Vendulo, jak vypadá váš běžný pracovní den?
Většinu času vám asi zabírá vaše nadace Kapka naděje, je to tak?
Ano, přesně tak. Žádnou jinou činnost ani nedělám, protože to zabere hodně času a je to pro mě práce na plný úvazek.
Kolik času trávíte v kanceláři a kolik naopak v nemocnici s dětmi?
V kanceláři se snažím být co nejméně, ale když jedu do nemocnice, tak je to vždy na celý den.
Co je na setkání s dětmi to nejhezčí?
Děti jsou moc fajn. Jsou upřímné a milé. Teď jsme zrovna strávili 12 dní s dětmi v Řecku a bylo to skvělé. Naučila jsem tu jednu devatenáctiletou holku plavat a bylo to hrozně hezké. Vidět děti, že jim je dobře a baví se, to je k nezaplacení.
A co je naopak to nejnáročnější? Nosíte si, jak se říká, práci domů?
Někdy ano. Ale to asi známe všichni. Občas máme lepší dny a uneseme toho víc a pak jsou tu ty dny horší, kdy nám je tak nějak všechno víc líto.
Ale zrovna tato práce má mnoho podob. Není to jen o tom být s dětmi a hrát si s nimi. Ta druhá část mince je shánění finančních prostředků, a to je to nejsložitější.
Kapka naděje má 18 let. Jak se změnilo finanční dárcovství za ta léta?
Je to kolísavé. Přispívají lidé z různých spekter, tak se to nedá úplně obecně zhodnotit. Teď se aktuálně zaměřujeme hodně na sport a snažíme se jít i jiným směrem, který by oslovil další lidi, jež chtějí pomáhat. Chceme, aby naše dárce bavilo pomáhat.
Co tedy pro dárce vymýšlíte?
Také spolupracujeme s Prima zmrzlinou a peníze z koupě nanuku Mrož jdou částečně na Nadační fond Kapka naděje. Snažíme se spojit příjemné s užitečným a myslím, že se to daří. Zrovna této spolupráci říkáme O kapku lepší Mrož.
Jak lidé přispívají? Chápu, že nejčastěji finančně, ale najdou se i nějaké jiné způsoby?
Ano. Přispívá nám hodně firem třeba materiálně. Dostáváme hračky, lego... Pak máme darovací SMS zprávy. Ale stále máme více dárců firemních, než těch „drobných“. Možná je to tím, jak Kapka naděje působí navenek – jako velká a bohatá firma. Ale pravda je někde jinde, tzv. „drobných dárců si samozřejmě vážíme a chceme je také oslovit. Naše práce má smysl, když se rozrůstáme do všech stran jako velká rodina Kapky naděje.
Jak vaší práci vnímá váš syn?
To jsem se ho vlastně ani nikdy nezeptala. Ale on se vlastně s žádnou jinou prací u mě nesetkal, takže ji vnímá docela normálně. Byl se mnou a dětmi dokonce i na ozdravném pobytu v Řecku. A tím, jak je v tomto prostředí, mezi nemocnými dětmi, od malička, ví, o co jde, ví, že měl sestru, která mu na leukémii zemřela a věřím, že to vnímá jako součást našeho života.
Máme teď nové odběrové sety, kdy člověk může dát slinu a z té my umíme určit, zdali je pro dárcovství vůbec vhodný. Druhou variantou je odběr krve, což řeší Institut klinické medicíny (IKEM). Je dobré, když někdo vstoupí do registru. Může totiž zachránit něčí život, a to je skvělé. A to nejen v Čechách, ale i v Německu nebo Rakousku.
Co dělá dárce vhodným dárcem?
Je to věková hranice 18 – 40 let, dárce musí být zdravý, bez závislostí na drogách či alkoholu. Nejvhodnějšími dárci jsou pak aktivní lidé okolo dvacátého roku a sportovci. Ti mají nejvíce kostní dřeně.
Bolí to? Odběr kostní dřeně.
Ano, to řeší mnoho lidí. Dnes existují dva typy odběru. Buďto z kostí pánevních, což probíhá pod narkózou, anebo separací z krevního řečiště, a to nebolí.
Mohlo by vás také zajímat:
- Muž roku 2018: Martin Horák
- Nechtěly, či nemohly... Slavné bezdětné celebrity
- Žena dne: Tatiana Vilhelmová
Nový komentář
Komentáře
Velmi přínosný článek.
Jen houšť. Nemít podělaný zdraví, dám všechno ze svýho těla, co by se dalo zužitkovat :-)