Milá Markéto a ženy-in,
 
dlouho jsem přemýšlela, jestli vám mám svěřit mé nejčerstvější zážitky ze soukromého života.
Ale myslím si, že k dnešnímu tématu patří i tohle.
 
S přítelem jsme spolu přes 6 let a zhruba 2 roky spolu bydlíme. Určitě mi po takové době dávno spadly růžové brýle a viděla jsem ho v tom pravém světle.
 
Byly dny, kdy bych ho nevyměnila ani za modré z nebe, a jindy bych ho nejraději vystřelila na Měsíc.
Chci se s vámi podělit o mé malé, velké trápení.
 
Snažila jsem se už od začátku našeho vztahu s přítelem o všem otevřeně mluvit, chtěla jsem znát jeho pocity, bolístky i radosti, ale bohužel jsem narazila na tvrdou stěnu, protože on se o tom nechtěl bavit. Na nějaký čas jsem se s tím vším smířila a byla ráda za to, že mě má rád.
 
Nikdy jsem mu nebránila v jeho zájmech a ty, co jsme měli společné, jsme občas provozovali spolu. S kamarády na pivko si taky chodil bez mých výčitek a musím říct, že jsem byla kolikrát moc ráda za volné pole působnosti v jeho nepřítomnosti.
 
V sexu byl problém spíš na mé straně, protože nepatřím mezi náruživce, ale věděla jsem, že přítel má sex rád, tak proč mu nevyhovět. Neříkám, že to bylo vždy v jeho režii. I já jsem měla své dny, kdy jsem se proměnila v dračici :o)))
 
Takhle bych řekla, že to byl docela dokonalý vztah, nikdy jsme se nehádali kvůli zbytečnostem a měli se opravdu rádi, jen chyběla komunikace.
 
Neumím říct, co se přesně za celou tu dobu tak změnilo, ale poslední 3 roky se náš vztah, hlavně od doby, co jsme spolu začali bydlet, měnil. Mám takový pocit, jako bych byla jeho maminka, která se postará o všechno, bude hodná, obětavá, tolerantní atd., ale jakmile chce řešit problémy jak s domácností, tak v intimním životě, nemá šanci, protože zájmy jsou důležitější a kamarádi taky.
 
Zkrátka, abych tady nepsala romány. Došla jsem k rozhodnutí, že budoucí život si takhle určitě nepředstavuju a chci zase žít s pocitem, že jsem víc než pracující a o vše se postarající holka.
 
Naše oživení vztahu spočívá v tom, že už žádný vztah není. Rozešli jsme se jako kamarádi a myslím si, že pro oba je to ta nejlepší volba, protože náš vztah ke kamarádství směřoval. Vyprchala z něj veškerá vášeň, zamilovanost, city.
 
Je to sice smutné, ale věřím, že oba najdeme v životě cestu, která nám bude vyhovovat, a popereme se s tím. Věřím, že se naše cesty budou křížit, ale pouze kamarádsky.
 
Přeji všem, kteří ještě mají šanci svůj vztah oživit a vnést do něj život, že se jim to povede, a těm, kteří se trápí, ať co nejdříve otevřou oči, přestanou svého partnera, který jim ubližuje a trápí dušičku a srdíčko, omlouvat a hledají si někoho, s kým jim bude fajn.
 
Krásný den a hodně lásky
 
Ryta


Ryto, děkujeme za příspěvek a přejeme hodně štěstí v další cestě.

Takové rozhodnutí chce odvahu. Jste také odvážní?
Čekáte, až se to samo zlepší?
Pište, odměníme Vás!

redakce@zena-in.cz

Reklama