Lukáš si s partnerem děti vždy přáli, ale k definitivnímu rozhodnutí najít si náhradní matku dospěli po deseti letech vztahu.

Lukáši, zajímalo by mě, jak dlouho takový proces, kdy se z dvou mužů stanou tátové, může trvat? Od prvotního rozhodnutí až po chvíli, kdy máš v náruči dítě?
U nás to bylo docela dlouho, přibližně tři roky. My jsme na to ale netlačili, byli jsme v té době asi jediný pár, který tímto způsobem o děti usiloval. Nevěděli jsme tehdy o nikom, kdo by měl dítě nebo děti z náhradního mateřství a ještě ze zahraničí. Takže jsme si museli vše zjistit sami. Až postupem času jsme poznali víc takových rodin z Evropy i tady v ČR.

Vaše děti porodila náhradní matka v USA, kde je to v některých státech naprosto běžné a legální. Jak jste se dostali k této možnosti „pořídit“ si děti tímto způsobem?
Podotýkám, že náhradní matce, která nám dvojčata odnosila, říkáme teta. Přeci jen náhradní matka je takové zavádějící. I děti ji znají jako tetu. Ale abych odpověděl na otázku, všimli jsme si inzerátu v jednom americkém magazínu, kde inzerovala agentura zprostředkovávající náhradní mateřství. Takže jsme ji kontaktovali napřímo a měli s ní dlouhý telefonát přes oceán.

Následující proces byl jaký?
Ve zkratce, vyplnili jsme formuláře, letěli do USA na osobní pohovor, složili peníze na vázaný účet, a pak čekali, až pro nás agentura objeví ideální náhradní matku. Je to navíc tak, že náhradní matka neposkytuje i svoje vajíčka, ale jsou do ní vložena oplodněná vajíčka od dárkyně, kterou jsme si vybrali my sami. Když už bylo vše domluveno, cykly obou žen byly sladěné, nastalo klasické IVF (umělé oplodnění) a pak jsme čekali, jak to dopadne. Měli jsme velké štěstí, že nám to vyšlo na první pokus, což není úplně běžné, a navíc jsme čekali dvojčata!

Většina lidí si představuje náhradní matku jako ženu, která to děla jen pro peníze.
Tak to ale není a od toho je dobré mít právě agenturu, která na tyhle věci velmi striktně dohlíží. Je to docela dlouhý proces, než schválí uchazečku jako náhradní matku. Měla by to být žena ideálně kolem 30 let, která již matkou je a nepochází ze sociálně slabých poměrů. Samozřejmě nesmí kouřit ani žít v domácnosti s kuřákem, nesmí mít např. rizikové pracoviště, podstupuje řadu psychologických a zdravotních testů... Samozřejmě, že náhradní matky si za to zaslouží finanční kompenzaci výdajů s těhotenstvím spojených, nebo např. ušlou mzdu, pokud musí zůstat doma. Není to „jen“ těch devět měsíců těhotenství, je to delší proces. Většinou si pak zaplatí například další studium pro sebe nebo pro své vlastní děti, umoří kus hypotéky nebo ty peníze třeba na něco velkého šetří.

Věděli jste důvod, proč vaše náhradní matka se rozhodla odnosit dítě právě vám?
Ano. Sdělila nám, že už dlouho chtěla takto pomoci, protože ve svém okolí má hodně homosexuálních párů. Brala to jako dobrý skutek, jako něco opravdu výjimečného, co může v životě udělat pro někoho jiného. Zároveň jí přišlo skvělé, že jsme pár z Evropy, kde nikdy nebyla. I celá její rodina, kterou jsme poznali, ji v tom podporovala.

Jaká uplynula doba od porodu, kdy jste si odváželi svá dvojčata?
Rodiči se stanete ihned, vše bylo předem potvrzeno soudem. Jde to opravdu rychle. Následně jsme čekali asi 14 dní na vyřízení pasů a jiných dokladů potřebných k odcestování. Děti byly zdravé a chtěli jsme být i co nejdříve doma.

5b7a76c152f4eobrazek.pngIlustrativní foto: Shutterstock.com

Byl problém tady v ČR sehnat dětskou lékařku?
Měli jsme předem vyhlídnutou pediatričku. Té jsme vše vysvětlili ještě před porodem, ona nám jen odpověděla, že to, že jsme gay rodiče, jí je docela jedno, že ji jde hlavně o děti. Je skvělá a dodnes je to naše rodinná lékařka.

Našel se někdo ve vašem okolí, kdo by vám tento krok rozmlouval?
Pár lidí se našlo, paradoxně většinou z gay komunity. Nechápali, že si chceme takto „komplikovat“ život. Vždycky jsem chtěl mít děti a mohly by být klidně i z dětského domova, nemám nepřekonatelnou touhu mít potomka vlastní krve. Dokonce jsme ještě před tím usilovali o svěření dítěte do náhradní péče, ale v té době (rok 2009) to bylo v podstatě nemožné a žádné dítě by nám nesvěřili. A bohužel např. adopce nefungují do dneška.

A co děti, jak vnímají, že mají dva tatínky? Řekli jste jim o všem?
Myslím si, že to vnímají normálně. Vědí, že je milujeme a to je to nejdůležitější. Samozřejmě, že znají svůj příběh. Vědí i o své tetě – náhradní matce. S tou jsme v kontaktu, doufám, že se brzy za ni i s dětmi podíváme.

Pro některé lidi může být výchova dětí gay párem nepochopitelná, nechodí za tebou děti s tím, že se jim ostatní děti třeba smějí?
To ne, spíš jejich vrstevníci třeba zatím nechápou, jak je možné, že mají dva tatínky, kde je jako maminka, jak se narodily atd. Před svými dětmi nemáme tajemství, takže jim vždy vše ochotně vysvětlíme. Chceme, aby znaly svůj příběh. Není zač se stydět nebo si něco vymýšlet.

Ty jsi vyrůstal s otcem i matkou, vnímáš nějak rozdíly výchovy dvou otců?
Ne. Myslím, že děti potřebují cítit bezpečí a že je tady někdo jen pro ně, když to potřebují. Nikdo se nestane skvělým rodičem přes noc. Je to stav, do kterého vrostete spolu s těmi dětmi. Je to o tom, jak moc je posloucháte, jak moc času jim věnujete. Den za dnem. Myslím, že na pohlaví rodiče nutně nezáleží. Je to stále takový zažitý úzus, matky zůstávají doma na rodičovské a starají se o děti, otcové vydělávají a živí rodinu a tudíž jsou s dětma mnohem míň. Já jsem byl s dvojčaty 3,5 roku doma, prostě jsme se tak domluvili. Nelituju toho, ani už vlastně nevím, jak jsem to mohl zvládnout třeba skoro rok pořádně nespat...

Teď jsou ještě děti malé, ale jsi připravený na to, až dcera vyroste a bude potřebovat řešit takové ty klasicky ženské věci?
Rozhodně já nebudu a nechci být ten, kdo jí bude tyto záležitosti vysvětlovat, když jsem si tím sám neprošel. Pro dospívající dívku je vždy lepší si popovídat o tom s někým, kdo už má ty zkušenosti. Buď to bude moje maminka, švagrová nebo třeba kamarádka.

Oba muži se o svá dvojčata vzorně starají. Děti jsou pro ně tím nejdůležitějším, co ve svých životech mají.

Čtěte také:

Uložit

Uložit

Uložit

Reklama