Podle zákona z roku 2002, který je platný v České republice, je za potenciálního dárce považován každý, kdo se nenechá zapsat do registru odmítačů dárcovství. V tom je k dnešnímu dni kolem sedmi set lidí.
Podle výzkumů Nadace Karla Pavlíka a agentury Factum Invenio však celých 26 % Čechů nechce své orgány po smrti darovat. Mezi časté argumenty patří obava z toho, že lékaři nebudou s tělem při vyjímání orgánů zacházet s dostatečnou úctou, nebo že se s orgány bude obchodovat. Lidé se také obávají, že by jim jako potenciálním dárcům orgánů nebyla poskytnuta dostatečná péče – obvykle si však neuvědomují, že bez výslovného vyjádření nesouhlasu jsou potenciálními dárci.
Počet lidí, kteří odmítají darovat orgány, rok od roku stoupá. V roce 1998 jich bylo pouhých 15 %. Přitom až 70 % Čechů by si v případě ohrožení života nechalo transplantovat cizí orgán.
V současnosti čeká na transplantaci kolem 750 Čechů. Nejvhodnějšími dárci jsou podle MUDr. Štefana Vítka, přednosty Transplantcentra IKEMu a předsedy České transplantační společnosti, mladí lidé, kteří zemřou na mozkovou smrt – například oběti dopravních nehod obvykle mívají orgány příliš poškozené – ze čtrnácti set mrtvých jich je vhodných zhruba šedesát.
Souhlasíte s tím, aby byly Vaše orgány někomu transplantovány po Vaší smrti? Nebo byste třeba blízkému příbuznému dala jednu ledvinu ještě za života? Přijala byste cizí orgán, kdyby Vám to mělo zachránit život?
Hlasujte v anketě na hlavní straně!
Nový komentář
Komentáře
ad.astra: pokud vím, tak žádná platba předem nikde neprobíhá
, maximálně ti potom uhradí náklady spojené s pohřbem.
ad.astra: Jo? A to ani není smluvně stanovené, do kdy ho musíš dodat?
ano
Tu spalte a popel někam zakopejte.
ano
ano
Jen hlavu prosím, nikdo nechtějte.
Suzanne: můžeš své tělo darovat k vědeckým účelům - a zaplatí ti za to předem
ano
pravdepodobne
ano
Pokud by moje orgány někomu pomohly, jenom dobře. Dítěti nebo manželovi bych ledvinu darovala, cizí orgán bych asi přijala. Nevím, řídila bych se pocity v dané situaci.
Pokud by chtěl s mými orgány někdo kšeftovat, chci prachy už za života
Kelly: Samozřejmě, že se dělá zkouška vhodnosti orgánů - jak z hlediska nemocí, tak z hlediska opotřebení... A pak kompatibilita s dárcem.
No, po pravdě řečeno, sama nevím, co si o tom myslet.
Představa, že mne kuchají, mi moc dobře nedělá, ale na druhou stranu, být čekatelem na transplantaci, byla bych vděčná ...
Něco se mi tu ale nelíbí. Když bych chtěla darovat krev, musela bych ji mít čistou jak slovo Boží. Žádná žloutenka, alergie, rakovina ... to u transplantace nevadí? Nikde jsem se to zatím nedočetla
Májík: třeba ať si je usmaží v trojobalu
po mý smrti ať si s mejma orgánama dělá kdo chce co chce,mně už to může být putna a když to pomůže zachránit život někomu jinýmu,jen dobře
Teda ja jsem vubec nevedela ze jsem taky darce.. myslela jsem ze je to naopak ze jsem automaticky nedarce a kdyz chci darovat musim dat vylozene souhlas.. kdyby mi cizi organ mel zachrani zivot prijala bych ho.. sama bych organ taky darovala ale spis az po smrti i kdyz zalezi na okolnostech..
Anketa : ano
dceři ano
pud sebezáchovy mám velice dobře vypěstovaný
Po smrti mi bude úplně jedno, jak kdo naloží s tím, co po mně zbyde. Pokud to bude k použití, ať si to klidně rozeberou potřební
, mně už to bude na nic a žádnou pofiderní úctu k ostatkům nevyžaduji
Je to už jen mrtvá hmota, tak jaképak s tím orace...
- klidně ať moje orgány někomu dají, je mi to jedno
), kdybych byla vhodný dárce
- blízkému příbuznému bych dala i za života (ledvinu
- přijala, nejsem jehovistka či jiné víry, která to zakazuje
Uz jsem o tom premýslela, dokonce jsem si uz vyzvedla u doktora prihlásku do registru dárcu, jeste jsem ji ale neodeslala. Co já vím, nejaký blbec to do me nekde napálí, tak treba budu nekomu(krome dedicu)po smrti aspon uzitecná.
reina.latina: No jo, ale ty si jenom půjčujeme.
Co se stane s mými orgány po smrti je mi jedno. Ale nevěřím, že by byly použitelné jako náhradní díly. A že by někdo s mými játry zacházel neuctivě? To jako že by je třeba nepozdravil a nepotřásl jim žlučníkem?
Blízkému příbuznému bych ledvinu dala. Ale nevím, jestli by to bylo vůbec možné.
Jestli bych přijala cizí orgán... Já vlastně nevím.