Můj dědeček s babičkou spolu žili bez hádek celý život. Krásné, že? Ne! Oni se totiž naučili jeden druhého naprosto ignorovat. Vídáte ty staroušky v páru, co chodí po městě? Oni přece nechodí spolu. Jeden jde 5 metrů za druhým. Jestli jsou spokojení s rozdělením prací doma? O tom se už dávno nebaví. Nemluví spolu o tom, co druhému vyhovuje, a nemluvili spolu o tom snad ani před padesáti lety. Dělají věci tak, jak se mají dělat, aby to bylo správně.

Diskuse je něco mimo jejich generaci. Natož aby řešili, kdo ty tašky ponese. Žijí spolu - každý sám. Když vidím vzácně dva staroušky v družném hovoru, jsem z toho na krovkách. Kam zapadnu za padesát let já? To jsem opravdu zvědavá.

Moji rodiče vždy měli pocit, že to zvládají lépe. Jak by ne. Ta další generace je vždycky lepší, ne? Aspoň je o tom přesvědčená. No a tatínek tedy maloval strop i stavěl plot a maminka vařila i prala, ale když bylo potřeba, tatínek myl po večeři nádobí, maminka třídila kamení na stavbu plotu. Vypadá to dobře, ne? Jenže ouha. I oni na něco zapomněli.   (mám)

Zjistilo se, že tatínkova práce je jen jeho věc. I kdyby měl přijít o grunt a celá rodina o střechu nad hlavou, do toho mu nikdo mluvit nebude. Šok. A tak jsme přišli o střechu nad hlavou. Rádi bychom mu společně pomohli, ale prý jsou ty obří dluhy, které nás vyhnaly z našeho domu, jen jeho věc. Maminka tedy shání nové bydlení a snaží se hodně vydělávat, ale co bude dál, se nedozví, protože to není její věc. Ale tatínek dál utírá po večeři nádobí a ráno chystá snídani, aby maminka mohla déle spát. V domě se sbalenými krabicemi.

A co já a můj muž? Co si počneme? Žádné dělení nevypadá, že funguje napořád. Tak jsme pořád ve střehu. Každý děláme, co je potřeba, tak jako naši rodiče, ale čas od času se pořád ptáme. Funguje to? Jsi spokojený/á? I za tu cenu, že se pohádáme. I za tu cenu, že je pár hodin jeden za idiota. Nic není nikdy definitivní. Hlavně že oba víme, že každá krize je jen křižovatka a prostor pro nový rozhovor. Protože ani jeden nechceme žít vedle sebe - každý sám. 
Brůča

Brůčo, ten příběh rodičů je smutný. Moji rodiče si práci také rozdělovali - na ženské a mužské. A pak najednou maminka zůstala sama. Byla samou prací úplně upracovaná, neupravená... hlavně aby to doma klapalo. Ach jo.

Dnes si povídáme o vašich domácích pravomocích. Jak je máte doma rozdělené, kdo co může a nemůže. Co je u vás výhradně ženská práce a co výhradně mužská. Uvidíte, jak se budeme v názorech na rozdělení domácích prací a pravomocí lišit.

A odměna? Balzám na vlasy Asia Beauty od firmy Schwarzkopf. Možná právě váš příspěvek oceníme.
Soutěžte s námi! Pravidle najdete zde.


Jak je to u vás? Jak jste si rozdělili/nerozdělili domácí práce?

Co jsou mužské a co ženské práce?

Jaké jsou vaše pravomoci, když se zavřou dveře domova? Kdo rozhoduje o penězích, o výletě, kdo o jídle? Kdo má moc nad žaludky, kdo nad kulturou bydlení? Omezuje vás to, nebo to naprosto vyhovuje vašemu naturelu?

Kde je doma vaše pole a kde jeho?

A co přístup k dětem?
Kdo je doma ten zlý, co trestá, a ten, ke komu se chodí na mazlení a usmiřování? Za kým dítě jde, když něco moc chce?
Jak to měli vaši rodiče, prarodiče a praprarodiče? Máte jejich fotku?
Jak to chcete mít vy? Musely jste si některé pravomoci „vydupat“?
Kdy jste se kvůli pravomocím pohádali a proč?
Jak by to mělo být? 

redakce@zena-in.cz

Reklama