Vaše dcerka teď v květnu oslaví první rok. Chystáte velkolepou oslavu?
Ráda bych oslavila její první rok, ale nevím, zda budeme v květnu stíhat. Budeme s jejím taťkou na soustředění, a hned jak přijedeme, máme o víkendu zase Sportovní kemp pro děti. A ten další víkend má taťka závody. Oslava tedy bude, ale nevíme, kdy. Velká ale určitě moc nebude. Nejsme na takové ty oslavy na “americký” způsob. (smích)

Kdybyste to měla shrnout, jaký to byl rok?
Náročný. Bylo období, kdy se Evelin budila co hodinu. A ve čtyři ráno byla vzhůru. Naštěstí to trvalo jen tři měsíce. A ono to nikdy nebude lehké. Není to jen o spánku. Je to o tom postarat se o dítě, jak nejlépe umíte. Dát mu to nejlepší a dobře ho vést.

Není to někdy větší dřina, s dítětem, než vrcholový sport?
Nemyslím si. Pro mě bylo daleko těžší sportovat. Teď je to těžší spíše psychicky. Ale pak se podíváte na malou a vše je zapomenuto.

Jaká je vlastně Evelin?
Hodně živá, takže se opravdu nenudím. Položím ji někde, otočím se a ona je někde úplně jinde.

Za jak dlouho po porodu jste se jako bývalá profesionální sportovkyně vrátila zpět do formy?
Něco málo jsem začala dělat asi půl roku po porodu. Mé tělo potřebovalo osm měsíců, aby se vzpamatovalo a vrátilo se zpět do formy.

Sportovala jste i v těhotenství? A co byste, co se pohybu v tomto období týče, poradila ze své zkušenosti ženám, které otěhotní?
Neudělala jsem pohyb navíc. Cítila jsem, že si musím po skoro dvaceti letech dřiny odpočinout. Proto jsem jen ležela a jedla a jedla, až jsem přibrala 22 kilogramů. (úsměv) Jestli chtějí maminky cvičit, vždy musí poslouchat své tělo. A někdy méně znamená více.

Jak se dnes udržujete v kondici?
Bohužel nestíhám úplně cvičit, pokud neberu jako sport utíkání za malou, zvedání jí a tak podobně. Ale začala jsem u nás na vesnici trénovat maminky, takže tohle je taky pohyb navíc. (smích)

Takže se vám teď bez vrcholového sportu nežije špatně? Musela to být asi veliká změna, najednou nemuset pořád trénovat.
Vrcholový sport mi vůbec nechybí. Už jsem byla na hraně, kdy bych asi stejně skončila. Prostě už tam nebyla ta radost. Ráda se na atletiku dívám, ale už do ní nepatřím. Předala jsem žezlo mladším nadějím, které musí ukázat, že nic není zadarmo. (smích)

Už jste se zmínila o tom, že vedete cvičení pro maminky s dětmi. O co přesně jde a proč jste se do toho pustila?

Původně jsme byly tři s tím, že se budeme občas chodit hýbat. Jenže jakmile jsem viděla, co všechno dělají špatně, a že je musím hodně opravovat, rozhodla jsem se jim pomoct. Rada bych to rozjela i v Praze. A třeba se tím i jednou živila. Tréninky nemám postavené jen na chůzi… Ráda s mamkama cvičím, zpevňuji a prokládám to zdokonalováním fyzičky. Zatím mám skvělé odezvy a jsem za to ráda. (úsměv)

Nejste jakožto bývalá vrcholová sportovkyně na maminky moc přísná?
Asi ano. (smích) Adam (snoubenec Adam Sebastian Helcelet, český reprezentant v desetiboji, pozn. red.) říkal ať se mírním, že nejsou zvyklé... Ale ony jsou skvělé a vše zvládají.

Jste také ambasadorkou Sazka Olympijského víceboje. O co jde?
Sazka Olympijský víceboj (školní, sportovní projekt Českého olympijského výboru a Sazky, pozn. red.) pomáhá zapojit děti do sportu. Ukázat jim jejich vlohy. Unikátní je tento projekt v tom, že se do něj může zapojit kterákoliv základní škola nebo víceleté gymnázium v České republice. Do těch vybraných pak přijede Olympijský výbor se svým týmem a s některým ze sportovců, kteří jsou ambasadory. Já se ambasadorkou stala proto, že ráda pomáhám rozhýbat dnešní děti a mládež. Určitě je důležité motivovat je k pohybu.

Takže i vy jezdíte přímo do škol?
Ano, když mi to malá dovolí, jedu projekt podpořit do školy jako osobnost.

Říká se, že dnešní děti mají pohybu nedostatek. Co byste poradila rodičům, jak zájem dětí o pohyb zvýšit?
Právě rodiče jsou ve vztahu dětí ke sportu tím nejdůležitějším faktorem. Pokud děti k pohybu nepovedou, my toho tolik nezmůžeme. Musí s dětmi sami sportovat. Jezdit na výlety na kole, chodit na túry, plavat a tak dále. Inspiraci, kam vyrazit, můžou najít na www.sportvokoli.cz. Jakmile děti uvidí, že pohyb je zábava, nebudou k němu mít odpor. Formou zábavy se snažíme děti zapojit do pohybu i v Kempu vítězů, který s partnerem vedeme.

Já vím, že je na to asi ještě brzy, ale máte v plánu vést ke sportu i svou dceru? Už u ní spatřujete nějaké pohybové nadání?
U Evelin to zatím vypadá na nějaký úpolový (bojový, pozn. red.) sport. (smích) Určitě ji budeme vést ke sportu. Bude ale na ní, aby si vybrala. Rozhodně ji ale nebudeme nutit do vrcholového sportu, pokud sama nebude chtít.

Už v těhotenství jste zmiňovala, že váš partner bude chtít v plození dětí pokračovat do té doby, než přijde na svět syn. Pořád toto rozhodnutí trvá? Kdy se tedy Evelin může těšit na sourozence?
Myslím si, že už to trochu přehodnotil. (smích) Určitě budeme chtít pro Evelin sourozence. Počkáme ale až po Olympijských hrách v Tokiu, aby se nám tatínek nezbláznil. (smích)

Už je to také více než rok, kdy vás partner v přímém televizním přenosu velmi romanticky požádal o ruku. Jak to vypadá se svatbou?
Svatba bude za dva měsíce. Už je tedy za rohem. (smích)

A jaká bude? Jste takzvaný „svatební“ typ, nebo to berete střízlivě?
Já uvažovala o menší svatbě, ale Adam chce velkou. A kdo vyhrál? Já určitě ne. (smích) Ale bude to svatba na pohodu. Neřešíme barvy, oblečení, nic. Prostě chceme, aby si to lidi užili, a my se nestresovali. (úsměv)

Čtěte také:

Reklama