„S Monikou jsem začal chodit hned po střední škole a myslím si, že jsme byli oba dost zamilovaní. Já jsem ji vždy viděl jako budoucí matku svých potomků a často jsme se i o společné budoucnosti bavili. Samozřejmě v tu dobu bylo jasné, že děti nepřipadají v úvahu a Monika k nim měla neutrální vztah. Rozhodně s ní necloumaly biologické hodiny.

Vše se změnilo po třech letech, kdy prvotní zamilovanost vyprchala a Monika v našich rozhovorech o budoucnosti mateřství jen odsouvala. Já na ní ale přitom nikdy netlačil, naopak jsem říkal, že je mi to jedno a až bude připravená, tak já taky. Jenže jí se z nějakého pro mě nepochopitelného důvodu začaly hnusit všechny ostatní děti. Nepřipadalo v úvahu, že bychom šli na návštěvu k někomu, kdo by je měl. Když jsme seděli v restauraci, kde začalo brečet miminko, byla schopná se naštvaně zvednout a odejít.

Nejhorší bylo, když jsme šli městem a ona viděla cizí děti nebo viděla nějaké v televizi. Padaly z ní slova jako: „Hnusný skřet, scvrklá larva, to si jako myslí, že to dítě je hezké? Ježiš, to je rozmazlený fracek, dala bych mu nejraději facku. Přepni to, ať se na to nemusíme dívat.“ Nejvíc se jí hnusila novorozeňata. Přišlo mi, že z těch se jí opravdu zvedá žaludek.

Postupem času jsem přestával věřit, že my dva spolu mít nějaké děti budeme. Když jsem se jí ale ptal, říkala, že nemá ráda jen cizí děti, ale že to naše bude milovat. Jenže tak, jak se jí hnusily děti, se mně začala hnusit ona. Jednou jsem to už opravdu nemohl vydržet a zařval jsem na ní ať toho nechá. Ona se zalekla, ale hned ten den pokračovala znovu. Snažil jsem se jí několikrát vysvětlit, že se mi to nelíbí, avšak bez výsledku. Po pěti letech jsem se s ní rozešel. Dohnala mě tím do stádia, kdy jsem byl vůči ní zcela imunní, a i když plakala a říkala, že jsem jí zlomil srdce, bylo mi to celkem jedno.“

Marcel by svým příběhem chtěl apelovat na všechny ženy. Za prvé proto, že ho nebaví dokola číst články o tom, jak jsou muži hrozní. „I ženy kolikrát dělají velké chyby, o kterých se myslím tolik nepíše.“ Za druhé, dávejte si pozor na to, co říkáte ohledně dětí. Když si s vámi nějaký muž představuje budoucnost, nechce poslouchat, jak se vám děti hnusí. A jestli se vám tak hnusí, možná by bylo dobré zajít si k psychologovi, což Marcel prý Monice i několikrát navrhoval.

Čtěte také:

Reklama