Rozhovor: Je systém péče o duševní zdraví dětí a mladistvých dostačující?

Jaké jsou podle vás hlavní příčiny toho, že se stále více dětí a mladistvých potýká s psychickými problémy? Myslíte, že to může být dáno jen tím, že se o těchto tématech dnes více mluví?

Aktuální situaci bychom měli vnímat v širším kontextu. Fakt, že se o tématech duševního zdraví dnes více mluví, vnímámjako preventivní faktor a jakýsi začátek dodávání společenské odvahy začít si vůbec připouštět psychické potíže u dětí a adolescentů. Jsem přesvědčena o tom, že velký vliv na psychiku dětí měl dlouhodobý lockdown při pandemii koronaviru, kdy děti byly dlouhou dobu v sociální izolaci. Dalším faktorem je určitě náročnost dnešní doby, tlak na výkon a na to být výjimečný. Dětem chybí pocit sounáležitosti, ztrácí základní funkční hodnoty našich předků jako je plnohodnotná rodina a vzájemné pochopení. Zrychlený životní styl, snaha rodičů děti přehnaně chránit od útlého dětství, tzv. hyperprotektivní výchova anebo na stranu druhou velmi volná výchova bez pravidel a hranic. Rozhodně ke kvalitě duševního zdraví nepřispívá ani málo dostupná psychologická a pedopsychiatrikcá péče. Její faktická nedostupnost je jen tragickým podtržítkem pod tímto dlouhodobě podceňovaným a přehlíženým tématem. O to víc jsem ráda, že se nyní společně s náměstkyní pražského primátora paní Udženijou mohu podílet na radikální změně tohoto přístupu. Proč myslíte, že v české společnosti přetrvává stigma spojené s psychickými onemocněními? Co musí česká společnost pochopit a naučit se, aby se v tomto ohledu mohla stát "zdravější"? Směrem k psychickým problémům máme zakořeněné předsudky a bojíme se to řešit. Psychické potíže byly vnímány jako tabu za minulého režimu a částečně tento přístup přetrvává dodnes. Často je to proto, že nevíme, stydíme se, že by nás okolí odsoudilo. Proto v rámci destigmaizace mladým lidem (a nejen jim) pomáhají peer konzultanti, tedy lidé s vlastní zkušeností, a otevřeně sdílejí i svůj příběh. Nebojí se hovořit o svém onemocnění, ale současně ukazují, že jsou platnými členy naší společnosti, vystudovali, pracují a mají rodinu. Naším úkolem je teď tuto otázku co nejrychleji destigamatizovat, protože stojíme před opravdu kolosálním problémem. Každé třetí úmrtí dětí a mladistvých v dospívajícím věku je způsobené sebevraždou. Pokud nikdo doposud nechápal a neviděl rozsah problému, toto číslo je snad dostatečně vypovídající.

Máte nějaká data nebo osobní zkušenosti přímo z terénu v Praze? Jak je na tom mládež v metropoli ve srovnání se svými vrstevníky z jiných koutů republiky? Jak je to obecně v Praze s dostupností specializované péče?

Mládež v metropoli má trochu větší výhodu v dostupnosti služeb. V Praze je mnoho organizací, především neziskových, které poskytují velmi kvalitní péči. Ani tyto kapacity ale nejsou dostatečné. Druhý rozdíl je v tom, a otázkou je, zda je to výhoda, že v metropoli jste více anonymní, některé problémy se tolik neřeší jako na malém městě anebo na vesnici. Ale ať jste v Praze anebo v zapadlém koutě republiky, můžete mít úplně stejný problém s tím, že se cítíte nepochopený, neuznaný, že jste selhal, že nemáte rád své tělo, že se rodiče hádají… To všechno dohání dnešní mladé lidi k radikálnímu řešení.

Co tedy nyní vzniká v Praze?

Paní náměstkyně Udženija přišla s vizí rychlého rozvoje vyšší dostupnosti psychologické péče. A protože u nás v neziskové organizaci Dům tří přání máme zkušenosti s komplexním poskytováním péče tohoto druhu, dohodly jsme se, že spojíme síly. Pracujeme proto nyní na několika významných projektech, které výrazně zlepší dostupnost a kvalitu péče o duševní zdraví v našem hlavním městě. Jedním z klíčových projektů je celková transformace Metropolitního zdravotnického servisu do organizace, která bude koordinovat péči o duševní zdraví. Vzniknou nová centra duševního zdraví, ambulance a stacionáře. Metropolitní zdravotnický servis v sobě integruje různé poskytovatele péče, nabídne komplexní, moderní a dostupné služby pro děti, mladistvé, dospělé i seniory. Tento servis zajistí lepší koordinaci a síťování služeb, čímž se zvýší efektivita poskytované péče.

Konkrétně například otevřeme nový denní stacionář pro děti mladšího školního věku s ADHD a úzkostnými poruchami. Tento stacionář bude poskytovat intenzivní psychoterapeutickou péči a další podpůrné aktivity. Dalším významným krokem bude otevření Centra duševního zdraví pro těhotné ženy a ženy po porodu na Poliklinice Zelený pruh. Toto centrum bude první svého druhu v České republice a nabídne multidisciplinární služby včetně hlídání novorozenců během terapie.

Jaká byla vaše osobní motivace se do projektu pražské sítě péče o duševní zdraví zapojit? V čem se vaše role teď bude lišit od té, kterou jste dosud zastávala v Domě tří přání?

Motivací je možnost navázat na dlouholetou kvalitní práci v oblasti poskytování pomoci ohroženým dětem a rodinám. Dům tří přání je unikátní svým spektrem služeb, které nabízí a poskytuje. Péče je tím pádem profesionální, individuální a velmi efektivní. Dům tří přání se jako nezisková organizace však potýká s velkým nedostatkem financí, a proto by nemohl rozvíjet své služby. Otázkou je, zda bychom byli schopni nadále poskytovat své služby všem dětem a rodinám bezplatně, včetně rodinného poradenství. Nejdůležitější však je možnost nejen služby rozšiřovat, ale také otevírat nové, jako je zmíněné Centrum duševního zdraví pro těhotné a ženy po porodu. Takto budeme moci otevřít potřebné zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, stacionář pro děti a vytvářet ucelený systém krizové pomoci na území hlavního města Prahy. Začínáme i se vzdělávacími aktivitami, a s projekty destigmaizace. Zájem je obrovský, což jen značí, jak byla tato problematika dlouho podceňovaná.

Momentálně se s osvětovými a edukačními přednáškami a semináři obracíte hlavně na školy a pedagogy. Jaká je jejich role v systému péče o duševní zdraví mládeže? Jak mohou zakročit ve srovnání s rodinou nebo přáteli?

Ta role je nezastupitelná. Vždyť našim učitelům svěřujeme to nejcennější, co máme – naše děti. Tráví s nimi mnoho času přes den, vidí je růst, vidí jejich pokroky, ale také jejich trápení. Učitelé by měli být ti, kteří ve spolupráci s rodiči tvoří dětem bezpečný prostor pro jejich vývoj, znají jejich potřeby, limity. Ne nadarmo platí pravidlo, že za to, jací jsme, může z jedné třetiny genetika, z jedné třetiny prostředí a z jedné třetiny výchova. Proto se snažíme učitelům pomáhat rozpoznat u dětí, že se něco děje, učíme, jak v konkrétní situaci zakročit, jak pomoct, co udělat, na jakou službu se obrátit, ale také jak by měli učitelé pečovat o své vlastní duševní zdraví.

Jaké diagnózy řešíte nejčastěji a jak v těchto konkrétních případech postupujete? Dají se v poslední době v tomto směru vysledovat nějaké specificky znepokojivé trendy?

V posledních letech vidíme vysoký nárůst psychických potíží u dětí a adolescentů, vidíme nárůst úzkostně depresivní poruchy, sebepoškozování, sebevražedné myšlenky a chování, poruchy sexuální identity, zaznamenáváme vysoký nárůst poruch příjmu potravy závislost na počítačích, hrách a sociálních sítích.

Jaké jsou další kroky v budování rozsáhlého systému péče o duševní zdraví? Plánujete do budoucna rozšířit záběr i mimo skupiny dětských a mládežnických pacientů? Pokud ano, směrem k jakým skupinám?

Péče o dětské duševní zdraví musí být komplexní, aby byla efektivní. Proto pracujeme s celým rodinným systémem, a neoddělitelnou součástí je i školní prostředí. Proto tento rozsáhlý systém, který budujeme, by měl být zaměřený i na dospělé. Centrum duševního zdraví pro těhotné a ženy po porodu budeme otevírat v září. Zde ale samozřejmě nebudou dostávat péči jen ženy, ale i muži, a bude zajištěno dětskou sestřičkou hlídání miminek v době, kdy rodiče budou mít psychoterapii. V centru Prahy budeme otevírat ambulantní a terénní krizové služby pro děti a pobytovou formu krizové pomoci pro děti od 10 do 18 let. Na začátku nového roku budeme otevírat zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc s osmi lůžky, postupně budeme rozšiřovat centrum duševního zdraví pro děti a adolescenty o denní stacionář pro děti mladšího školního věku s ADHD a úzkostnými poruchami. Centrum pro těhotné a ženy po porodu rozšíříme o stacionář a otevřeme centrum pro děti s poruchami autistického spektra. Současně tvoříme systém uceleného systému krizové pomoci jak pro děti, tak pro dospělé, zaměřili jsme se vzdělávání pediatrů v oblasti pedopsychiatrie a pilotně od září rozběhneme na vybraných základních a středních školách vzdělávací program zvyšování psychické odolnosti dětí.

Chystáme i mnohé další aktivity, včetně destigmatizačních, o kterých budeme veřejnost postupně informovat, aby se tyto služby stávaly běžně dostupnými. Toto vše jsme schopni realizovat díky obrovské podpoře vedení pražského magistrátu, a to především díky podpoře paní náměstkyně Udženije, které v tomto směru patří velký dík.