Podle čeho jste se rozhodovala?
Rozhodnout se v patnácti letech bylo strašně těžké. Byla jsem hrozně všestranná, nadaná, manuálně zručná, měla jsem hodně zájmů.
Chtěla jste školu blízko domova? Nebo jste naopak toužila po bydlení na internátu?
Pokud si pamatuji, vždycky jsem toužila být co nejdále od domova, ale nikdy jsem to nevyslovila nahlas. Starší bratr to vyřešil tak, že šel na střední vojenskou školu. Viděla jsem, jak moc to matku trápilo. Moje povaha mi nedovolila přidat matce další trápení, už tak měla práce doma dost a potřebovala moji pomoc s mladším bratrem.
Šla byste kamkoliv, jen abyste se dostala na vytoužený obor?
V patnácti letech těžko. Měla jsem zmatek v tom, co vlastně chci dělat. Učitel houslí radil jít na konzervatoř, ale já jsem cítila, že až zase taková hvězda nejsem. Učitel výtvarky radil jít na umprumku, ale já jsem si nevěřila, že by mě přijali. (A měla jsem si věřit, dnes to vím). Bavily mě technické předměty, ale nikdo mi nevysvětlil, co bych dělala po absolvování průmyslovky.
Věděla vůbec jste v tomhle věku, čím chcete být a čemu se chcete zbytek života věnovat?
Jeden sen jsem měla, kreslit animované filmy. Ale asi jsem potřebovala někoho, kdo by věděl, jak mě k tomu nasměrovat. Jenže v rodině ani u známých jsme žádného umělce neměli.
Nakolik vaši volbu ovlivňovali rodiče?
Matka byla kdysi zamilovaná do malíře, ale babička jí ho zakázala. Snad i proto mě matka rozmlouvala jakoukoliv uměleckou školu. Netušila totiž, že se z něho stal docela úspěšný akademický malíř, zasloužilý umělec. Milovala jsem zvířata, ale rodiče nechtěli, abych šla na zemědělskou nebo veterinární školu, kterým se říkalo hnojárna, zdálo se jim to moc přízemní a báli se, že už bych pak nechtěla jít na vysokou..
Pro jakou školu jste se nakonec rozhodla?
Gympl v našem městě, vzali mě tam bez zkoušek, což tenkrát byla novinka. Jela jsem vždycky na jistotu – co nejmenší riziko, že by mě nevzali, totéž platilo i při výběru vysoké školy, protože přihláška se podávala jediná.
Byla to dobrá volba?
Určitě pomohla oddálit rozhodování o čtyři roky. Pro učitelskou dráhu jsem se pak rozhodla ze zcela přízemního důvodu – nedokázala jsem si po brigádnických zkušenostech představit, že bych musela vstávat celý život v 5 hodin ráno do fabriky. Tenkrát moc druhů zaměstnání na výběr nebylo. I těch 8 hodin, kdy začíná vyučování, se mi zdá brzo, protože jsem noční sova jako poleno!
Bonda
Text nebyl redakcí upraven.
Téma na dnešek: Jak jste si vybírala školu pro sebe?
Školní léta už má většina z nás dávno za sebou. Pojďme si na ně alespoň zavzpomínat. Přenesme se nyní zpět do doby, kdy jsme se rozhodovali, kam po "základce" zamíříme.
- Podle čeho jste se rozhodovala?
- Chtěla jste školu blízko domova? Nebo jste naopak toužila po bydlení na internátu?
- Šla byste kamkoliv, jen abyste se dostala na vytoužený obor?
- Věděla vůbec jste v tomhle věku, čím chcete být a čemu se chcete zbytek života věnovat?
- Nakolik vaši volbu ovlivňovali rodiče?
- Pro jakou školu jste se nakonec rozhodla?
- Byla to dobrá volba?
Pište nám své příspěvky na adresu
Došlé příspěvky budeme v průběhu dne zveřejňovat a jednu z pisatelek pochopitelně také odměníme. Dnes si můžete zajistit klidné spaní, protože hrajeme o Silence - sprej do krku proti chrápání.
Nový komentář
Komentáře