Nový celovečerní dokument režiséra Víta Klusáka (mimojiné spoluautor snímků Český sen a Český mír) „Vše pro dobro světa a Nošovic“ s podtitulem „film o poli, na kterém rostou auta“ přichází do kin právě dnes, tedy ve čtvrtek 17. února.
Jak a proč snímek vznikl, to se dozvíte z úst režiséra Víta Klusáka a hlavního protagonisty, bývalého montéra v Nošovicích Ondřeje Franka v následujícím rozhovoru...
Trailer
Rozhovor s režisérem Vítem Klusákem
Co vás přimělo vydat se s kamerou do nejodlehlejších koutů ČR - do Nošovic?
V Respektu jsem narazil na článek Jáchyma Topola, byla to reportáž, ve které líčil atmosféru v rozhádaných Nošovicích - výkupy byly čerstvě dokončeny a část Nošovjanů nemohla přenést přes srdce, že se z pole uprostřed jejich vsi stane průmyslová zóna. Že zelí a brambory vystřídají auta. Na fotografii byl nějaký muž v nezvyklém klobouku a v článku říkal, že „pole bylo srdce vesnice a to teď skončilo a Nošovice jsou mrtvé“. Sehnal jsem si víc informací a do Nošovic se krátce na to i vydal.
Čím vás ten příběh zaujal, že jste se do Nošovic vracel po čtyři roky?
Asi nejpřesněji to v jednom fejetonu o nošovické kauze vyjádřil Ivan Hoffman - bída samozřejmosti. Bída samozřejmosti, se kterou se celý ten příběh odehrál. Samozřejmost, se kterou naši politici vítají nadnárodní koncern a za nesmírných ústupků ho zvou na zelenou louku. Samozřejmost, se kterou se násilí na společenství jedné vesnice ospravedlňuje tzv. veřejným zájmem. A konečně samozřejmost, že chrlit auta je dobrá věc.
Bylo by podle vás správnější, kdyby automobilka v Nošovicích nestála?
Rozhodně by to bylo správné: továrny na zelenou louku jednoduše nepatří. Staví se tam jen proto, že je to tak pro investory levnější. A pak jsou tu výhrůžné anonymy - někteří z majitelů svou část pole prodali jen proto, že se báli o život svůj nebo svých blízkých. Politici této atmosféry strachu zneužili. Poslali do obce policejní hlídky - i ti nejzatvrzelejší se lekli a podepsali. Pan Havlas z Nošovic říká, že pak celý večer „brečel ve sklepě“. Přirovnává to celé ke kolektivizaci v 50. letech, při které to pole brali jeho tatínkovi komunisti. „Je to pořád to samé... Sice za to tentokrát zaplatili, ale nic se nezměnilo - zase nás donutili. Úplně stejně jako tenkrát.“
Jak rozumíte tomu, že nakonec všichni povolili a podepsali i ti nejzatvrzelejší odpůrci stavby?
Svou velkou roli sehrála lhostejnost - lidé se po 40 letech v komunismu odnaučili angažovat ve věcech veřejných, nezajímají se o to, co se děje na jejich obecním zastupitelstvu, natož v parlamentu. Kolik Nošovjanů mi říkalo, jak byli zaskočení, když se rozkřiklo, že na obci odhlasovali průmyslovou zónu v samém srdci vesnice. Vůbec netušili, že se něco takového chystá!
Kolik času jste v Nošovicích se štábem strávili?
Zpočátku jsem tam dost času strávil sám, vracel jsem se co čtvrt roku většinou na týden. A se štábem jsme tam prožili takřka celé léto 2009 a pak se ještě přibližně šestkrát vrátili. Dohromady 60 natáčecích dní.
Jak se vám podařilo proniknout do automobilky?
Myslím, že se domnívali, že to píárově ukormidlují. Už jsem se setkal s tím, že tyhle velké firmy a jejich představitelé často sami nevidí, co je na jejich fungování strašidelného, a dokonce zdobí své areály obřími nápisy typu Společně vytváříme budoucnost, aniž jim dochází, že tenhle výkřik nic neříká o povaze a kvalitě té budoucnosti. Lidé tu nesedí v kancelářích, ale v tzv. open-space hale schovaní v takových šedivých kójích, chodí se v šedomodrých uniformách, montéři na lince mají 54,5 vteřiny na svůj stále tentýž úkon, v obří montovně znějí ze všech stran takové syntezátorové melodie, jež ohlašují, že se robot brzy pustí do práce, a tiskový mluvčí se chlubí, že z celé původní krajiny zachovali ostrůvek sedmi lip, protože v nich dříve stála boží muka, tak jim bylo trapno je kácet, nebo rozsazovat.
Co se stalo s Ondřejem Frankem, který byl z továrny vyhozen mimojiné i proto, že si vám stěžuje na šikanu v Hyundai?
Ondra se nám přihlásil sám, když nás viděl s kamerou v továrně. Hned na první schůzce jsme ho upozorňovali, že pakliže ve filmu vystoupí, riskuje zaměstnání, ať si to dobře rozmyslí. Řekl, že na práci v automobilce není existenčně závislý a že nedokáže mlčet, když vidí, jak se s lidmi v Hyundai zachází. Poslední kapkou bylo, když jsme ho natočili, jak si pod každým autem stoupá na špičky na obtížné pozici na lince, kam byl přemístěn za trest, protože nechtěl chodit na dobrovolné přesčasy. Přistihli nás tam jeho nadřízení a Ondra byl krátce na to vyhozen. Vtipné je, že Ondra svým neslavným vyhazovem otrokářskou situaci v Hyundai nakonec skutečně změnil: krátce na to v továrně proběhla spontánní půldenní stávka, díky níž se věci daly do pohybu, a vedení Hyundai se muselo zavázat, že svoje praktiky vůči zaměstnancům přehodnotí.
Zkusil jste si šlapat zelí?
Nemám patřičná zdravotní vyšetření, abych mohl pracovat v potravinářském průmyslu, a pan Černý, šéf zelárny, je na tyhle pravidla ras. Ale dovolil mi okopávat, a to mě bavilo moc - je to totiž typ práce, kdy za sebou hned vidíte smysluplný výsledek, což se o filmu tak jednoznačně říct nedá.
Překvapil jste při práci na tomto filmu něčím sám sebe?
Porušil jsem veškerá svá předsevzetí, která souvisejí především s filmem Český sen, a kvůli nošovickému filmu jsem natočil reklamu... víc ale prozrazovat nebudu, snad jen doporučení, aby diváci neodcházeli před koncem titulků...
Rozhovor s Ondřejem Frankem, bývalý montérem automobilky
Jak dlouho jste v automobilce Hyundai pracoval a na jaké pozici? Bavila vás ta práce?
V Hyundai jsem pracoval zhruba 1,5 roku na různých pozicích, nejdéle asi na pozici rychloopravář lehkých závad na autech, které právě sjely z linky. Ale během této práce mě občas nadřízení poslali za „odměnu“ na linku na nejtěžší pozice na hale, kde jsem potil krev kvůli svému upozorňování na to, že ve fabrice není všechno v pořádku. Co se týče práce, tak to mě bavilo, protože auta jsou můj život, ale někteří lidi mi mou práci uměli pěkně osladit.
Na filmaře, kteří v Nošovicích natáčeli, jste se obrátil s tím, že montéři jsou svými nadřízenými šikanováni. Jak se to konkrétně projevovalo? Jaké ústrky jste zažil na vlastní kůži?
Předem bych chtěl říct, že se jednalo o soustavné, neustálé drobné provokace mé osoby ze strany nadřízených, což je dlouhoudobě těžké zvládat. Ale netýkalo se to jenom mě, viděl jsem, že takhle bylo zacházeno i s ostatními. Jednalo se především o dlouhodobě povinně nařizované přesčasy, které se tvářily, jako že jsou dobrovolné. Na tyto přesčasy jsme museli chodit i dva měsíce v kuse. Rychlost linky byla závratná a někteří lidé to prostě nevydrželi a kolabovali, nebo alespoň brali léky proti bolesti, aby to nějak zvládli. Linka v Nošovicích jede o třetinu rychleji než v jiných závodech Hyundai, a přitom se tu pracuje za směšné platy (10 tis. Kč čistého). Lidé nesměli podle potřeby odcházet na toaletu, a když byla pauza, tak to bylo šílené: jenom si to představte - 400 lidí na 12 záchodů. Taky nás dost trápil zákaz pití na linkách. To je jen krátký výřez toho, co se dělo a děje v Hyundai. Představte si, že dotahujete šrouby na 400 autech za den a jeden jediný šroub dotáhnete nedostatečně. Za to následovalo seřvání nadřízeným, vytýkací dopis, a tím ztráta prémií ve výši 6000 Kč. Nebo když bylo náhle změněno místo na kouření, lidé si toho nevšimli a už odpoledne jim byly rozdány vytýkací dopisy, že kouřili na nevyhrazeném místě.
Mně osobně se přihodilo to, že když jsem byl ještě na lince, byl jsem napaden nadřízeným, jen protože jsem nesouhlasil s tím, že děláme v kuse jednu práci i dva týdny. V zákoníku práce je uvedeno, že po každých dvou hodinách se musí měnit pozice kvůli tomu, aby člověk z té jednotvárné práce nezblbnul. Nebo později, když už jsem byl na úseku zvaný repair, tak byl určený člověk, který za náma celý den stál a buzeroval nás, ať děláme rychleji a ať se neflákáme. Vydržel jsem to dva týdny a poslal jsem ho někam a hned jsem šel za trest na linku. Připomenul se mi asi nejhorší zážitek v Hyundai: při otevírání fabriky přiletěl syn nejvyššího šéfa Huyndai. Na konci směny byly připraveny koridory k šatnám, ve kterých jsme museli jít jako ovce a on si nás prohlížel, bylo to absolutně nedůstojné.
Za těmi silovými praktikami stojí Korejci, nebo Češi?
Jednoznačně za to, co se děje v Hyuindai a přidružených firmách, můžou čeští manažeř, ale i ti jen plnili povely korejského vedení, které bylo rádo, že tam má režim jako v pracovním táboře. Jen pro osvětlení - oblíbený slogan manažerů zněl: „Zákony ČR končí za branami Huyndai."
Obrátil jste se na odbory? Pomohly vám?
Ano, obrátil, ale nepostavily se za mě, neudělaly nic proto, abych zůstal zaměstnancem Hyundai. Ale už předtím, když jsem viděl, že ve je firmě spousta věcí v nepořádku, kontaktoval jsem své nadřízené, potom odbory, a když ani tam mě nevyslechli, skončil jsem u pana Klusáka a jeho kamery.
Film Vše pro dobro světa a Nošovic jste viděl na předpremiéře ve Frýdku-Místku. Co mu říkáte? Proč by se diváci měli na tento film vydat do kina?
Tohle je otázka pro nezaujaté diváky a nevím, jestli na ni budu umět dobře odpovědět. Myslím si ale, že každý se v tomhle filmu může najít, to je jeho největší síla. Každý se může vžít do role těch lidí a zeptat se sám sebe, jak by se zachoval. Na předpremiéře ve Frýdku-Místku byla skvělá atmosféra a pokaždé bylo vyprodáno a po filmu následovala vášnivá debata. Myslím si, že je dobře, že takový film mohl vzniknout a podařilo se ho dostat před diváky. Na to, jaký je ten film, ať si udělá každý názor sám.
Nelitujete, že jste byl vyhozen právě kvůli svému otevřenému výstupu před kamerou? Mám na mysli tu scénu, jak si musíte stoupat na špičky.
Nelituju toho a nikdy toho litovat nebudu. Ale lituji toho, že jsem se nechal hloupě donutit k podepsání výpovědi dohodou.
Sledujete, jaká je situace v továrně dnes? Zlepšilo se to?
Situaci v Hyundai sleduji neustále díky kamarádům, se kterými se o problémech bavíme. Nezměnilo se tam nic a doneslo se ke mně, že je to tam ještě horší, než to bylo. A to, že přidali pár stovek na výplatu, nezmění nic, že se k lidem chovají jako k lidským strojům.
Je pravda, že zvažujete do automobilky Hyundai znovu nastoupit a angažovat se v odborech?
Ano, to je, rád bych se znova dostal do fabriky a do odborů, Chtěl bych přispět k tomu, aby se tam situace konečně zlepšila. Jo, a ještě bych chtěl poděkovat Vítovi Klusákovi, že měl se mnou trpělivost a věřil mi.
Vše pro dobro světa a Nošovic
- Scénář a režie: Vít Klusák
- Producenti: Vít Klusák a Filip Remunda, vedoucí produkce: Tereza Horská
- Produkce: Lucie Pascu, koproducenti: Česká televize a Avion Film
- Kamera: Jakub Halousek, střih: Janka Vlčková, výtvarník: Radim Peško
- Zvuk: Václav Flegl, Michal Jílek, Michal Gábor a David Nagy, hudba: DVA
- 82 min., barevné, formát: 35 mm a DCP
Nový komentář
Komentáře
A ještě mě tady prudí "výpověď dohodou", z toho by se každý právník osypal. Buď podepsal dohodu nebo výpověď, pro každou formu je jiný § a jiné důvody a důsledky.
femme — #3 Ne, jen má svůj úhel pohledu. Třeba to jak píše, že něco připomínkoval vedoucímu. Korejci prostě mají svůj systém řízený, který je všude stejný, pokud má někdo připomínky, není čas je řešit na pracovišti řečmi. Známý z lakovny se taky naštval, sepsal je, k nim dodal návrhy řešení a pak ho za to dokonce povýšili, protože uznali, že používá hlavu. Je třeba říct, že Korejci jsou jen ve špičkovém managmentu a jestli se tam k obyčejným zaměstnancům chovají jako k dobytku, tak to nejsou Korejci, ale Češi, kteří si své pravomoce vedoucích vysvětlují po svém.
Japina — #2 mentalita nementalita, tady nejsme v Koreji
myslíš si, že si O.Franek vymýšlí?? 
Ještě jsem chtěla napsat, že Korejci to je prostě jiná mentalita a ta přišla do firmy s něma. Když v Mošnově přistává letadlo s vedním Hundai, je na stojánce červený koberec a Korejci stojí v hlubokém předklonu už od momentu, co se letadlo objeví v dohledu, až do chvíle, kdy je někdo z vedení při výstupu osloví.
Nedá mi to. Pocházím kousek od Nošovic. A díkybohu za tu fabriku. Před MD jsem pracovala na úřadě práce. ZD Nošovice se nás každý rok na jaře obracelo s požadavkem asi 15 míst dělnic na okopávání zelí a pak zas na podzim na zpracování zelí. I těch 15 míst bylo kunšt obsadit, protože o tu práci zájem nebyl, nebo uchazečky nastoupily a druhý den byly na marodce. Nakonec si družstvo pomhlo samo a začalo zaměstnávat Slovenky, které makaly bez řečí. Takže ty ženy ve spotu, kterak okopávají asfalt, mě vážně baví.
Fabrika je obrovská, ale vlastně ji uvidíte, jen když vylezete někam na kopec - třeba na Prašivou, jinak pojedete vedle po dálnici a vůbec si jí nevšimnete. Automobilka zaměstnala stovky lidí - jistě mzdy nemají nad průměrem (ale je to také více, než těch uváděných 10 tis.), ale mají práci, dělají se tam opičárny (když tam můj taťka pracoval u firmy, která sázela stromy, musel každý den zalít i viditelně uschlý strom, protože Korejec, který jeho práci kontroloval, mu to přikázal). Je to normovaná pásová výroba, ale to třeba v pivovaru, který je hned vedle, je také. Každý má možnost volby. Ale rozhodně ty hektary, nikdy neživily tolik lidí, jako teď.