Foto: archiv Petra Fejka

Kdybyste byl zvíře, jaké by to bylo?
Kdybyste věděla, kolik je ve mně skrytých různých zvířat, ani byste se mnou tento rozhovor nedělala.

Začínám mít trochu strach. Co tedy alespoň po vzhledové stránce?
Já jsem u nás v zoo vždycky obdivoval gorilího samce Richarda. Ovšem o tom, že bych se mu mohl po jakékoli stránce vyrovnat, si mohu nechat jenom zdát.

On by zase nemohl řídit zoo nebo rozhodně by v tom nebyl tak dobrý. Co z dnešního pohledu považujete za svůj největší úspěch?
Z těch konkrétních událostí je to narození Moji, první gorily narozené v ČR, a vybudování Pavilonu indonéské džungle, tehdy největší stavby pro zvířata u nás. V obecné rovině pak nárůst návštěvnosti Zoo Praha z 0,4 na 1,3 milionu lidí ročně a zvýšení její společenské prestiže.

Máte pocit, že zvířatům rozumíte?
Pouze v míře adekvátní třinácti rokům ředitelování v zoo.

Mnoho aktivistů by zřejmě řeklo, že jim rozumět nemůžete. Jak byste před těmi, co proti zoologickým zahradám bojují, obhájil, že máme právo zavírat zvířata do výběhů a pavilonů?
Nejsem zoolog, takže se dokážu na zahrady dívat s nadhledem a pochybnostmi. Rozhodně nepatřím k jejich zapřisáhlým zastáncům. Věřím ale, že když se dělají rozumně a dobře, mohou světu zvířat a přírodě pomoci. Vedle ochrany ohrožených druhů je to zejména možnost ovlivňovat masy lidí. Podmínkou toho všeho ale je, že dávají zvířatům co nejpřirozenější podmínky k životu. Což uznávám, že jde u některých druhů jen velmi těžko a raději bych je v zoo vůbec nechoval. Např. takové slony, lidoopy nebo velké šelmy.


Foto: archiv Petra Fejka

Právě tato zvířata se ale v zoo těší velké popularitě. Tohle asi není téma na jeden rozhovor…
Určitě je to na dlouhou debatu. Můžu jen říct, že každý živočišný druh chce být svobodný a žít si po svém. K tomu byl stvořen a nadán řadou originálních schopností a instinktů, jak žít a přežít. A také jak být součástí nějaké celkové přírodní rovnováhy ve své domovině.

Jak by podle vás měla vypadat zoo v roce 2050? Měla by se více digitalizovat, přibýt virtuální realita a podobně? Nebo je důležité za každou cenu zachovat ji v takové formě, jako je dnes?
Zoo bez neustálého vývoje nemá smysl, protože se neustále vyvíjí i citlivost lidí vůči zvířatům a jejich chovu v zajetí. Co bylo v zoo běžné před 50 lety, je dnes nepřijatelné a se stejným posunem můžeme počítat i v budoucnosti. Že by to ale vedlo k její virtualizaci si nemyslím. Už dnes jsme obklopeni virtuální realitou natolik, že by lidé do zoo vůbec nemuseli chodit. A přesto chodí víc a víc. Protože jim víc a víc chybí přímý kontakt s živou přírodou. Budoucnost zoo je podle mě ve zlepšování podmínek pro chovaná zvířata. Ubude počet chovaných druhů. Zato tam nepoznáte, že jste v zoo, jak se budou podmínky podobat těm přirozeným.

Kniha Jak se dělá zoo je od 20. 12. na trhu, ovšem jen v omezené míře na e-shopu www.petrfejk.cz. Do běžné distribuce bude nasazena, až se zase otevřou knihkupectví. Sám autor říká, že nejde o obvyklou četbu, na jakou jsme u tohoto žánru zvyklí. Nenajdeme v ní jen veselé příhody o zvířátkách, ale hlavně přímý, nezkreslený pohled do útrob zoo a boje za její kvalitu. Včetně odvrácených stránek provozu a chovu zvířat v zajetí. Jde o výjimečné čtení psané srdcem. O těžkých začátcích, o povodni a o tom, jak se ze staré zoo stane jedna z nejkrásnějších na světě. S 350 stranami s ilustrací Tomáše Hřivnáče.

Budeme se jednou chodit dívat na většinu zvířat jen do zoo?
Ve vzdálené budoucnosti věřím spíše rezervacím a chráněným územím přímo tam, odkud zvířata skutečně pocházejí. Ale možná je to jen holá utopie.

Co kdybychom začali zvířata běžně klonovat?
Klonování zvířat je pro mne nepřijatelný, absurdní způsob ochrany přírody. Je sice neuvěřitelné, co všechno člověk dokáže. Ve vztahu k přírodě by ale bohatě stačilo, kdyby se při jejím ničení dokázal aspoň trochu krotit.

Máte strach o budoucnost naší planety?
Mám. Jsem dokonce skeptik. Jsem přesvědčen, že lidská rozpínavost povede až k nějaké globální katastrofě. Populační, klimatické, vojenské nebo jakékoli jiné. Neskončí to tu dobře. 

Pojďme na chvíli přejít od zvířat k vaší divadelní roli Jamese Bonda. Ve vašem podání nejde o Jamese, jak ho známe, ale spíše o agenta, o kterého už nikdo moc nestojí. Nebojíte se něčeho takového? 
Ne. V mém věku už je to realita.

Jste skromný. Životních rolí jste měl mnoho, student literatury, učitel, manažer vlastního klubu, ředitel zoo, herec… v jaké jste se cítil nejlépe?
Upřímně, v každé. Každá byla jiná a vždy jsem jí dával maximum. Zoo jen měla tu výhodu, že byla nejviditelnější a jejích výsledků mohl využívat největší okruh lidí.

Co je podle vás klíčem k úspěchu?
K úspěchu vede celá řada vlastností a dovedností a to tajemství je právě v jejich přiměřené kombinaci. Být otevřený a upřímný je však vlastnost, která obecně pomáhá jakékoli lidské činnosti a korektním mezilidským vztahům. V práci i v soukromí.

Nechtěl byste si založit třeba vlastní mini zoo?
Měl jsem v úmyslu vybudovat v Čechách originální zábavní park. Covid mi ale zkřížil plány. Vlastní zoo určitě nezaložím. Je jich tu dost. Ale může se stát, že ještě nějaké zoo v něčem pomohu. Nebo přijmu nějakou nabídku, které naštěstí stále přicházejí. V této chvíli se ale plně věnuji uvedení své knihy na trh a její distribuci. Dělám si vše sám, takže je s tím plno práce.

Reklama