Jedné mladé dámě je 25 let a má malou dceru. Právě jí skončila mateřská. Druhé je přes třicet a učarovalo jí zdravotnictví. Obě dvě nakupují v second-handech.

1/ Vzpomínáte si, kdy jste začaly nakupovat v second-handech?
Eva: Asi tak před šesti lety, kdy jsem byla na škole. A teď nakupuju i pro čtyřletou dceru.
Gábina: Asi tak před sedmi lety, kdy jsem šla na vyšší odbornou zdravotní školu.

2/ Je něco kromě finanční stránky, co vás k tomu vedlo?
Eva: Hlavně a jenom finance. Kdybych měla víc peněz, tak bych tam určitě nenakupovala.
Gábina: Zpočátku jsem k tomuto typu obchodu cítila odpor. Až mne k návštěvám second-handů přinutila finanční situace (ve zdravotnictví, jak známo, není růžová). Postupem času převládla zvědavost, protože kamarádky nosily ze sekáčů zajímavé věci. Přiznám se, že je to pro mne někdy adrenalinový sport – najdu něco nového zajímavého za pakatel?, něco, co v „normálním“ obchodě nemají?

3/ Vrháte se do sekáčů jenom v místě svého bydliště, nebo je navštěvujete kde se dá?
Eva: Hlavně v Praze, ale i na dovolené. Můžou tam mít zboží, které třeba obchodně není zajímavé pro Prahu.
Gábina: Second-handy zkoumám všude, kam přijdu. Teď jsem se přestěhovala do Českých Budějovic a musím konstatovat, že úroveň sekáčů je tam dost nízká. Zatím jsem si tam nic nevybrala.

4/ Podle čeho si vybíráte second-handy?
Eva: Podle výlohy. Je jasné, že tam dávají to nejlepší zboží, co mají. Když mne oblečení ve výloze nezaujme, nejdu tam.
Gábina: Mám víc kritérií. Podle výlohy, podle domu, kde se obchod nachází, podle pachu v obchodě. Jednou jsem totiž vešla do sekáče, který byl celý načichlý cigaretovým kouřem – personál se ani neobtěžoval chodit kouřit ven.

5/ Za jakou cenu tam dokážete nakoupit?
Eva: Co se týče věcí na mě, tak ceny si již nepamatuji. Ale na malou stojí kalhoty tak kolem stovky, tričko tak padesátku (oproti novému za 300 Kč), šatičky s kapucou (na fotce) jsou asi za stovku. Ta bílá manšestrová bunda stála asi 130 Kč. Můj nejlevnější úlovek je baťůžek za 10 Kč.
Gábina: Třeba komplet – hnědý svetr a hnědou sukni – jsem nakoupila za 200 Kč celkem. Teplou zelenou vestu, co je na fotce, za 250 Kč. Tu mám už třetím rokem. Modré pletené tílko stálo 20 Kč.

6/ Podle čeho si oblečení vybíráte? 
Eva: Nesmí být moc oprané a hlavně nesmí být na první pohled vidět, že je ze second-handu. Pro dceru vybírám oblečení v second-handech specializovaných na dětské oblečení, tam se dají najít hezké a kvalitní věci.
Gábina: Jdu na to citem. Dívám se jenom na látku, jestli mě zaujme barvou, teprve pak koukám, co je to za druh oblečení. Nejdu vysloveně po značkových věcech.

7/ Jak dlouho vám takové oblečení za second-handů vydrží?
Eva: U dcery to je jasné – roste jako z vody. A já nosím věci tak dlouho, dokud "mě baví".
Gábina: Záleží na oblíbenosti a na frekvenci nošení. Některé věci mám i sedm let a jsou pořád hezké. Jiné jsou i po roce vhodné opravdu na hadry.

8/ Jaké jsou vaše nejcennější úlovky v second-handech?
Eva: U sebe si už ani nevzpomínám. Ale pro malou si nejvíce vážím té manšestrákové bundy a bílých šatiček s kapuckou (na fotkách).
Gábina: Modrého pleteného tílka a modré kostkované sukně. Oba dva kusy mi říkají pane již 6 let.

9/ Koupily jste si tam něco jiného než oblečení?:
Eva: Ano, kabelku. Ale nebyla obnošená. Mám z toho spíš pocit, že jsem koupila důstojně něco, co se jinak najde na tržištích.
Gábina: Boty, ale už to nikdy neudělám. Každý si boty rozšlápne podle svého a navíc je tu i možnost "získat" plísně.

Modely ze second-handů jsou k nahlédnutí ZDE. 

Jak vás oslovují second-handy? Nacházíte tam zajímavé věci? Koupily jste tam i něco jiného než oblečení?

Zpracovala  

                 
Reklama