že to stále není úplně známý sport.
Je to pravda, není to nijak zvlášť aktuální sport. Lidé mají s tímto názvem spíše spojené koně, ne to, co děláme my.
Většina mladých se k tomu v tuto chvíli dostane přes můj kanál, protože já s těmito parkourovými videi v Čechách prakticky začínal. Ale já sám se k němu dostal před jedenácti lety. Tehdy mě oslovil film Okrsek 13, francouzský film, kde hraje David Bell, zakladatel tohoto sportu.
Byl jsem navíc vždycky dost akční a chtěl jsem umět skákat přesně jako právě Bell. Začal jsem trénovat sám, bez nikoho a učil jsem se to tak trochu na punk.

Má parkour pravidla?
Jsou zde různé triky, ale jinak si člověk může dělat, co chce, se svým tělem. To je to hlavní, co parkour odlišuje od gymnastiky, která má striktní pravidla. V parkouru jsou nepsaná pravidla, jako třeba nedopadat na paty, protože to ničí páteř.

Jak jsi na taková pravidla tedy přišel ty sám, když jsi neměl žádného trenéra?
Zjistil jsem, že to bolí. 

Skákat ze střechy na střechu, to už je celkem adrenalin…
Když danou překážku nebo tedy střechu člověk skáče poprvé, tak to opravdu adrenalin je. Není na to totiž připravený a neví, co se stane. Ale jinak bych parkour jako adrenalinový sport nenazýval. Já mám vlastně vše natrénované. Vše je vlastně o tréninku, s tím se nerodíme. Musíme se vše učit.

Takže tvé začátky byly „pokus – omyl“?
Přesně tak.

Co byl tvůj největší úraz?
Nikdy jsem naštěstí neměl nic zlomeného. Ale jednou jsem si podvrknul krční páteř, a to bylo bolestivé a nepříjemné. A pak jsem spadnul ze dvou metrů přímo na zadek na beton. Další dva měsíce jsem nemohl trénovat a skákat.

Kdy se pro tebe stal parkour prací?
V roce 2013, kdy jsem si na vysoké škole uvědomil, že nechci ležet v knížkách a sedět na zadku. Rozhodl jsem se, že chci skákat a že chci být profesionální parkourista na plný úvazek. Založil jsem si živnost a začal jsem pořádat akce, kde jsem děti právě tento sport učil. Pak jsme s mojí mámou začali šít parkourové tepláky, o které byl neuvěřitelný zájem. Teď už mám dokonce firmu Enjoy the Movement. A v neposlední řadě je mojí prací Youtube kanál. Začal jsem točit tutoriály a návody pro fanoušky parkouru, to se rozrostlo do takové míry, že mám v tuto chvíli 744 000 sledujících.

Dá se v parkouru soutěžit? Myslím třeba na světové úrovni.
Parkour je stále pohybová disciplína a mix různých sportů, ale zatím se v něm nesoutěží. Hlavně už bych si netroufnul se se světovou špičkou poměřovat.

Proč?
Protože v dnešní době mají neuvěřitelné výkony i čtrnáctiletí kluci. Před deseti lety pro nás bylo neuvěřitelné, že někdo umí salto dozadu na rovině, dnes je to základní trik. Začátečníci teď mají laťku úplně jinde než my dříve.
Svět se posouvá, ale jinak bych už klidně řekl, že jsem tak trochu už senior.

Co na to, že jsi začal s parkourem říkali rodiče?
Samozřejmě se o mně báli. Ale z vlastní zkušenosti teď vím, že pokud mají rodiče doma dítě, které se nebojí a má minimální pud sebezáchovy, je jedno, na jaký sport ho přihlásí, vždycky může hrozit, že se zraní, půjdou totiž do věcí po hlavě. Ale proč je tedy v tom, co je baví, nepodpořit, že?

Proč by tedy rodiče měli dát na parkour?
Protože je to komplexní a všestranný sport. Vlastně jako kdysi Sokol. Celé tělo při parkouru cvičí a sílí. Díky parkouru pak bude dítě dobře připravené i na jakýkoliv jiný sport.
A vlastně děti parkour dělají přirozeně celou dobu – skáčou přes potoky, hrají si na babu, lezou po stromech, doma na skříně…

Předpokládám, že je parkour spíše sportem pro kluky, ale máš na trénincích i holky?
Na akcích nebo kempech mívám takových 10 % holek. Je jich samozřejmě méně, ale rozhodně jsou u nás vítané a moc rád holčičí parkour podpořím.

Dítě tě sleduje na Youtube a chce dělat parkour, jak se k tobě dostane?
Pořádám pětihodinové workshopy s trenéry a tréninky pro začátečníky. Občas se dokonce do tréninků zapojí i rodiče, a to je fantastické.

A jak takový trénink probíhá?
Základem je samozřejmě rozcvička – rozehřání celého těla a pak se učíme výlezy na překážky, výlezy, technika kotrmelců a salt, posilování těla… Vše kromě toho mohou trénovat i díky mému Youtube kanálu, který děti opravdu hodně sledují.
Často také cestuji po republice a pořádám pro děti hodně akcí a těší mě, že je to pořád hodně baví.

A chystáš nějaké další projekty?
Mám v plánu pořádat besedy o šikaně a dělat takovou prevenci. Protože já sám byl hodně šikanovaný a rád bych o tom mluvil veřejně. Tak snad se na to brzy najde prostor.

Také si přečtěte:

Reklama